Wikipedie

Malešice: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
ps
m meziuložení
značky: možné problémové formulace přepnuto z Vizuálního editoru
Řádek 17:
| obec = [[Praha]]
}}
 
'''Malešice''' ({{Vjazyce2|de|''Maleschitz''}}) jsou [[Část obce|městská čtvrť]] a [[katastrální území]] ve východní části města [[Praha|Prahy]]. Z převážné části jsou součástí [[městská část a městský obvod|městského obvodu]] a [[Městská část a městský obvod|městské části]] [[Praha 10]], pouze zahrady na západním úbočí [[Tábor (260 m)|vrchu Tábora]] v areálu zahradnické školy a v okolí patří do městské části [[Praha 9]].
'''Malešice''' jsou městská čtvrť a [[katastrální území]] ve východní části města [[Praha|Prahy]]. Z převážné části jsou součástí [[městská část a městský obvod|městského obvodu]] a [[Městská část a městský obvod|městské části]] [[Praha 10]], pouze zahrady na západním úbočí [[Tábor (Pražská plošina)|vrchu Tábora]] v areálu zahradnické školy a v okolí patří do městské části [[Praha 9]].
 
== Geografie ==
Původní malá víska Malešice se rozkládala v kotlině mezi vrchy Táborem a Třebešínem. Název Tábor je patrně odvozen od polohy vrchu, neboť leží v ose přímo proti Žižkovu. Jméno vrchu Třebešín nejspíše vychází ze starodávného pojmenování tohoto místa „třebiště“ neboli místo, kam přinášeli naši předkové svým bohům oběti nazývané „třeby“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno = Broncová, Dagmar,
| titul = Praha 10 křížem krážem
| url = http://worldcat.org/oclc/124089325
| vydavatel = Milpo media
| strany = 12
| isbn = 80-87040-04-X
| isbn2 = 978-80-87040-04-1
| oclc = 124089325
}}</ref> Na rozsáhlém území tohoto katastru protékalo několik menších vodních toků, jejichž soutok se nacházel v těsné blízkosti historického jádra této obce tj. U malešického rybníka.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| příjmení2 =
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 1
}}</ref> V minulých dobách vedlo územím Malešic několik důležitých kupeckých cest. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Výrut
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| url = https://www.worldcat.org/oclc/51189677
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Nová tiskárna
| místo = Pelhřimov
| počet stran = 219 s.
| strany = 198
| isbn = 80-86559-05-X
| isbn2 = 978-80-86559-05-6
| oclc = 51189677
}}</ref>
 
== Historie ==
 
Malešice jsou poprvé připomínány v&nbsp;roce [[1309]]. K&nbsp;roku 1309 doloženo slovní spojení „''in Malisicz''“, [[1365]] – „''in Maleschitz''“. Původně „Mališice“ = „ves lidí Mališových“ od osobního jména „Mališ“ nebo „Mališa“. Jednu část vsi vlastnil vikář Vojslav, zatímco druhá patřila pražské rodině Píseckých. [[Pražský svaz|Pražané]] v&nbsp;době [[Husitská revoluce|husitské revoluce]] ves zkonfiskovali. V polovině 15.&nbsp;století vyhořela a krátce poté připadla faráři od [[Kostel svatého Jiljí (Praha)|sv.&nbsp;Jiljí]]. K dalším vlastníkům patřili i [[Malešičtí z Černožic]], kteří ves v&nbsp;roce [[1525]] prodali spojeným městům pražským.<ref name="Výrut">{{Citace monografie
=== Pravěk a středověk ===
| příjmení1 = Výrut
Na území Malešic se nalézá jedno z nejstarších archeologických nalezišť v rámci tzv. Velké Prahy, přestože geomorfologické a hydrologické podmínky na tomto území s převažujícími plochami náhorních plání bez vody neumožňovaly rozsáhlejší osídlení v pravěku ani ve středověku.
| jméno1 = Karel
 
| titul = Čtení o Praze 10
Tato archeologická lokalita se nachází na návrší situovaném severně od rozcestí ulic Malešická a Rektorská. V letech 1982 -1985 zde archeologové postupně objevili cca 100 kusů drobné nepatinované štípané kamenné industrie z období pozdního paleolitu. Jedná se tedy o první bezpečně prokázané '''paleolitické sídliště''' v Praze i ve středních Čechách.
| vydavatel = Zdeněk Urban - Vydavatelství
 
| rok = 1998
Kromě tohoto významného naleziště nebylo na území katastru Malešic zatím objeveno žádné další osídlení nebo doklady pohřbívání z doby pravěku ani raného středověku, což je však způsobeno spíše nedostatkem uskutečněných archeologických průzkumů v této oblasti Prahy.<ref>{{Citace monografie
| počet_stran = 83
| stranypříjmení = 74PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| isbn = 80-238-2837-1
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| url =
| vydání =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| počet stran =
| strany = 1, 2
| isbn =
| isbn2 =
| oclc =
}}</ref>
 
V písemných pramenech jsou Malešice poprvé připomínány v roce [[1309]]. (K roku 1309 je doloženo slovní spojení „''in Malisicz''“, v roce [[1365]] se uvádí „''in Maleschitz''“.) Název obce „Malešice“ neboli „Mališice“ je patrně odvozen od osobního jména „Mališ“ nebo „Mališa“ což znamená „malý člověk“ a znamená tedy „ves lidí Mališových“.<ref>{{Citace monografie
Po roce [[1528]] připadla [[Nové Město (Praha)|Novému Městu]], v&nbsp;roce [[1547]] však byly zabaveny císařem [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]] Císař [[Rudolf II.]] prodal Malešice v&nbsp;roce [[1584]] Novému Městu, které je však roku [[1633]] zastavilo a v&nbsp;roce [[1635]] prodalo. V&nbsp;roce [[1727]] koupila Malešice jako zemědělskou obec [[Univerzita Karlova|pražská univerzita]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Lutterer | jméno = Ivan | příjmení2 = Majtán | jméno2 = Milan | příjmení3 = Šrámek | jméno3 = Rudolf | odkaz na autora3 = Rudolf Šrámek | titul = Zeměpisná jména Československa | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1982 | isbn = | strany = 328 | poznámka = 1. vydání}}</ref> Roku [[1900]] byly Malešice s&nbsp;824 obyvateli vsí žižkovského okresu.
| příjmení = Polák
| jméno = Milan
| titul = Praha 10 známá neznámá
| url = https://www.worldcat.org/oclc/910174749
| místo = Praha
| počet stran = 190 pages
| strany = 18
| isbn = 978-80-87040-32-4
| isbn2 = 80-87040-32-5
| oclc = 910174749
}}</ref> Osadu tedy patrně vlastnil jakýsi feudál Mališ v období po rozpadu rodových společností a její založení tedy je jistě starší než první písemná zmínka.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Broncová
| jméno = Dagmar
| titul = Praha 10 křížem krážem
| url = https://www.worldcat.org/oclc/124089325
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Milpo media
| místo = Praha
| počet stran = 183 s.
| strany = 12
| isbn = 80-87040-04-X
| isbn2 = 978-80-87040-04-1
| oclc = 124089325
}}</ref>
 
V roce 1309, kdy je osada poprvé zmiňována v listině, patřila část vsi vikáři Vojslavovi, který ji odkázal svatovítské kapitule. Kolem poloviny 14. století vlastnila druhou část vsi pražská rodina Píseckých.
V&nbsp;roce [[1922]], kdy se Malešice staly součástí [[Praha XI|Prahy XI]], měly cca 1400 obyvatel. V&nbsp;roce [[1949]] bylo [[katastrální území|k. ú.]] Malešice začleněno do správního obvodu [[Praha 10]] (s&nbsp;[[Hostivař]]í, [[Strašnice]]mi, [[Zahradní Město|Zahradním Městem]] a částí [[Záběhlice|Záběhlic]]). V&nbsp;roce [[1960]] byla převážná část k. ú. Malešice začleněna do nového obvodu [[Praha 10]]. V&nbsp;roce [[1990]] se tato území stala součástí městských částí Praha 10 a Praha 9.
 
