Obklíčení: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Funkce návrhy obrázků: Přidán 1 obrázek.
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu Editační tipy Doporučeno: Přidaný obrázek
m typo
Řádek 1:
[[Soubor:ChousenSyupei.jpg|náhled|Obklíčení pevnosti]]
'''Obklíčení''' je vojenský termín popisující situaci, kdy je [[Vojenský cíl|cíl]] nebo jednotka izolována a obklopena nepřátelskými silami. Tato situace je obvykle vysoce nebezpečná pro obklíčenou stranu, a to jak na [[Vojenská strategie|strategické]] úrovni (je zbavena možnosti přisunovat [[Logistika|zásoby]] a posily) i [[Vojenská taktika|taktické]] úrovni (může být napaden z více stran, má velmi omezené až nulové možnosti [[ústup]]u a od určitého okamžiku si její jednotky začínají překážet). Obklíčená strana často nemá jinou volbu, než kapitulovat nebo bojovat až do úplného konce. Na druhé straně být obklíčený není jenom nevýhodné, obklíčená strana může za jistých okolností těžit i z určitých omezených taktických výhod, zejména [[Výhoda vnitřní linie|výhody vnitřní linie]]. Využití této výhody ovšem vyžaduje jednak specifickou situaci, jednak velmi zkušeného vojevůdce s disciplinovanou armádou, která předčasně nezpanikaří. Dalším řešením je možnost obklíčit obkličovatele a tím mu znemožnit ústup; nemůže ani ven a je sevřen v dvojím ohni, což je však poměrně těžké provést v polních podmínkách.
 
Různé taktiky vedoucí k obklíčení byly využívány napříč staletími. Nejobvyklejšími metodami byly různé oboustranné [[obchvatný manévr|obchvaty]] a [[křídelní útok]]y, nebo naopak vhodně naplánované ústupy středových částí bojových formací, popřípadě kombinace těchto akcí. Podstatné není, aby byl nepřítel obklopen v kruhu, ale aby byl efektivně odříznut - i úspěšní vojevůdci se někdy nechali zaskočit, protože nevěnovali dostatečnou pozornost terénním specifikům nebo nepřítele nečekali a byli obklíčeni za vydatného využití neschůdných oblastí či rozsáhlých vodních ploch - kdy nepříteli stačilo jen uzavřít několik málo schůdných komunikací.
 
Klasický případ mistrovské obkličovací taktiky ve volném prostoru představuje [[Bitva u Kann|bitva u Cann]], v níž [[Hannibal]] využil nápadité kombinace ústupu střední části formace, posílení [[křídlo (vojenství)|křídel]] a využití jezdecké převahy proti klasické římské taktice spočívající ve [[frontální útok|frontálním útoku]] - výsledkem bylo obklíčení a naprosté zničení podstatně silnější římské armády. Další podobným případem může být [[bitva u Stalingradu]], kde sovětské síly pod vedení [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] využily přísunu posil ze [[Sibiř]]e, aby smetly druhořadé jednotky kryjící křídla [[Friedrich Paulus|Paulusovy]] 6. armády a uzavřely ji ve městě.
 
Klasické případy dovedného využití terénních specifik pro obklíčení nepřítele může představovat [[bitva u Mantzikertu]], při níž vojsko císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV. Diogena]] slepě nakráčelo do pasti připravené tureckým náčelníkem [[Arp Aslan]]em. Uzavřené v [[průsmyk]]u pak bylo rozdrceno. Ve strategickém rozměru lze za perfektní případ „obklíčení terénem“ považovat první fázi [[bitva o Francii|bitvy o Francii]], v níž německá vojska využila vysunutí elitních britsko-francouzských formací do [[Belgie]] a [[Nizozemsko|Nizozemska]] a úderem přes [[Ardenny|Ardeny]] je odsekla od zbytku ostatních francouzských jednotek. Úspěch však nebyl v tomto případě úplný, neboť Britové mohli díky své námořní převaze evakuovat podstatnou část vojáků do [[Anglie]]. Další podobný případ představují finské akce na severním břehu [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] v prosinci [[1939]], kde síly chránící severní pobřeží ustoupily, zatímco další jednotky hlouběji ve vnitrozemí své pozice udržely a následně výpadem k jihu daleko postoupivší rudoarmějce odřízly.
Řádek 10:
Zajímavou, ale ne příliš častou možnost, představuje taktika, při níž útočník prolomí střed nepřátelské formace a následně se oba její zbytky pokusí obklíčit rozdělením útočného hrotu do dvou směřujících do stran. Úspěšné provedení takovéto operace ve větším měřítku vyžaduje značně nerovnoměrný poměr sil či úrovně vedení vychýlený ve prospěch útočníka. V první fázi Velké vlastenecké války realizoval tento typ obkličovacích akcí ''[[Wehrmacht]]'', později naopak [[Rudá armáda]] (např. [[Operace Bagration]]).
 
Zvláštní případ obklíčení představuje [[obléhání|obležení]] - obklíčení a dobývání silně opevněného cíle. V tomto případě se jedná o speciální typ bojové akce, který se navíc v modernímoderním válečnictví sázejícím na mobilitu příliš neuplatňuje.
 
== Související články ==