Prusko-rakouská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m prohození šablon; kosmetické úpravy
Řádek 117:
[[Soubor:Saxon Cavalry in Prague 1866.jpg|náhled|Spojenecká saská jízda v Praze v prvních dnech války]]
[[Soubor:Nachod 1.JPG|náhled|[[Bitva u Náchoda]] 27. června 1866]]
Pokud jde o&nbsp;výzbroj obou hlavních soupeřů, není úplně pravda, že o&nbsp;vítězství Pruska ve válce rozhodla pouze moderní výzbroj pěchoty, především nová puška [[jehlovka]]. [[Perkusní předovky]] rakouské pěchoty systému Lorenz měly například větší dostřel, přesnost i spolehlivost. Pokud Rakušané místo bodákového útoku použili střeleckou taktiku, měly „lorencky“ nad jehlovkami, kterým se také často lámaly právě jehly v&nbsp;závěrovém mechanismu, navrch. Z&nbsp;dalších druhů vojsk jak rakouské [[jezdectvo]] (považované už tradičně za jedno z&nbsp;nejlepších v&nbsp;Evropě), tak zejména [[dělostřelectvo]], vybavené na svou dobu moderními čtyř a osmi libernímiosmiliberními předovkami s&nbsp;rýhovanou hlavní, překonávaly své pruské protějšky takřka ve všech směrech. Hlavním rakouským nedostatkem byla naopak neschopnost konzervativních velitelů přizpůsobit novým zbraním dosud používanou zastaralou bitevní taktiku. Klasický bodákový útok sevřených [[prapor (jednotka)|praporních]] mas rakouské pěchoty s&nbsp;důstojníky na koních za oddílem<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bělina | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bělina | příjmení2 = Fučík | jméno2 = Josef | odkaz na autora2 = Josef Fučík | titul = Válka 1866 | vydavatel = Havran ; Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2005 | počet stran = 686 | isbn = 80-7185-765-3}}, s. 558</ref> se v&nbsp;nemilosrdné a rychlé palbě pruských fyzilírů využívajících všechny výhody terénu (včetně palby v&nbsp;leževleže) nutně musel za velkých ztrát zhroutit.
 
Značně rovněž vázla komunikace Benedekova štábu s&nbsp;podřízenými jednotkami. Benedek, na rozdíl od Moltkeho, měl ve své přímé podřízenosti veškeré [[armádní sbor]]y, jezdecké [[divize (vojenství)|divize]] i dělostřeleckou zálohu. Navíc s&nbsp;oblibou velel vojsku tzv. „ze hřbetu koně“. Takto však nemohl mít jasný přehled o&nbsp;činnosti celé armády. Nemohl se ani tolik spoléhat na samostatné jednání svých podřízených vyšších velitelů, kteří by v&nbsp;zájmu naplnění strategického plánu postupovali pružně a přitom samostatně. Důkazem toho může být např. kontrast mezi jednáním pruského korunního prince, který se v&nbsp;bitvě u&nbsp;Hradce Králové dle Moltkeho rozkazu snažil přivést za každou cenu 2. pruskou armádu na bojiště a postojem velitelů II. a IV. rakouského armádního sboru, kteří se bez ohledu na Benedekovu bitevní dispozici dali vtáhnout do zbytečného boje o&nbsp;les Svíb.