Jakovlev Jak-38: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m korektura |
m drobnosti |
||
Řádek 17:
| více uživatelů =
}}
'''Jakovlev Jak-38''' (v [[ASCC|kódu NATO]] '''Forger''') byl první a jediný [[Sovětský svaz|sovětský]] operačně nasazený [[bitevní letoun]] se schopnostmi [[VTOL]] (kolmý vzlet a přistání) pro [[Letadlová loď|letadlové lodě]]. Mimo to byl také zcela prvním operačním palubním stíhacím letounem s pevnými křídlem a kolmým vzletem na světě (předstihl palubní verzi britského [[Hawker Siddeley Harrier|Harrieru]] o cca
Byl vyvinut z experimentálního předchůdce - typu [[Jakovlev Jak-36|Jak-36]], ale prakticky šlo o zcela nový stroj. Původně byl určen
První prototyp vzlétl [[15. leden|15. ledna]] [[1971 v letectví|1971]]. Letoun byl dále upravován, sériově se začal vyrábět od roku [[1975]], o rok později byl zařazen do výzbroje sovětského námořnictva. Sloužil na letadlových křižnících [[Kijev (letadlová loď)|''Kijev'']], [[Minsk (letadlová loď)|''Minsk'']] a [[Novorossijsk (letadlová loď)|''Novorossijsk'']]. Kromě předsériové verze a dvou základních verzí se vyráběl i školní typ Jak-38U pro výcvik [[pilot]]ů, bez výzbroje a radiolokátoru.
Letoun mohl sice kolmo vzlétat a přistávat, ale trpěl nízkou nosností a nedostačujícím doletem a vytrvalostí. Vůči určení i vzhledem velmi podobnému letounu Harrier představoval zcela samostatnou konstrukci, byl ale záměrně řešen mnohem konvenčněji a jednodušeji. Zatímco Harrier mohl všechen tah svého jediného motoru použít ke kolmému startu a následně vodorovnému letu, Jak-38 měl dva motory pro kolmý start a třetí pro vodorovný let. To na jedné straně vedlo ke snažšímu a méne riskantnímu vývoji, ale na druhé straně také znamenalo výrazně horší konečné parametry.
Přes své nedostatky letouny Jak-38 intenzivně sloužily na palubách sovětských letadlových lodí a během studené války plnily úkoly, kterých v sovětském námořnictvu jiné stroje nebyly schopny. Skutečného bojového nasazení se ale dočkaly pouze čtyři stroje (Forger A) spolu se [[Su-25]] v [[Sovětská válka v Afghánistánu|Afghánistánu]] na jaře roku [[1980]], kam je přepravily velké nákladní [[Antonov An-22|An-22]]. Toto nasazení však skončilo debaklem. V horkém podnebí a vysokých nadmořských výškách byly stroje prakticky neschopné kolmého startu a jejich bojový radius zde byl pouze okolo 120 km. Kritizována byla i jejich přesnost střelby a bombardování.
Nerealizována zůstal projekt vylepšená varianta Jak-39 z roku 1983, která měla disponovat větším doletem, výkonnějším radarem, avionikou a výzbrojí.
Řádek 53:
* 4× závěs pod křídly s nosností 2000 kg pro:
** rakety různých typů do 240 mm
** 2x protilodní střely nebo střely vzduch-země Ch-23 (AS-7 Kerry) na vnitřních
**střely vzduch-vzduch [[Vympel R-60|R-60]] nebo R-60M (AA-8 Aphid) mohou být neseny na externích pylonech
** 2× víceúčelovou pumu FAB-500 nebo čtyři FAB-250, dvě zápalně ZB-500 nebo dvě nukleární pumy RN-28.
** 2× přídavné nádrže
| |||