[[Soubor:Uměleckoprůmyslové muzeum interiér.jpg|náhled|Interiér muzea]]
== Vývoj muzea v období monarchie ==
První výstava a základ sbírkové činnosti muzea tvořily exponáty vídeňské [[Světová výstava|světové výstavy]] roku 1873. Tato oblast muzejní činnosti se dále rozvíjela cílenými nákupy i dary. Od počátků muzea se sbírky členily na řadu uměleckou a technologickou. Exponenciální nárůst uměleckých sbírek a zřetelná tendence akcentovat uměleckou stránku průmyslové výroby se odrazil jednak na změně názvu instituce, která od roku 1907 nesla název '''Erzherzog-Reiner-Museum für Kunst und Gewerbe''', ale i na vnitřní struktuře, ze které byly vyřazeny sbírky technické. Původní sílo na Lažanského náměstí bylo již v době založení instituce chápáno jako provizorní. Již od počátku fungování muzea se cílevědomě pracovalo na projektu a finančním zabezpečení účelové muzejní budovy. Její význam a reprezentativnost podtrhlo umístění na na vznikající brněnské [[okružní třída|okružní třídě]]. Historizující neorenesanční budova, postavená dle plánů ředitele muzea, architekta [[J. G. Schöna|Johanna. G. Schöna]], byla slavnostně otevřena roku 1883 výstavou moravské uměleckoprůmyslové a řemeslné tvorby, která se v budoucnu stala pravidelně se opakující přehlídkou dobového užitého umění na Moravě. Samostatná budova umožňovala vznik pro muzeum nepostradatelného zázemí, především knihovny s čítárnou a kreslírny. Knihovna se záhy stala největší odbornou uměnovědnou knihovnou v zemi. Po pěti letech fungování byla navíc muzejní budova znovu zásadně přestavěna podle návrhu architekta a současně ředitele instituce [[August Prokop|Augusta Prokopa]]. Její objem se tímto zvětšil dvojnásobně. Přestavbou muzea byly získány zejména rozsáhlé výstavní prostory. S příchodem dalšího ředitele [[Julius Leisching|Julia Leischinga]] (1865-1933) v roce 1893 se do čela již etablované instituce dostal zdatný organizátor, který muzeum vedl po dlouhé tři dekády, které s odstupem téměř 150 let existence Uměleckoprůmyslového muzea v Brně lze hodnotit jako dobu zásadního rozmachu. Na půdě instituce vznikl Svaz rakouských uměleckoprůmyslových muzeí, Německomoravský svaz na ochranu památek, Svaz německomoravských místních muzeí. Brněnské uměleckoprůmyslové muzeum bylo často voleno ústředním pracovištěm muzejního svazu a metodicky ovlivňovalo práci většiny obdobných institucí v monarchii. Vyvrcholením muzejní spolkové činnosti byla pozice ústředního spolkového muzea Rakouské monarchie, jež Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně získalo v roce 1913. Turbulentní a úspěšná činnost muzea v době monarchie byla sukcesem, jehož rozsahu i kvalit již toto muzeum nikdy nedosáhlo.
