Letov Š-1: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo

| název = Letov Š-1

| strany = 10,11

}}</ref> (dle jiných zdrojů však došlo k uražení podvozku až 29.11.1920). Po zkouškách v srpnu 1920, a po provedení požadovaných úprav, MNO objednalo ještě 45 letadel (celkem tedy 50). Protože motorů [[Hiero L]] o výkonu 230&nbsp;k (169&nbsp;kW), vyráběných pražskými strojírnami [[ČKD|Breitfeld & Daněk]] bylo k dispozici jen 28 a již se nevyráběly, byly ve zbylých kusech namontovány motory nalezené po území tehdejší Československé republiky v různých vojenských skladech typu [[Maybach Mb.IV]]a o výkonu 260&nbsp;k (194&nbsp;kW. Tyto motory byly určeny původně pro německé [[Vzducholoď|vzducholodi]] a byly poměrně těžké, a i na svoji dobu s vyšší spotřebou paliva. Nicméně jich bylo na území ČSR relativně dost a další se do republiky různými způsoby dovážely. Letadla s motory Maybach byla označena '''Šm 2'''. V únoru 1921 MNO zadalo výrobu dalších 40 letadel Šm 2 soukromé firmě Aero, která trpěla nedostatkem zakázek, kdežto státní Čs. vojenská továrna na letadla byla plně vytížena výrobou dříve objednaných 45 letadel.

 

Dokumentární film z výroby Š-2 v Čs. vojenské továrně na letadla pod názvem „Letov S-1 Czechoslovakian biplane – all stages of manufacturing“ lze shlédnout na YouTube. V závěru je vidět kompletace a příprava letadla Š-M1-37 k letu, ale startuje už letadlo s motorem Hiero, a na samý konec jsou letové záběry prototypu Š.A (lze jej snadno poznat podle jiného směrového kormidla a výřezu prostoru pozorovatele – sériová letadla měla okraj prostoru pozorovatele zvýšený pro montáž otočné lafety kulometu).

== Šmolík, ne Letov ==

Dnes používaný název Letov (firmy i jejích letadel) nepatří časově k Š-1 ani Š-2. Obchodní název Letov začal být používán až v říjnu 1926, do té doby se těmto letadlům říkalo krátce Šmolík. Název výrobce se v době vývoje a výroby Š-1 a Š-2 měnil: původně Letecký arsenál, od listopadu 1919 Hlavní letecké dílny, od března 1922 ČS. vojenská továrna na letadla, a od září 1924 Vojenská továrna na letadla.<ref>{{Citace monografie

 

== Označení letadel ==

MNO sice objednalo letadla pod názvem Šm 1 a Šm 2, ale Vojenské letectvo zavedlo značení letounů podle Rakousko-Uherského způsobu: Šm 1 s motory Hiero značilo Š-H-1, letadla Šm 2 s motorem Maybach nesla označení Š-M-1. Letouny Šm 2 vyráběné v licenci u firmy Aero (taky s motory Maybach) se označovaly Š-M-2. Ve všech případech bylo na konci za tečkou výrobní číslo konkrétního letadla/draku (např. Š-H-1.28). Toto označení bylo psáno velkými písmeny na bocích zadní části trupu.

Až v roce 1923 se označování zjednodušilo, takže všechny letouny s motorem Hiero byly Š-1 a všechny letouny s Maybachy byly Š-2. Čísla jednotlivých letadel (za tečkou) se u Š-1 nezměnila, ale u Š-2 bylo vytvořeno nové číslování, protože existovala letadla se stejným výrobním číslem od obou výrobců (Š-M-1.29 až 40 a Š-M-2.29 až 40). Všechna letadla Š-2 byla tedy přečíslována (i ta, u kterých se čísla neopakovala). Toto nové označení bylo psáno menšími písmeny pod kabinou pilota.

| strany = 13

}}</ref> Podvozek je pevný kolový, bez brzd. Ostruha je kluzná (bez kolečka, aby bylo možno přitisknutím ocasu k zemi aspoň trochu brzdit). Výzbroj tvořil [[synchronizovaný kulomet]] [[Vickers (kulomet)|Vickers]] [[pilot]]a a [[letecký pozorovatel|pozorovatel]] za ním obsluhoval pohyblivé [[kulomet]]né dvojče [[Lewis (kulomet)|Lewis]] na oběžném kruhu – NEOVĚŘENO, exponát v Leteckém muzeu Kbely má jen jeden pohyblivý kulomet pozorovatele. Dále mohl nést letoun dvě padesátikilogramové [[Letecká puma|pumy]] nebo dvanáct bomb desetikilogramových. Později byly některé stroje vybaveny radiostanicí a fotoaparátem – takové stroje pak nesly na podvozku dynamo s vrtulkou. Ocasní plochy jsou dřevěné, kormidla ovládaná lanky. Během vývoje a začátku výroby se měnil tvar a velikost směrovek (na fotografiích má Š.A. trojúhelníkovou směrovku s menším a pak větším kormidlem, a letoun Š-H-1.8 má na fotografii vysokou směrovku s obloukovou náběžnou hranou), protože byly potíže se směrovou [[Stabilita letadla|stabilitou]]. Nakonec byl letoun vybaven velkou obdélníkovou směrovkou, ale i tak směrová stabilita byla nadále jeho určitou slabinou.

 

== Jak rozeznat Š-1 od Š-2 ==

}}</ref> a na Armádních závodech letectva ve dnech 26. a 28. 9. 1923, v Závodu v provedení bezvadného letu na trati Olomouc – Nitra – Bratislava – Praha – Olomouc, získaly posádky těchto letadel první dvě místa v kategorii dvoumístných (výsledky jsou uvedeny v Lidových novinách ze dne 2.10.1923). Nejméně jeden Š-2 se startovním číslem 14 startoval i v Leteckém rychlostním závodě o cenu prezidenta republiky 1924 (je vidět ve filmu „Druhý letecký závod v rychlosti o cenu prezidenta republiky r. 1924“ na YouTube), ale ve výsledkové listině není uveden.

Dle článku [[Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky]] zemřelo při haváriích letadel Š-1 a Š-2 celkem 9 vojenských letců a 2 civilní osoby.

 

== Specifikace ==

=== Technické údaje ===

* '''Osádka:''' 1 pilot, 1 pozorovatel