Poté se majitelé vesnice rychle střídali. V době před rokem 1368 vlastnil část Malešic pražský staroměstský patricij Meinlin. V roce 1396 držel ves Šimon Pulc, v roce 1407 jakýsi Přibík a v roce 1408 Heřman z Horek. Z roku 1408 pochází také první zmínka o zdejší středověké tvrzi.
 
Na počátku husitských válek zabrali ves Pražani, ale nakonec se dostala do držení Prokopa Bervíka. Ve 40. letech 15. století zachvátil Malešice požár a poté musely být prodány s tvrzí i poplužním dvorem faráři mistru Janovi z Příbrami a v roce 1458 je již uváděn jako vlastník král Jiří z Poděbrad. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref>
 
=== Novověk ===
Ve druhé polovině 15. století se ves stala majetkem [[Malešičtí z Černožic|'''Malešických z Černožic''']]. Roku 1467 je uváděn jako vlastník Zikmund Malešický a roku 1509 Ladislav Malešický, který ves spolu s tvrzí, poplužním dvorem s poplužím, dvory kmetcí s poplužím a s hrdlořezskou krčmou v roce [[1525]] prodal spojeným městům pražským. V roce 1547 zabavil Malešice Pražanům císař Ferdinand I. za účast na protihabsburském povstání, ale již v roce 1549 je navrátil Novému Městu pražskému. Roku 1635 Nové Město pražské muselo ves prodat spolu se Štěrboholy generálu Janu Beckovi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> Během třicetileté války byla při vpádu švédských vojsk ves téměř zničena.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = author.
| jméno = Polák, Milan, 1952-
| titul = Praha 10 známá neznámá
| url = http://worldcat.org/oclc/910174749
| strany = 19
| isbn = 978-80-87040-32-4
| isbn2 = 80-87040-32-5
| oclc = 910174749
}}</ref> Později se stali dalšími majiteli Malešic '''Vratislavové z Mitrovic''', kteří zde v letech 1686 – 1689 vystavěli zámeček.[[Soubor:Malleschitz COSK 1841.jpg|náhled|510x510bod|Malešice (Malleschitz) na císařských otiscích map Stabilního katastru. Mapováno 1841, tištěno 1842. Detail obce a usedlosti Josefa Havlíčka.]]V roce [[1727]] koupila Malešice za 56 000 zlatých [[Univerzita Karlova|'''pražská univerzita''']] (vrchnostenský dvůr, hospodu, 4 selské a 3 chalupnické usedlosti a kovárnu).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> Dnes ji připomínají názvy malešických ulic ''Na Universitním statku'', ''Bakalářská'', ''Rektorská'' nebo ''Mistrovská'', ale rovněž ulic, která nesou jména významných univerzitních učitelů a rektorů – ''Bacháčkova'', ''Bydžovského'', ''Heldova'', ''Janderova'', ''Kampanova'', ''Kaňkova'', ''Niederleho'', ''Strnadova'', ''Zálužanského'', ''Troilova'' nebo ''Vydrova'', v níž bývala vyhledávaná malešická hospoda Na Kovárně. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 200, 201
}}</ref>
 
Ve druhé polovině 19. století, kdy došlo k prohlášení Prahy za otevřené město a zbourání hradeb, nastal bouřlivý rozvoj okolních obcí. Město se začalo rozpínat a v přilehlých obcích nastal stavební ruch, rozvoj průmyslu i příliv nových obyvatel, což se však Malešic téměř nedotklo. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = BRONCOVÁ
| jméno = Dagmar (a kol.)
| titul = Praha 10 křížem krážem
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2006
| strany = 20
}}</ref> V roce 1843 v Malešicích žilo podle soupisu obyvatel 316 obyvatel, kteří bydleli v 39 staveních. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POLÁK
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| strany = 26
}}</ref>
 
=== 20. století ===
Na začátku 20. století byly Malešice stále vesnicí, v níž se lidé živili hlavně zemědělstvím, sadařstvím, v zahradnictvích či provozovali drobné živnosti. Avšak brzy se bouřlivý rozvoj začal projevovat i zde. Začalo přibývat lidí pracujících v Praze, kteří se stěhovali na její periferie, a začalo se zde stavět. Po vzniku První republiky bylo 1. ledna roku 1922 zákonem o Velké Praze připojeno k dosavadním osmi pražským čtvrtím (Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Hradčany, Josefov, Vyšehrad, Holešovice, Libeň) 37 okolních obcí a samosprávných okresů a vzniklo velkoměsto s 677 000 obyvateli. Velká Praha se rozdělila do devatenácti městských čtvrtí (okresů) a obec Malešice byla spolu s Žižkovem a Hrdlořezy zařazena do Prahy XI. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = BRONCOVÁ
| jméno = Dagmar (a kol.)
| titul = Praha 10 křížem krážem
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2006
| strany = 28,30
}}</ref> V roce 1922 žilo v Malešicích ve 150 domech 1371 obyvatel. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POLÁK
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| strany = 32
}}</ref>
[[Soubor:Malešice map 1938.jpg|náhled|456x456pixelů|Malešice v roce 1938, výřez z mapového listu č.41, Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), nákladem Obce pražské, provedl stavební úřad hl. m. Prahy.]]
Navzdory zmíněné nové výstavbě zůstávaly Malešice okrajovou čtvrtí vesnického charakteru až do konce 50. let 20. století, kdy zde začala výstavba panelového sídliště pro tisíce lidí. Ještě po druhé světové válce se v Zeměpisném průvodci Velkou Prahou o nich píše: ''„K městské pražské čtvrti XI. připojeny byly jako periferní její části Hrdlořezy a Malešice, dosud oddělené od ní velkými lány polí a rozkládající se při výpadní silnici, směřující na Český Brod. Obě části jsou ještě málo dotčeny Prahou, i když také u nich již vyrostly obytné kolonie, zejména dělnické.“'' Tomuto stavu též odpovídalo dopravní spojení městskou veřejnou dopravou; první autobus pražských Dopravních podniků přijel do Malešic až roku 1926 a tramvajová trať zde není dodnes. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské histori
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201
}}</ref>
 
V&nbsp;roce [[1949]] bylo [[katastrální území|k. ú.]] Malešice začleněno do správního obvodu [[Praha 10]] (s&nbsp;[[Hostivař]]í, [[Strašnice]]mi, [[Zahradní Město|Zahradním Městem]] a částí [[Záběhlice|Záběhlic]]). V&nbsp;roce [[1960]] byla převážná část k. ú. Malešice začleněna do nového obvodu [[Praha 10]]. V&nbsp;roce [[1990]] se tato území stala součástí městských částí Praha 10 a Praha 9.
 
