Djembe: Porovnání verzí

Djembe se řadí do skupiny [[buben|bubnů]] tzv. „pohárovitých“, a jednohlavých (kůže jen z jedné strany). Velikost djembe se většinou pohybuje 50-65 cm výšky a 30-38 cm [[průměr]]u. VyrěbějíVyrábějí se i v menších velikostech, ale ty se v Africe tolik nepoužívajnepoužívají, ale zato jsou oblíbeny v Evropě.

Jeho tělo je vyrobeno z kmene stromu - tropické dřeviny, které mají různé africké názvy: ''lenke, dugura, worojiri, dogora, guéni, caicedrat''...Pod těmito názvy jsou ukryty hlavně druhy afrického [[mahagon]]u, nejčastěji je to mahagon ''bissilon'' (''Khaya senegalensis''). V rodné oblasti djembe se dnes používají dřeviny nazvané v jazyce Malinků a Bambarů ''lenké'' a ''dogura''. Djembe vyrobené ze dřeva lenké (jde o mahagon bissilion) mají z pravidla charakteristickou tmavě-hnedouhnědou barvu, která často v nejširší části korpusu ostře přechází do světle žluté. Djembe z ''dogury'' (dřevo je o něco měkčí) jsou zbarveny červeno-hnědou.

'''Korpus''' (tělo) je nejdůležitější část djembe. Nedá se vyměnit a jeho úprava je omezená. Je ručně vytesaný a vydlabaný z jednoho kusu dřeva, který je na počátku častí celého kmene. Z něj je potom "podľapodle oka" vyrobený celý, skoro úplně okrouhlý a symetrický korpus djembe. Jsou přitom použity jen speciální sekery, dláta a nože. Nejzkušenější a nejzdatnější výrobce je schopen vyrobit dva až tři korpusy velkého djembe za jediný den. Na korpusu je možné vyhradit tři části: ''tělo'', ''nohu'' a ''prsten'' (límec). Tělo je horní část ve které se vytváří zvuk, směrem dolu se zužuje a přechází na nohu, která se směrem dolu mírně rozširujerozšiřuje. Střední, nejužší část bubnu, od které se noha začíná rozširovatrozšiřovat se nazývanazývá ''prsten''.

Kvalitu, rozsah a barvu zvuku djembe však neurčuje jen vnější tvar korpusu, případně přechod těla na prsten uvnitř. Velkou roli tu hraje kvalita opracování celého vnitřku djembe. Ten by měl být (aspoň přibližně) tak hladký jako vnější strana. V Africe je zvykem namazat vnitřek djembe tukem z kokosových ořechů. DůvodomDůvodem je hlavně impregnace dřeva proti vlhku. Korpus djembe bývá napuštěn i z venku (kromě hrany, která sase dotýká kůže). Dnes se můžeme setkat s použitím bezbarvnéhobezbarvého laku, jako vnějším nátěrem djembe.

'''[[Kůže (materiál)|Kůže]]''' je na djebme na rozdíl od korpusu jen epizodou (můžeme se měnit). Dříve ese djembe potahovalo kůžemi z [[antilopa|antilop]], které byly časem nahraženynahrazeny [[koza|kozími]] kůžemi. Usušená kůže se několik hodin máčí ve vodě a za mokra se (srstí vrchem) natahuje na djembe pomocí kovových obručí a provazu. Natažená kůže se ješteještě za mokra mechanicky zbaví srsti a nadbytečná kůže se po obvodě odrežeodřeže. Djembe se nechá usušit a potom se kůžakůže dopne. Tradiční africké hraní vyžaduje maximálně napnutou kůži. Každá kůže má svůj charakteristický zvuk, který je daný její tloušťkou. TenšíTenčí kůže má i tenšítenčí tón a netřeba ji až tak dopínat jako tlustou. Když máme novou kůži, tak se dá říct, že se její zvuk po pár týdnech hraní zlepší. Je to dané tím, že se kůže líp usadí a získá pružnost. Přitom je bežnéběžné, že po nějaké době povolí a musí se dopnout. Ale musí se počítat s tím, že k povolení dochází i po delším hraní. Nejlepší je kůži dopnout před hraním nebo pár hodin po hraní. Ne hned po nebo při hraní, to se kůžwkůže zúží a snižuje se její životnost.