Bitva u Nýrska: Porovnání verzí

| konflikt = [[Husitské války|husitské války]]

Dne [[23. prosinec|23. prosince]] [[1466]] prohlásil [[papež]] [[Pavel II.]] [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] jako kacíře za sesazeného z [[Trůn|trůnutrůn]]u a vyhlásil proti [[Husitství|kališnickým]] Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. Roku 1467 papež potvrdil za vůdce [[Katolík|katolíkůkatolík]]ů [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňka ze Šternberka]], předáka [[Jednota zelenohorská|Zelenohorské jednoty]]. V nastalých bojích pak v červnu 1467 Šternberkovy spojence porazil Jiřího syn [[Viktorín z Poděbrad|Viktorín]] v [[Bitva u Frankenštejnu|bitvě u Frankenštejnu]].

}}</ref> po kterém se vojsko křížové výpravy dalo na ústup z Čech. Po bitvě bylo Čechy zajato na 2000 bavorských rytířů, v boji navíc padl pán Kyvolf, vůdce bavorského vojska. Je popisována jako krvavá. Během svého tažení a následného ústupu pokračovali němečtí ozbrojenci v plenění, vypáleno bylo mj. i Nýrsko.

Ztráty na straně křížové výpravy byly patrně značné, obdivuhodný je rovněž počet Čechy zajatých vojáků. Jiří z Poděbrad dosáhl díky vítězství těchto loajálních sil jako král výrazného vojenského a politického úspěchu, který upevnil jeho pozici mezi českou šlechtou a naopak výrazně oslabil vliv Zelenohorské jednoty.

V březnu roku [[1468]] zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín, ke kterému posléze uprchl též Zdeněk ze Šternberka. Vpadl na [[Morava|Moravu]], [[Bitva o Třebíč|dobyl Třebíč]] a posléze i hrad [[Špilberk]] v [[Brno|Brně]] a opevněný [[klášter Hradisko]] u [[Olomouc|Olomouce]]e. Při tažení do Čech byl zastaven [[Bitva u Vilémova|obklíčením vojsky krále Jiřího u Vilémova]], posléze se však Korvín nechal v Olomouci korunovat českým králem a pak v podstatě svrchovaně vládl na Moravě až do své smrti.