K 1. lednu roku 2000 žilo v Malešicích 9 891 obyvatel. Hustota obyvatel na 1 km² byla 2 350. Z celkové rozlohy malešického katastru o 382 hektarech zaujímá 40 hektarů zemědělská půda, 66 hektarů je zastavěných a 152 hektarů zabírají zelené plochy. Velkou část z celkové rozlohy zabírají dopravní komunikace, včetně železničních tratí. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 198
}}</ref>
[[Soubor:Malešice 1948.jpg|náhled|436x436pixelů|Malešice, plán zobrazuje stav z druhé poloviny 40. let 20. století. Zpracováno na základě dat z Orientační kniha Velké Prahy a Modřan, Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond (v době vydání Stráž Národní Bezpečnosti) za technické spolupráce místního velitelství SNB v Praze, 1948. Výřez z mapového listu 31.]]
 
=== Významné osobnosti ===
V Malešicích v Počernické ulici žil básník a učitel '''Jiří Karen''' (1920-2000), vlastním jménem Ladislav Podmele. Napsal 21 básnických sbírek, z nichž dvě byly vydány v němčině a dvě v esperantu. Jedná se například o básnické sbírky ''Vteřiny zrání'', ''Hledání modrého tónu'', ''Stromy přicházejí do'' města, Ještě ''jednou žít na zemi'', ''Potichu a šeptem''. Také je autorem řady odborných prací. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POTŮČEK
| jméno = Jakub
| titul = Osobnosti a památky Prahy 10
| vydavatel = FOIBOS BOOKS s.r.o.
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| strany = 177
}}</ref>
 
Obyvatelkou Malešic byla scénáristka a spisovatelka '''Irena Charvátová''' (1942-2008), která je autorkou mnoha televizních a filmových scénářů k známým filmům a inscenacím jako například ''Hadí jed'', ''Skleněný dům'', ''Housata'', ''Mezek'' a ''Koncert pro dvoje housle''. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Broncová
| jméno = Dagmar a kolektiv
| titul = Praha 10 křížem krážem
| místo = Praha
| rok vydání = 2006
| strany = 111
}}</ref><ref>https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33662-irena-charvatova.html </ref>
 
Další významnou osobností z Malešic je '''Jindřich Valášek''' (1886-1956), truhlář a fotbalista. Stal se střelcem úplně prvního gólu v celé naší fotbalové historii v utkání sehraném 1. dubna 1906 v Budapešti, kde Češi remizovali s Uherskem 1:1. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POTŮČEK
| jméno = Jakub
| titul = Osobnosti a památky Prahy 10
| vydavatel = FOIBOS BOOKS s.r.o.
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| strany = 179
}}</ref>
 
== Urbanisticko-architektonická skladba Malešic a její historický vývoj ==
Malešice jsou jedinečnou pražskou městskou částí, jež se na první pohled jeví poněkud stavebně neuspořádaně. Málokterá pražská městská část má tak stavebně a architektonicky odlišné a zřetelně vymezené oblasti jako je tomu v Malešicích. Sestává ze staré původní rostlé obce, sídliště postaveného převážně v 60. letech 20. století, individuální výstavby rodinných a dalších domů a průmyslové zóny na východním okraji. Mezi touto pestrou zástavbou nalezneme v Malešicích také rozlehlý park, malešický lesík a areál botanické zahrady. Protože se původně jednalo o vesnicí nacházející se mezi poli, loukami, vinicemi a sady, která měla po staletí své neměnné hranice, postrádají Malešice prvky tradiční městské urbanistické struktury, kterými jsou např. významné obchodní ulice, korza, náměstí nebo architektonické dominanty nacházející se na důležitých místech (např. budovy divadel, muzeí, škol, různých institucí atd.) Určitá zachovalá sídelní ucelenost původní rostlé obce starých Malešic, která nebyla významněji znehodnocena nebo narušena pozdější zástavbou má nepochybnou hodnotu.<ref>Web: malesice.eu/malesice</ref> <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 198
}}</ref>
[[Soubor:Z roztylského valu, sídliště Malešice.jpg|náhled|345x345pixelů|Pohled na sídliště Malešice z roztylského valu v roce 2011]]
Na základě novověkých podkladů lze usuzovat, že poměrně malá návesní ves Malešice se původně sestávala z pozdně středověkých usedlostí, které se nacházely v místech pozdějších selských statků čp. 2, 3, 5 a snad i čp.11. Tyto nejstarší malešické hospodářské usedlosti byly společně s vrchnostenským dvorem situovány v okolí návsi (v prostoru dnešního malešického náměstí), později z větší části zastavěné. K nim nejspíše již ve 2. polovině 17. století přibyly nové, větší chalupnické usedlosti postavené na místech pozdějších usedlostí čp. 6, 7 a asi i čp. 12, v dnešní době značně přestavěná.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> Centrem zástavby byl zdejší dvůr se zámečkem, vystavěným patrně v místě původní malešické tvrze.
 
V roce 1726 se v obci nacházely 4 selské grunty, 4 chalupy, panská hospoda a kovárna. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201
}}</ref> Patrně v průběhu 18. století (po roce 1727) pokračovala další sekundární zástavba v jádru obce (jedná se patrně o menší chalupnické usedlosti pozdějších čp. 19 na návsi, čp. 22 na západním okraji návsi a čp. 8, 9, 10 a 23 ve východní části historického jádra). <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> V roce 1787 proběhla na zdejším panství poddanská reforma známá jako tzv. raabizace, což znamenalo, že byla parcelována vrchnostenská půda mezi poddané, což přivedlo do vsi 30 nových rodin. Následně, v roce 1788, se v Malešicích nacházelo již 22 popisných čísel. Jednalo se o panský dvůr a zámeček (čp. 1), selské statky (čp. 2, 5, 6 a 8), panskou hospodu (čp. 3), kovárnu (čp. 4), chalupy (čp. 7, 10, 11, 12, 14 a 22), panskou ovčárnu (čp. 9), domky (čp. 13, 15, 18 a 21) a obecní pastoušku (čp. 6). Stavení čp. 17, 19 a 20 nejsou v archivních materiálech nijak blíže určena. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201
}}</ref> V poslední třetině 18. století a na počátku 19. století pak vyrůstala mladší výstavba domků směrem k vrchu Tábor, podél dnešní ulice U Tvrze nebo občas i v prostoru návsi nebo jejího východního okraje. V roce 1843 se v Malešicích nacházelo 39 čísel popisných a obec čítala 316 obyvatel. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> Na konci 19. století byly za součást vesnice považovány také tři okolní samoty nazývané U Havlíků, Malešička a Vinice. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201
}}</ref> Na přelomu 19. a 20. století pokračovala nová postupná zástavba Malešic v prostoru úpatí Třebešína, podél ulic Malešické a Káranské, na parcelovaných zemědělských zázemích za starobylými statky, kde byly rovněž vystavěné nové ulice a v menší míře se jednalo i o solitérní domy i vilky dále od jádra obce. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Z
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 2
}}</ref> V této době se na území katastru Malešic nacházelo zhruba 360 ha polí, pastvin, luk a zbytků morušových sadů. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201
}}</ref> V roce 1922 došlo k připojení Malešic k hlavnímu městu Praha (v této době měly již 150 čísel popisných a 1371 obyvatel), <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 3
}}</ref> avšak svůj předměstský charakter si udržely ještě dlouho, byť s sebou připojení k Praze přineslo regulace pražského územního plánu. Podle regulačních plánů vypracovaných pro Malešice v roce 1938 měla být tato nová pražská čtvrť zastavěna převážně rodinnými domky. Nejprve byly stavěny pouze ve svahu Třebešína, později se stavěly i v centru obce a Malešice pomalu měnily svůj vzhled. Na přelomu 50. a 60. let však nakonec došlo, podobně jako na Zahradním Městě, k radikální změně v plánech urbanistů, kdy se rozhodlo, že se západní část malešického katastru změní v rozsáhlé sídliště nájemních domů. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 201, 204
}}</ref> Nejprve bylo podle plánů Josefa Červenky z roku 1948 vystavěno 10 třípatrových bytových domů s valbovými střechami a lodžiemi. Následovalo budování koncentrované bytové zástavby během 60. let. Toto obrovské panelové sídliště bylo dokončeno v roce 1970. Součástí sídliště byla i dvě tzv. okrsková střediska Astra a Oaza s obchody a restauracemi. Autory urbanistického řešení sídliště jsou Jiří Novotný, Milan Procházka a Milan Polívka, dále se na něm projekčně podíleli Jan Růžička, Vojtěch Mixa a Zoja Tvrzická. Návrhy vyšších třináctipatrových domů (tzv. typ T 06 B) vypracovali Jiří Klen, Josef Jánský a Miroslav Jehlička.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 3
}}</ref> Malešice se tedy během několika let rozrostly o sídliště zabírající plochu 65 hektarů s 4 365 byty v nájemních panelových domech a počet obyvatel se zvýšil o 15 tisíc. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 204
}}</ref>
[[Soubor:Malešice, sídliště z parku 2.JPG|náhled|341x341pixelů|Pohled na bytový komplex ByTy a bytový dům Malešice z Malešického parku]]
[[Soubor:Spalovna Malešice, z Malešické stráně.jpg|náhled|299x299pixelů|Spalovna Malešice, pohled z Malešické ulice (Malešické stráně)]]
 
