Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (Plzeň): Porovnání verzí

Historie kostelíka Nejsvětějšího Jména Ježíš sahá zřejmě až do středověku. Prvně je stavba nakreslena na vedutě [[Jan Willenberg|Jana Willenberga]] z roku 1602 jako čtverhranáčtverhranná stavbička s [[cimbuří]]m a jehlanovou střechou. Tehdy byla [[kaple]] ještě neznámého zasvěcení. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce 2001, že kostelík narůstal postupně, od nejstarší čtverhranéčtverhranné svatyně, přes prodloužení v letech 1745-1746 až po přístavbu nové lodi na začátku 19. století. Nejstarší část dnes tvoří vstupní [[vestibul]] kostela. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci kdo a kdy nechal kapli postavit.

I přes tyto snahy docházelo k postupnému úpadku stavby. V roce 1933 došlo k vyloupení kostela, kdy nenávratně zmizela část mobiliáře kostela vč. liturgického náčiní, plastik, [[oltářní obraz|oltářních obrazů]] apod. Na základě této události vznikla z iniciativy studentů [[Masarykovo gymnázium Plzeň|Masarykova státního československého reálného gymnasia]] ''Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška''. Koncem roku 1933 byla s majiteli podepsána na 30 let nájemní smlouva na kostelík. Zaměření a zakreslení stavby bylo provedeno na žádost Jednoty plzeňským, tehdy již penzionovaným stavitelem a architektem [[Hanuš Zápal|Hanušem Zápalem]]. V první fázi došlo k opravám střešní krytiny a krovů a především k sanaci zdiva. Během roku 1935 byly zhotoveny nové omítky, jak vnější tak vnitřní, včetně zrestaurování fresky plzeňského malíře [[František Julius Lux|Františka Julia Luxe]]. Opravena byla rovněž podlaha, obnoveny oltáře a [[varhany]] pocházející zřejmě ze 17. století a úprav doznal i okolní terén, kde vznikl např. i nový mostek přes vodoteč. K novému vysvěcení došlo 5. ledna 1936.

Ve vlastnictví rodiny Divíškových byl kostelík až do roku 1948. V dalším období nebylo využití kostelíka žádné a tak postupně chátral. V přilehlém objektu byla do 70. let 20. století výkupna a sklad léčivých rostlin. Poté areál dál neutěšeně chátral. V roce 1992 byl objekt vrácen původním majitelům, tedy rodině Divíškových. Následně kostelík bez mobiliáře odkoupilo město, ovšem chátrání pokračovalo. Chátrající stavbě začalo věnovat svoji pozornost ''Občanské sdruženíSdružení pro obnovu památek v Rokycanech a okolí''. Zaměření provedli v rámci výuky studenti plzeňské stavební průmyslové školy, projekt zpracoval předseda sdružení arch. [[Jan Soukup (architekt)|Jan Soukup]], který rovněž dohlížel na stavební práce, které započaly první fází v roce 2001. Ta zahrnovala opravu krovů, střech, věžičky a zpevnění kleneb. Následovala úprava vodních poměrů v okolí stavby a oprava fasád, která byla dokončena v roce 2005. Opravena byla i vzácná stropní [[freska]] [[František Julius Lux|F. J. Luxe]]. Při restaurování bylo zjištěno, že obě fresky byly pořízeny v časovém odstupu cca 25 let, tedy zde vedle sebe je rané a pozdní dílo téhož malíře. V letech 2005 až 2006 byly restaurovány varhany, které jsou starší, než kostelík a byly sem pořízeny zřejmě někdy v průběhu 19. století. Stavební obnovovací práce byly ukončeny v roce 2011, varhany se vrátily na opravený [[Kruchta|kůr]] v listopadu 2014. Kostelík ještě čeká na restaurování jeho vybavení.