Římské občanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m nebo-li -> neboli
Řádek 52:
== Občanství jako prostředek romanizace ==
 
Římské občanství bylo využíváno rovněž jako nástroj zahraniční politiky a kontroly dobytého území. Koloniím a spojencům byly leckdy udělovány různé formy okleštěného římského občanství, přičemž existovalo několik rozdílných druhů těchto občanství. Velkorysé rozdávání občanství spojencům a podrobeným nepřátelům se ukázalo být podstatným krokem v procesu [[romanizace]]. Tento počin byl jedním z nejefektivnějších politických prostředků a originální politickou myšlenkou, neboť představoval jednu ze základních příčin římského úspěchu. Příslib podílu na výhodách plynoucích z římského občanství přiměl poražené národy působit ku prospěchu římské moci a odradil je tak od usilování o svržení římské nadvlády. Nebo-liNeboli jak napsal [[Anglie|anglický]] historik [[Edward Gibbon]] „Jejich ctižádost, místo aby rušila klid státu, se úzce družila k jeho bezpečí a velikosti.“<ref> Gibbon, Edward, ''Úpadek a pád římské říše'', str. 24. </ref> Díky tomu Římané dokázali zužitkovat svá velkolepá vojenská vítězství a založit světovládnou říši, čímž se odlišovali od [[Athény|Athén]] či [[Sparta|Sparty]].
 
Předchůdcem Římanů v uplatňování této politiky byl [[Alexandr Veliký]], který usiloval o smísení Makedonců a Řeků s Peršany, Egypťany a Syřany, aby tak asimiloval národy poražené [[Perská říše|perské říše]]. Avšak po Alexandrově smrti se jeho nástupci odvrátili od této politiky. Myšlenka [[asimilace (sociologie)|asimilace]] a odvrácení poražených nepřátel od nebezpečných povstání tak byla realizována až prostřednictvím rozšíření římského občanství. Místo aby vyčkávali nevyhnutelné vzpoury podmaněných kmenů a států jako třeba Sparta v případě [[Heilóti|heilótů]], učinili Římané jimi dobytý svět skutečně římským.