Dalšími stavbami z této doby jsou škola v ulici Nad vodovodem 81/460, která byla postavena podle projektu Antonína Pešty (do 1962), malešická poliklinika s atriem v Plaňanské ulici 1/573, jenž je prací Josefa Janského a hotel Fortuna Rhea (dnes A&O Prague Rhea) s dvaadvaceti podlažími v ulici V úžlabině 19/3068 , který navrhli architekti Aleš Bořkovec a Vladimír Ježek původně jako internát a kulturní dům (vystaven byl po roce 1970). V letech 1972-1985 byly zbudovány podle návrhu architektů Jana Línka a Vlado Miluniće budovy Domova důchodců v Rektorské ulici čp. 577, 578 zasazené do přírodního prostředí mimo zástavbu. V roce 1999 byla vypsána soutěž na dobudování, respektive zahuštění malešického centra. Vyhrál ji architekt Vlado Milunić, ateliér VM, s návrhem věžových dominant, které však nebyly provedeny. Na úplném okraji Malešic, v místě, kde začíná souvislá průmyslová oblast, byla před rokem 2002 vystavena podle návrhu Jiřího Bučka, budova SIAL (Polygrafická 2/622) představující zajímavý industriální objekt s šedou fasádou z vláknocementových desek.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Svoboda
| jméno = Jan E.
| titul = Praha 1945-2003 : kapitoly z poválečné a současné architektury
| url = https://www.worldcat.org/oclc/138412362
| vydání = 1. vyd
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| počet stran = 357 pages
| strany = 77, 78
| isbn = 978-80-7277-304-6
| isbn2 = 80-7277-304-6
| oclc = 138412362
}}</ref>
 
V současné době proces zástavby Malešic kontinuálně pokračuje. Došlo k výstavbě obytného komplexu ByTy na pozemku, o jehož zástavbě se uvažovalo již od 60. let, proti němuž však obyvatelé Malešic, protestovali a vznikla dokonce petice označující projekt za gigantický.<ref>https://www.stavbaweb.cz/centrum-malesice-byty-malesice-14585/clanek.html https://www.archiweb.cz/n/home/nekteri-lide-z-malesic-kritizuji-plan-vystavby-noveho-centra</ref> Dále pokračuje dostavba developerských projektů Malešický háj a ECO city Malešice. Developeři nyní chtějí stavět projekty o tisícovkách bytů dokonce v průmyslové zóně Malešic a Hostivaře. Nyní má vypracovat analýzu pražský Institut plánování a rozvoje, zda je lokalita vhodná pro vznik nové, smíšené průmyslově-obytné čtvrti. Developeři však naráží na množství překážek, kterými jsou stará ekologická zátěž (pozemky by bylo třeba nejprve zbavit nebezpečných látek) či překračované limity znečištění a hluku. Dalšími problémy jsou např. absence přírody, dostupnost mateřských či základních škol nebo funkční dopravní napojení k bytovým domům. <ref><nowiki>https://prazsky.denik.cz/podnikani/malesice-vystavba-developer-byt-prumyslova-oblast-plan.html</nowiki>
</ref>
 
== Průmyslová zóna ==
Území označované jako „průmyslový obvod Malešice - Hostivař“ neboli „průmyslová zóna“ o rozloze 1000 hektarů se nachází směrem od východního okraje malešického sídliště a je od něj odděleno poměrně rozlehlou plochou zeleně. Tento organický industriální celek jakoby ani příliš nepočítal s lidmi; často zde chybí chodníky, případně nějaké cyklistické stezky ani není příliš dobře dostupný městskou hromadnou dopravou. Územní plán průmyslové zóny vypracovali v roce 1965 architekti Honeiser a Strašek. Toto území mělo navazovat na starší vysočanskou průmyslovou oblast a spolu s hostivařskou částí tvořit organický celek. V pozdějších letech došlo k redukci původních urbanistických představ o gigantickém rozsahu této oblasti, takže nakonec má menší rozlohu, než bylo plánováno. Své sídlo zde našla řada podniků, služeb a výrobních závodů např. Pražská teplárenská, Stavoservis nebo ředitelství poštovní přepravy. Na východním okraji průmyslové zóny byla v letech 1988 – 1998 postavena spalovna komunálního odpadu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 207, 209
}}</ref>
 
== Památky ==
{{Viz též|Seznam kulturních památek v Malešicích}}[[Soubor:Kaple sv. Václava v Malešicích.jpg|náhled|barokní kaple sv. Václava na Malešickém náměstí|270x270pixelů]]Na území Malešic se nachází několik památkově chráněných objektů. Jedná se o kapli sv. Václava, výklenkovou kapličku v ulici Chládkova, malešický zámeček s areálem a usedlost čp. 11 (hotel Baroko). Ještě v poměrně nedávné době stály v historickém centru Malešic malé přízemní domky barokního původu s adresou U Tvrze čp. 14, čp. 36 a čp. 38 dokládající původní zástavbu. Tato památkově hodnotná stavení však dlouhou dobu nebyla příliš udržována a chátrala. Již roku 1987 proto vydal ONV v Praze 10 rozhodnutí o odstranění domku čp. 38 a v roce 2000 nakonec i památkáři souhlasili s demolicí zbývajících stavení čp. 14 a čp. 36.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| url = http://worldcat.org/oclc/51189677
| vydavatel = Nová tiskárna
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 202
| isbn = 80-86559-05-X
| isbn2 = 978-80-86559-05-6
| oclc = 51189677
}}</ref>
 
