Jozef Gregor-Tajovský: Porovnání verzí

([[18. říjen|18.  října]] [[1874]], [[Tajov]], [[Uhersko]] – [[20. květen|20. května]] [[1940]], [[Bratislava]]) byl [[Slovensko|slovenský]] [[spisovatel]]-[[próza|prozaik]], [[dramatik]] a [[básník]].

Narodil se v mnohočetné rodině [[řemeslo|řemeselníkařemeslníka]], ale své [[dětství]] strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném [[Tajov]]ě, později v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] a na učitelském ústavu v [[Kláštor pod Znievom|Kláštore pod Znievem]]. Pracoval jako [[učitel]] na různých místech [[Slovensko|Slovenska]]. Vystřídal mnoho [[učitel]]ských míst, protože se většinou neshodl s [[vrchnost]]í, ať už [[církev]]ní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do [[Praha|Prahy]] na [[obchodní akademie|obchodní akademii]], kde jeho studium finančně podporovala [[Českoslovanská jednota]]. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských [[Ľudové noviny|Lidových novinách]]. V roce [[1907]] se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v [[literatura|literárním]] světě známou pod jménem po manželovi jako [[Hana Gregorová]]. Tajovský se v roce [[1912]] stal [[tajemník]]om Slovenské národní strany v [[Martin]]ě, ale v období [[První světová válka|1. světové války]] se stal [[redaktor]]em [[Národný hlásnik|Národného hlásnika]]. V roce [[1915]] byl povolán k vojsku a odvelen na [[Rusko|ruskou]] [[fronta|frontu]], ale zběhl do [[Rusko|ruského]] [[zajetí]]. Po válce se vrátil do [[Martin]]a, v roce [[1925]] byl penziovánpenzionován. Vrátil se do [[Bratislava|Bratislavy]], kde žil a tvořil až do [[smrt]]i. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících [[autor]]ů. Pochován je v [[Tajov]]ě.

Zde se započalo jeho [[národ]]ní uvědomění, v tomto městě vedl v roce [[1891]] prvomájovou [[demonstrace|demonstraci]] banskobystrických [[proletář|proletářů]]. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v [[Kláštor pod Znievom|Kláštore pod Znievem]], aby zde učil krátkou dobu, necelý rok /[[1893]]-[[1894]]/. Potom putoval jako [[učitel]] v uvedených i dalších obcích až do roku [[1898]], když pro neshody se školní a cirkevnícírkevní maďarizační vrchností

Slovenská kultura má v Jozefovi Gregorovi Tajovskom svého významného realistického [[spisovatel]]e. Od vstupu do literárního života nacházel cestu k slovenskému lidu, k jeho kultuře, s velkou pozorností si všímal jeho života, odkrýval jeho mravní hodnoty, ale i oteřeněotevřeně psal o necnostechnectnostech a bídě, které slovenský lid, ať z viny cizích či vlastních panských vrstev, nebo i z viny jednotlivců, stíhaly. A těch běd nebylo málo. Patřilo k nim opilství, honba za majetkem,

popanšťování, [[pasivita]], národní vlažnost. Navzdory tomu dával Tajovský najevo, že chudí lidé jsou mravnější jako bohatí, že jsou „tajnými boháči“, umí se rozhodovat pro lidské dobro. Tajovský vytvořil nezapomunelnénezapomenutelné postavy slovenského lidového života: starého dědu ve vzpomínkové próze ''Do konca'', ubohého sluhu ''Maca Mlieča'', statečnou ''Mamku Pôstkovú'', obětavou matku v próze ''Horký chlieb'', do krajní nouze zahnaného vesnického bednáře z črty ''Na chlieb''. Současně Tajovský zjistil, že existuje společenské napětí, že z lidu vyrůstají postavy odporující sociální nespravedlnosti. Uměl zachytit [[realita|realitu]] nejen pravdivě a kriticky, ale i se smyslem pro [[humor]]né [[situace]]. Byl [[autor]]em úsměvných postojů, ale i autorem krátkých textů o vážných mravních a spoločenskýchspolečenských konfliktech, dramatik slovenských národních dějin, spisovatel kárající, ale vždy laskavý i ve slovech varovných.

Jako prozaik patří k vedoucím představitelům druhé vlny slovenského literárního[[realismus|realismu]], pričemžpřičemž velký důraz klade na sociální témata; jako [[dramatik]] je zakladatelem slovenského [[realismus|realistického]] dramatu. Jeho díla jsou spojena s aktuálními [[politika|politickými]] a sociálními [[problém]]y, pričemýpřičemž kromě kritiky využíval