'''Sebastiano Serlio''' ([[6. září]] [[1475]] [[Bologna]] – cca [[1554]] [[Fontainebleau]]) byl italský [[architekt]], malíř a teoretik architektury z doby [[Manýrismus|manýrismu]].
V roce [[1514]] Serlio odešel do Říma, kde studoval architekturu pod vedením [[Baldassare Peruzzi|Baldassare Peruzziho]]ego, jednoho z iniciátorů manýrismu v architektuře. V roce [[1527]] utekl do [[Benátky|Benátek]], kde zůstal až do roku [[1540]], kdy jej král [[Francie]] [[František I. Francouzský]] najal jako poradce při výstavbě paláce v [[Fontainebleau]]. Nicméně pouze dvě stavby lze připsat Serliovi: vstup do Fontainebleau a [[zámek Ancy-le-Franc]], postavený v 1546.[[Soubor:SerlioChurchFacade.jpg|náhled|upright=1.2|Fasáda kostela – obrázek z traktátu Serlia (1537)]]Autor architektonického traktátu v sedmi knihách a osmé neukončené, má velký vliv na evropskou architekturu, zejména ve Francii a Polsku. Traktát zahrnoval otázky geometrie, perspektivy, obecná pravidla architektury, antické architektury, stejně jako rezidenční, vojenské a sakrální. Serlio velmi pečlivě zpracoval otázku o vytvoření otvoru ve zdi. Proslavil především návrhy oken a portálů, ale také projektoval vzory stropů, vlysů a ornamentů.
Jednotlivé díly traktátu nebyly vydány v řadě za sebou.<ref>{{Citace elektronického periodika