=== Kaple sv. Václava, Malešické náměstí ===
Tato drobná, pozdně barokní kaple pochází z roku 1765 a stojí přibližně uprostřed bývalé malešické návsi. V první třetině 19. století byla podstatně klasicistně přestavěna. Jedná se o malou sálovou stavbu s presbytářem orientovaným k jihovýchodu. Kaple má nízkou sedlovou střechu a drobnou hranolovou zvoničku, v níž chybí zvon a zůstal zde pouze jeho dřevěný závěs asi z 19. století. Vnitřní prostor stavby je zaklenut valenou klenbou, která v závěru přechází v konchu. Průčelí kaple s trojúhelným štítem má obdélný vchod a každá boční loď je prolomena jedním oválným okénkem s dekorativními mřížemi z konce 20. století. Mobiliář z interiéru kaple se nedochoval. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 4
}}</ref> Kaple je chráněna jako kulturní památka od 3. 5. 1958. <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Kaple sv. Václava
| url = https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-vaclava-15659315
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref> V současnosti došlo ke znovuoživění vnitřního prostoru kaple, který je využíván jako výstavní prostor. <ref>https://kaple-rektorska.webnode.cz/galerie-canevallle-v-kapli-sv-vaclava/</ref>
 
=== Výklenková kaple, ulice Rektorská, Chládkova ===
[[Soubor:Rektorská, kaplička.jpg|náhled|257x257bod|Výklenková kaple v Rektorské ulici]]
Tato výklenková kaple byla postavena roku 1757 obcí Karlo-Ferdinandovy univerzity údajně na paměť bitvy u Štěrbohol. K její první obnově došlo v roce 1807 a dále roku 1902; <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 4
}}</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = výklenková kaplička
| url = https://pamatkovykatalog.cz/vyklenkova-kaplicka-15659222
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref> ani jedna z těchto oprav však nepochybně její původní vzhled příliš nezměnila. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Krajči
| jméno = Petr (ed.)
| titul = Slavné stavby Prahy 10
| url = https://www.worldcat.org/oclc/613212357
| vydavatel = FOIBOS
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| počet stran = 220 pages
| strany = 31
| isbn = 978-80-87073-16-2
| isbn2 = 80-87073-16-9
| oclc = 613212357
}}</ref> K dalšímu obnovení došlo po poškození kaple v 80. letech 20. století, kdy se v roce 1984 spolu s ní restaurovaly i dochované fragmenty vnitřních nástěnných maleb. Kaple připomínající výklenkové kaple staroboleslavské poutní cesty původně zaujímala dominantní pozici na vrchu Třebešíně, avšak dnes je již obklopena zástavbou. Výklenková kaple má půlkruhově zaklenutou niku, která je rámována pilastry s toskánskými hlavicemi a je završena trojúhelným štítem s římsou. Uvnitř niky kaple se nachází torzo nástěnné malby Ukřižovaného Krista s postavami Panny Marie, sv. Jana Evangelisty nacházejícího se pod pravou Kristovou rukou a dále klečící sv. Máří Magdalény v pravém dolním rohu, vzpínající své ruce k umučenému Spasiteli. Na ploše trojúhelného štítu kaple je kvadrilob s malbou poprsí Panny Marie. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Prix
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 4
}}</ref> Kaple je chráněna jako kulturní památka od 3. 5. 1958. <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = výklenková kaplička
| url = https://pamatkovykatalog.cz/vyklenkova-kaplicka-15659222
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref>
+=== Malešický zámeček ===
[[Soubor:Zámek Malešice, čp. 1 z ulice Podle trati.jpg|náhled|235x235bod|Malešický zámeček, pohled z ulice Podle trati]]
[[Malešice (zámek)|Malešický zámeček]],''' zchátralý areál u [[Malešické náměstí|Malešického náměstí]], Tomsova 7-9
V jádře barokní malešický zámeček (v literatuře nazývaný také vrchnostenský dům) byl postaven podle projektu dvorního stavitele Jakuba Antonína Canevalleho v letech 1686 – 1689 pro hraběte Kryštofa Vratislava z Mitrovic, který koupil ves Malešice roku 1685. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Prix
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 6, 7
}}</ref> Jedná se o prostou, patrovou stavbu s obdélným půdorysem, v podstatě již dnešního vzhledu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Staňková
| jméno = Jaroslava
| titul = Pražské zámky, zámečky a usedlosti
| url = https://www.worldcat.org/oclc/302271459
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2008
| počet stran = 261 pages
| strany = 132
| isbn = 978-80-200-1613-3
| isbn2 = 80-200-1613-9
| oclc = 302271459
}}</ref> Není zcela jasné, jestli zámeček vznikal přímo v místě dřívější tvrze připomínané v Malešicích poprvé v roce 1408. K přestavbě zámečku došlo v roce 1755, kdy jej vlastnila pražská univerzita. Po roce 1842 k němu byly v prostoru bývalých zámeckých zahrad s rybníkem postupně přistavěny hospodářské a provozní budovy. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 6, 7
}}</ref> Součástí celého areálu je také pozdně klasicistní patrová sýpka datovaná do doby po roce 1845 (není zachycena na indikační skice stabilního katastru z roku 1845). K dalším stavebním úpravám zámečku došlo po polovině 19. století a znovu několikrát i ve 20. století. Patrně nejvíce devastující byly stavební zásahy z doby po 2. světové válce, kdy celý objekt připadl Státnímu statku Praha. I přes všechny tyto zásahy a přístavby je dodnes patrný historický původ této stavby. <ref>{{Citace monografie
| titul = Slavné stavby Prahy 10
}}</ref> Prozrazuje jej například hmota stavby, nepravidelný rozvrh jednoduše rámovaných oken, schodiště či klenuté prostory v přízemí. Nyní má zámeček obnovenou fasádu a novou střechu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Staňková
| jméno = Jaroslava
| titul = Pražské zámky, zámečky a usedlosti
| url = https://www.worldcat.org/oclc/302271459
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2008
| počet stran = 261 pages
| strany = 132
| isbn = 978-80-200-1613-3
| isbn2 = 80-200-1613-9
| oclc = 302271459
}}</ref>
 
 
[[Soubor:Malešický zámeček.jpg|náhled|232x232bod|Areál Malešického zámečku, pohled z Gollovy ulice]]
 
