Trójská válka: Porovnání verzí

Na ni pak navazuje další vrstva z let [[2400]]-–[[2000]], jejíž hradby byly postaveny z kamení a cihel. Nalezená keramika již vykazuje znalost hrnčířského kruhu a vypalovacích pecí. Druhá vrstva byla Schliemannem mylně považována za Homérovu Tróju a její bohaté nálezy nazvány „Priamovým pokladem“. Jeho omyl však prokázaly pozdější archeologické výzkumy. Kolem roku [[1900 př. n. l.]] byla Trója II. vypálena, snad v souvislosti se stěhováním maloasijských kmenů.

S rozvojem moderní historické kritiky byl příběh o trójské válce zatlačen do oblasti pouhých [[legenda|legend]]. Historikové přestali věřit v jeho pravdivost, avšak s příchodem sedmdesátých let [[19. století]] se jejich názor opět změnil. Nadšený německý archeolog [[Heinrich Schliemann]] odkryl tajemství ukryté pod povrchem pahorku Hissarlik. Objevil zde ruiny několika starověkých měst a prozkoumal pět hrobů, které považoval za místo posledního odpočinku trójského Priama a jeho potomků. Druhou vrstvu označil za Homérovu Tróju a tato jeho identifikace byla dlouhou dobu přijímána. Po Schliemannovi bylo naleziště odkryto týmem archeologů pod vedením W. Dörpfelda (1893/1894) a Carla Blegena (1932-19381932–1938). Jejich vykopávky prokázaly, že na tomto místě stálo nejméně devět různých starověkých měst.

V bájích je Helena líčena jako překrásná dcera spartského krále Tyndarea, za níž proudily davy nápadníků z celého Řecka. Byli mezi nimi mladí, krásní, mocní i odvážní, její volba však padla na nejbohatšího z Achájců, budoucího krále Sparty -– [[Meneláos|Meneláa]].

Poslední okamžiky města a jeho dobytí už Homér ve své Iliadě nepopsal a dochovalo se až ve Vergiliově ''[[Aeneis]]''. Podle pověstí přinesla zkázu města lest, za jehož autora bývá považován věštec [[Kalchás]] či věštec [[Prylis]] (jemu tu myšlenku vnukla sama [[Athéna]]). Za stavitele koně je považován zkušený tesař [[Epeios]]. Řekové postavili z lodních trupů [[Trójský kůň|obrovského dutého dřevěného koně]] a zasvětili ho Athéně, pak sklidili tábořiště a odpluli s loděmi do míst, kde nebyly z břehu vidět. Na pevnině zůstalo jen několik vojáků (jejich množství se v různých výkladech liší, avšak nejpravděpodobnější je počet 20-3020–30 mužů) skrytých v útrobách dřevěného koně, a jeden zvěd, který měl za úkol zapálit pochodeň na znamení toho, že se podařilo koně dostat do města.