'''Rozjezdový odporník''' nesprávně také zvaný '''rozjezdový odpor''' je speciální druh [[rezistor]]u, který je používán při [[odporová regulace výkonu|odporové regulaci výkonu]], případně při [[elektrodynamická brzda|elektrodynamickém brzdění]].
Rozjezdové odporyodporníky bývají vyrobeny z [[litina|litiny]] (starší konstrukce) nebo z materiálu [[Fechral]] (novější konstrukce). Litinové odporníky se používaly na elektrických lokomotivách ŠKODA 1. generace, vyznačují se pouze omezenou dobou zatížení - po několika sekundách je nutné zařadit vyšší stupeň, protože odporníky těchto lokomotiv nejsou dostatečně tepelně dimenzovány pro dlouhodobé nebo trvalé zatížení. Naopak fechralový odporník z lokomotiv 2. generace je možné zatížit na libovolně dlouho - to je proti litinovému odporuodporníku významná výhoda, ovšem na druhou stranu je nutné počítat se značným oteplením při zatížení, což se kompenzuje intenzivním chlazením. Samotný materiál Fechral je slitinou [[železo|železa]], [[Chróm|chromu]] a [[hliník]]u - z chemických názvu těchto tří prvků je ostatně odvozen také jeho název: FErrum, CHRomium, ALuminium.
Rozjezdové odporyodporníky jsou obvykle umístěny přímo na střeše [[lokomotiva|lokomotivy]] nebo ve stropě strojovny ve zvláštní skříni. Ta je rozpoznatelná podle žaluzií, umožňujících nasávání a vyfukování chladicího vzduchu. Samotné chlazení zajišťuje několik [[ventilátor]]ů, poháněných [[elektromotor]]y. Tyto elektromotory jsou napájeny z úbytku napětí na odporníku (je z něj vyvedena odbočka), což znamená, že čím více energie zaniká na odporníku, tím více energie je přiváděno na ventilátory a úměrně tomu rostou jejich otáčky a chladicí výkon.
Elektrické odporníky se běžně používají nejen v železničním provozu u lokomotiv, ale u u jiných elektrických trakčních vozidel poháněných stejnosměrnými elektromotory, kromě lokomotiv se jedná o tramvaje, vozy metra a trolejbusy.