=== Usedlost čp. 11 (dnes hotel Baroko) ===
Tato usedlost v ulici Tomsova 13-15, byla vystavěna roku 1716 v místech starší usedlosti připomínané roku 1689 (rok je uveden ve štukovém rámečku z konce 19. století na vjezdové bráně). Pozůstatkem starší usedlosti je pravděpodobně obvodové zdivo jihozápadního křídla. Roku 1716 došlo k výstavbě nové části hospodářského křídla s vysokým špýcharem připojené k staršímu obytnému stavení. Roku 1761 byl statek přestavěn. Kolem roku 1840 tuto usedlost držel František Mařenec, za něhož vznikly po roce 1844 další hospodářské budovy protilehlého boku dvora, sloužící jako chlévy. Ty byly stavebně upraveny roku 1930, kdy velkostatek vlastnil Vratislav Hovorka. Nová secesní hlavní obytná budova vilového charakteru (čp. 144) byla v místech sýpky v jižním nároží areálu vystavěna roku 1914. V roce 1977 usilovalo o zrušení památkové ochrany usedlosti a její následnou demolici stavební družstvo Pragostav, které chtělo na jejím místě vystavět nové bytové domy, k čemuž naštěstí nakonec nedošlo. Na počátku 21. století (před rokem 2003) došlo k citlivé přestavbě celého areálu v Hotel Baroko. Vnitřní dispozice staveb se přitom úplně změnila; zanikla zadní část hlavního křídla a jednotlivé části statku byly adaptovány na hotelové pokoje, restauraci a ostatní zázemí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydání =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 9, 10
}}</ref> <ref>{{Citace monografie
| příjmení = KRAJČI
| jméno = Petr (ed.)
| titul = Slavné stavby Prahy 10
| url = https://www.worldcat.org/oclc/613212357
| vydavatel = FOIBOS
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| počet stran = 220 pages
| strany = 26
| isbn = 978-80-87073-16-2
| isbn2 = 80-87073-16-9
| oclc = 613212357
}}</ref> Dnešní areál hotelu tvořený obytnými a hospodářskými budovami se rozprostírá na nepravidelně utvářené parcele. Nalevo od vjezdu se nachází původní obytné stavení, napravo vila ze začátku minulého století, úprava ostatních stavení je povětšinou novodobá. V interiérech se dochovaly pozdně barokní klenby z přestavby, která se uskutečnila roku 1761. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = KRAJČI
| jméno = Petr (ed.)
| titul = Slavné stavby Prahy 10
| url = https://www.worldcat.org/oclc/613212357
| vydavatel = FOIBOS
| místo = Praha
| rok vydání = 2009
| počet stran = 220 pages
| strany = 26, 27
| isbn = 978-80-87073-16-2
| isbn2 = 80-87073-16-9
| oclc = 613212357
}}</ref> Zahrada hotelu se rozprostírá až do míst, kde se dříve nacházel malešický rybníček a kde je v současnosti obnovené fotbalové hřiště TJ Malešice. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = VÝRUT
| jméno = Karel
| titul = Kapitoly z pražské historie
| místo = Pelhřimov
| rok vydání = 2001
| strany = 203
}}</ref> Celá tato venkovská usedlost (obytná budova, hospodářský objekt, sýpka, stodola, kůlny a brána) je chráněna jako kulturní památka od 27. 1. 1992. <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Venkovská usedlost
| url = https://pamatkovykatalog.cz/venkovska-usedlost-15659164
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref>[[Soubor:Usedlost čp. 11 (hotel Baroko).jpg|náhled|299x299pixelů|Usedlost čp. 11 (hotel Baroko) v Tomsově ulici]]
== Významné stavby ==
V Malešicích se nachází několik dalších významných staveb, které nejsou památkově chráněné. Milíčova modlitebna nakonec na základě řízení probíhajícího od roku 2013 sice v roce 2015 nebyla prohlášena za kulturní památku,<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Milíčova modlitebna
| url = https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/milicova-modlitebna-691046494
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref> avšak byla zachráněna před demolicí a obnovena. Modlitebna je v podstatě jedinou větší sakrální stavbou v Malešicích. Na rohu ulic Bakalářská a Rektorská, kousek od Domova důchodců se ještě do nedávné doby nacházely základy moderně pojatého '''chrámu sv. Josefa''', který zde měl být postaven po druhé světové válce. Projekt vypracoval architekt Karel Hakl a iniciátorem byl Spolek pro vystavění katolického kostela pro Malešice a Hrdlořezy. V roce 1947 bylo vydáno stavební povolení a záhy byly postaveny základy, jež vysvětil kardinál Josef Beran. V roce 1948 však došlo ke komunistickému puči a již se nenašel dostatek financí pro dostavbu. Roku 1949 se nakonec rozhodlo, že stavba nebude dokončena vzhledem k preferencím Prvního pětiletého plánu (tzv. první pětiletky) Dnes stojí na místě základů kostela obytný dům. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Polák
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| url = https://www.worldcat.org/oclc/910174749
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| počet stran = 190 pages
| strany = 68
| isbn = 978-80-87040-32-4
| isbn2 = 80-87040-32-5
| oclc = 910174749
}}</ref>
=== Milíčova modlitebna, ulice Rektorská 54 ===
[[Soubor:Malešice Milíčova modlitebna 1.jpg|náhled|238x238pixelů|Milíčova modlitebna v Malešicích]]
Pozdně modernistická Milíčova modlitebna byla vystavěna v letech 1950 – 1952 podle návrhu architekta Bohumila Bareše.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5
}}</ref> V této době šlo u nás o ojedinělé vybudování sakrální stavby v těžkých podmínkách socialismu. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POLÁK
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA s.r.o.
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| strany = 68
}}</ref> Slavnostní otevření modlitebny se uskutečnilo 18. 5. 1952. Na počátku 80. let 20. století došlo k jejímu uzavření a od té doby modlitebna chátrala. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5
}}</ref> Až do roku 2005 stavbu vlastnil Farní sbor Českobratrské církve evangelické od něhož ji vykoupila centrála církve a uvažovala o její demolici. Za záchranu modlitebny se postavili občané Malešic, kteří založili občanské sdružení Kaple Rektorská <ref>https://kaple-rektorska.webnode.cz/milicova-modlitebna/</ref> a nakonec stavbu zakoupil pražský Ochranovský sbor Jednoty bratrské. Stavba byla tedy zachráněna, proběhla její rekonstrukce a dostavba podle projektu architekta Davida Vávry <ref>http://www.ceskybratr.cz/archives/15986#more-15986</ref> a nyní opět znovu slouží k liturgickým účelům a zároveň se v ní konají kulturní akce pro širokou veřejnost. Jedná se o podélný, sálový prostor s kněžištěm orientovaným přibližně k jihu. Modlitebna má v čele portikus nesený trojicí nestejně širokých půlkruhových arkád; střední arkáda je užší a směřuje k obdélným vstupním dveřím. Průčelí završuje mohutný trojúhelný štít s trojicí úzkých vysokých obdélných oken. Boční zdi modlitebny jsou rovněž prolomeny vysokými obdélnými úzkými okny osvětlujícími vnitřní sálový prostor. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5
}}</ref>
 
=== Jiráskova vila ===
Jiráskova vila se nachází na západním úbočí vrchu Tábor, v centru areálu [[Botanická zahrada Malešice|Botanické zahrady Malešice.]][[Soubor:Botanická zahrada Pod Táborem, jezírko a zámeček.jpg|náhled|314x314pixelů|Jiráskova vila v areálu Botanické zahrady v Malešicích]]
Vznikla přestavbou starší osamělé usedlosti čp. 17 situované nad rybníkem. Tato usedlost měla protáhlý obdélný půdorys a je známo, že ji v polovině 19. století vlastnil Josef Havlíček. Roku 1920 došlo k její přestavbě na honosnou historizující vilu s novorenesančními prvky na fasádách. Kolek roku 1938 byla vila ještě sochařsky ozdobena a asi částečně poupravena. Jejím majitelem byl průmyslník Vladimír Jirásek, který vlastnil také zámek v Bílých Poličanech, kam z malešické vily později odvezl některý mobiliář a patrně také obložení stěn. V roce 1947 získalo objekt i s okolím hlavní město Praha a 1. září 1948 zde zahájila výuku zahradnická škola a učiliště. Na přelomu 19. a 20. století bylo okolí vily upraveno na přírodně krajinářský park a na tomto projektu se pravděpodobně podílel zahradní architekt František Thomayer. Park od roku 1991 náleží do sítě botanických parků a zahrad. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 11
}}</ref>
 
=== Secesní domy ===
 
==== Rodinný dům čp. 119, Vydrova 12 ====
Poměrně malý rodinný secesní dům nacházející se ve Vydrově ulici byl vystavěn kolem roku 1910 ve stylu anglických cottages. Jeho původní plány se nedochovaly. Původně měl obytné pouze přízemí a k jeho radikálnější přestavbě došlo patrně již ve 40. letech 20. století; v současnosti tedy působí velmi zachovale. Dům má dvě navzájem prostupující se střechy - sedlovou a polovalbovou. Na jeho exteriéru je nejpůsobivější severní průčelí s vysokým trojúhelným štítem orámovaným dřevěnou trámovou konstrukcí prolomené třemi čtvercovými okénky, které je ozdobenou štukovým dekorem andílků s vinnou révou s latinským nápisem SUDOR - LIBERTAS - FRUCTUS (Pot - Svoboda - Plody). <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 12
}}</ref>
 
==== Rodinný dům čp. 134, Káranská 55, Zálužanského 2 ====
 
Tento menší secesní rodinný dům postavil roku 1912 Václav Dvořák. Jedná se o jednopodlažní dům s polovalbovou střechou na obdélném půdoryse. Dochovaný plán z roku 1912 byl při stavbě patrně dosti pozměněn, ale míru úprav již dnešní stav domu po úpravách podkroví a obnově omítek v 70. letech 20. století neumožňuje posoudit. Fasády domu dodnes mají dochovány části původního členění i některé reliéfní detaily. Na hlavním průčelí domu je reliéfně ztvárněn bílý kříž s poprsím bezvousého Krista, jehož zavřené oči a zjevné ponoření do vlastního nitra prozrazují ovlivnění symbolismem a mezi okny se nachází štuková deska s Davidovou hvězdou a hebrejskými písmeny, uzavřená reliéfním hadem stočeným do kruhu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 12, 13
}}</ref>
 
=== Železniční most ===
Působivý železniční most nacházející se mezi ulicemi Pod Táborem a Vydrovou byl postaven mezi lety 1931 a 1936 v rámci výstavby odbočné trati z Prahy-Žižkova do Prahy-Malešic určené pro nákladní dopravu. Jedná se o zděný viadukt s kamenným kvádříkovým obkladem s řadou valeně sklenutých arkád na pravoúhlých pilířích. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = PRIX
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 13
}}</ref>
 
== Zajímavá místa ==
=== Naučná stezka sv. Josefa ===
Naučná stezka sv. Josefa vznikla v průběhu jara a léta v roce 2013 a představuje asi 4 km dlouhý procházkový okruh vedoucí starými i novými Malešicemi a přilehlou zelení. Na stezce se nachází 10 zastavení s informačními tabulemi, které přibližují zajímavosti dané lokality, a zároveň je možné se u nich také pobavit instalovanými environmentálními atrakcemi. Slavnostní otevření naučné stezky se uskutečnilo 13. 9. 2013 za přítomnosti zástupců městské části Praha 10. <ref>http://www.malesice.eu/naucna-stezka</ref>
[[Soubor:Malesicky park Prague 10 Malesice Aerial.jpg|náhled|363x363pixelů|Malešický park a sídliště Malešice, letecká fotografie]]
* '''[[Malešický park]]''' Malešický park je největším parkem na území městské části Prahy 10 a jeho revitalizace patří k nejvýznamnějším obnovám zdejších veřejných ploch. Park má rozlohu přes 8 ha a k jeho založení došlo v roce 1972 na místě, kde bývala pole. Dříve však měl podobu prosté louky s jednou hlavní cestou. Záměrem obnovy tohoto prostoru bylo vytvoření moderního rekreačního místa se spoustou zeleně pro odpočinek i sport. Revitalizace parku byla dokončena v roce 2013; došlo k úpravě volných ploch, výsadbě 366 nových dřevin a odstranění některých starých keřů, některé staré stromy zde však zůstaly. Byly zde vybudovány vodní prvky s kaskádou a osazeno 320 moderních laviček, nové cesty, cvičební park pro seniory, cvičiště pro psy, toalety a dětské hřiště.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = POLÁK
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| strany = 80
}}</ref>
 
=== Malešický lesík ===
Malešický lesík se nalézá severně nad Malešickým parkem a lemuje železniční vlečku vedoucí do nákladového nádraží na Žižkově. Les je smíšený a spravují jej Lesy hlavního města Prahy. Vede jím několik zpevněných cest, nalezneme v něm lavičky i místa vhodná pro piknik. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = POLÁK
| jméno = Milan
| příjmení2 = BRONCOVÁ
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA
| místo = Praha
| rok vydání = 2014
| strany = 80,82
}}</ref>
[[Soubor:Malešický les hlavní cesta.jpg|náhled|259x259pixelů|Malešický lesík, hlavní cesta]]
 
=== Botanická zahrada ===
Botanická zahrada Středního odborného učiliště zahradnického o rozloze 11 hektarů se nachází na jihozápadním svahu vrchu Tábor. Vznikla v roce 1991 na území historického parku, který byl založen okolo roku 1920 zahradním architektem Františkem Thomayerem. Zahradnická škola se sem přestěhovala v roce 1948 na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Osu parku tvoří potok Malá Rokytka, který protéká rybníkem s rozlohou 0,75 ha představujícím dominantu střední části parku. Součástí zahrady je budova novorenesanční Jiráskovy vily. V zahradě se nachází také alpinum s umělým vodopádem a jezírkem, které bylo rekonstruováno v roce 1994 a dále sbírkové skleníky vybudované na přelomu 19. a 20. století. V nich se pěstují tropické a subtropické rostliny, které slouží především k výuce žáků školy. <ref>{{Citace monografie
| titul = Botanické zahrady a arboreta České republiky
| url = https://www.worldcat.org/oclc/614275444
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2010
| počet stran = 403 s.
| strany = 262, 264, 268
| isbn = 978-80-200-1771-0
| isbn2 = 80-200-1771-2
| oclc = 614275444
}}</ref>
*'''[[Tábor (Pražská plošina)|Tábor]]''' (260&nbsp;[[nadmořská výška|m&nbsp;n.&nbsp;m.]]) je nejvyšším místem zdejšího okolí, východnější vrchol na šíji směrem ke Kyjím má nadmořskou výšku 255 m. V&nbsp;roce [[1757]] se právě v&nbsp;těchto místech odehrál nejkrutější a rozhodující boj [[Bitva u Štěrbohol|bitvy u&nbsp;Štěrbohol]]. Rakouští vojáci císařovny [[Marie Terezie]] tu byli poraženi pruskými vojsky [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II.]]
 
== Sochy a umělecké objekty ==
 
=== Pomník padlým, Strnadova a Vydrova ulice ===
Jedná se o pomník malešickým občanům padlým v 1. světové válce pocházející z doby první republiky. Sestává z krychlového podstavce, na kterém leží nízký sokl s pískovcovou sochou lva. Za ním se nachází hrubě opracovaná kamenná deska nesoucí kovovou tabulku se jmény obětí. Nad nimi je vytesán nápis: PROLILI KREV SVOU, ANIŽ ZVĚDĚLI, / ŽE PŘINESLI SVOBODU VLASTI a ještě výše státní znak. Po 2. světové válce byla přidána další tabulka se jmény padlých v letech 1939 - 1945. Autor pomníku není znám. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Prix
| jméno = Dalibor (ed.)
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5
}}</ref>
 
=== Altán, Rektorská ulice ===
Jedná se o sochařsky pojatý přístřešek pocházející z roku 1984, jehož autory jsou Karel Nepraš a Kurt Gebauer. Altán má půdorys pětiúhelníku a sestává z pětice subtilních sloupů různých tvarů (stylizované hlavy, navlečené kolo atd.) nesoucích stříšku. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Prix
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5
}}</ref>
[[Soubor:Socha před poliklinikou v Plaňanské ulici (Q64815752) 02.jpg|náhled|257x257pixelů|Jiří Kryštůfek, socha Dívka (Oddych) umístěná před budovou polikliniky v Malešicích]]
 
=== Poezie a umění (Poezie a učení) ===
Pískovcovou sochu dívky s knihou vytvořil v roce 1972 Václav Bejček. Je situována před školní budovou v ulici Nad Vodovodem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Polák
| jméno = Milan
| příjmení2 = Broncová
| jméno2 = Dagmar
| titul = Praha 10 známá neznámá
| vydavatel = MILPO MEDIA s.r.o.
| místo = Praha 2014
| strany = 108
}}</ref>
 
=== Dívka (Oddych), Nad Úžlabinou ===
Tuto kamennou sochu dívky vytvořil sochař Jiří Kryštůfek roku 1985. Je umístěna na prostranství před poliklinikou Malešice.
 
=== Hudba, Počernická ===
Pískovcovou sochu s názvem Hudba nacházející se v parčíku před nákupním střediskem Oáza vytesala sochařka Věra Merhautová roku 1972. Dílo zobrazuje mladou ženu s rukama položenýma v klíně, zasněně hledící k nebi.
 
=== Rytíř, Rektorská ===
[[Soubor:Obr velryba a zaba-Cestimr Suska-1986-07-2020-praha.jpg|náhled|252x252pixelů|Čestmír Suška, plastika Skála - obr, velryba, žába z roku 1986, ulice Rektorská v Malešicích]]
Kamennou sochu Rytíř vytesal roku 1986 sochař Čestmír Suška a spolu se sochou Šťastný princ měla oživit areál Domova důchodců. Socha je 1,7m vysoká a vzdáleně připomíná postavu rytíře ve zbroji s přilbou na hlavě.
 
=== Skála – obr, velryba, žába, Rektorská ===
Tuto monumentální betonovou plastiku vytvořil před panelovou zástavbou roku 1986 Čestmír Suška. Z větší vzdálenosti vytváří dojem umělé erodované pískovcové skály, v níž lze se zapojením představivosti rozeznat spícího obra, velrybu a žábu.
 
=== Šťastný princ, Rektorská ===
Tuto skulpturu vytesal z pískovce roku 1986 Čestmír Suška. Jedná se o abstrahovanou postavu a stejně jako skulpturu Rytíř ji autor nazýval hlavonožcem. Obě se nachází v areálu domova pro seniory, který měly oživit.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Prix
| jméno = Dalibor
| titul = Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| strany = 5, 6
}}</ref>
 
== Památkové zhodnocení obce ==
Malešice se nacházejí na území pražské památkové rezervace vyhlášené nařízením vlády ČSR č. 66 ze dne 21. července 1971. Tato památková ochrana nabyla právní moci 13. srpna 1971. Dále jsou Malešice rovněž součástí ochranného pásma pražské památkové rezervace vyhlášené Rozhodnutím o určení ochranného pásma památkové rezervace v hlavním městě Praze Národním výborem hl. m. Prahy čj. Kul/5-932/81 ze dne 19. května 1981 a jeho doplňkem ze dne 9. července 1981. <ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Ochranné pásmo památkové rezervace v hl. m. Praze
| url = https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/ochranne-pasmo-pamatkove-rezervace-v-hl-m-praze-536256932
| datum přístupu = 2021-09-29
| vydavatel = Národní památkový ústav
}}</ref>
 
V této pražské čtvrti se nacházejí celkem 4 nemovité kulturní památky.
== Zajímavé objekty ==
{{Viz též|Seznam kulturních památek v Malešicích}}
 
Kromě skutečnosti, že jsou Malešice součástí pražské památkové rezervace a ochranného pásma pražské památkové rezervace, mají při ochraně významných staveb i zachování zeleně klíčovou roli občanské spolky, které mají kromě ochrany hodnotných staveb a přírody před stále se rozšiřující zástavbou rovněž za cíl například rozvoj kultury v Malešicích propojený s oživením památkových objektů, které zůstávají nevyužité nebo rozvoj sousedského komunitního života. Těmito spolky jsou dobrovolná iniciativa obyvatel Prahy 10 "Naše Malešice" <ref>http://www.malesice.eu/</ref> a Kaple Rektorská, zapsaný spolek. <ref>https://kaple-rektorska.webnode.cz/</ref> Dále v Malešicích sídlí a působí základní organizace Českého svazu ochránců přírody "Natura, quo vadis?", která je propojena s výše zmíněnými spolky a má významnou roli při ochraně malešické přírody, provozuje mimo jiné turistický oddíl, ekocentrum a nebo například organizuje různé akce pro obyvatele Malešic. <ref>https://www.natura-praha.org/</ref>
* [[Tábor (260 m)|Tábor]] (260&nbsp;[[nadmořská výška|m&nbsp;n.&nbsp;m.]]) je nejvyšším místem zdejšího okolí, východnější vrchol na šíji směrem ke Kyjím má nadmořskou výšku 255 m. V&nbsp;roce [[1757]] se právě v&nbsp;těchto místech odehrál nejkrutější a rozhodující boj [[Bitva u Štěrbohol|bitvy u&nbsp;Štěrbohol]]. Rakouští vojáci císařovny [[Marie Terezie]] tu byli poraženi pruskými vojsky [[Fridrich II. Veliký|Fridricha II.]]
* [[Jiráskova vila (Malešice)]], pseudorenesanční zámeček na západním [[úbočí]] vrchu Tábor, v centru areálu [[Botanická zahrada Malešice|Botanické zahrady Malešice]]
* [[Malešice (zámek)|Malešický zámek]], zchátralý areál u [[Malešické náměstí|Malešického náměstí]]
* [[Malešický park]], největší park městské části Praha 10, zrenovovaný v roce 2013
 
== Další fotografie ==
Řádek 58 ⟶ 797:
</gallery>
 
== ReferenceOdkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
* PRIXBRONCOVÁ, DaliborDagmar (eda kolektiv.): Umělecké''Praha památky10 Prahy.křížem Velká Praha (M-Ž)krážem.'' Praha : AcademiaMILPO MEDIA, 20172006, {{ISBN|978- 80-20087040-246904-5}}X
*CHYTRÁ Magdaléna, HANZELKA Petr, KACEROVSKÝ Radoslav (eds.). ''Botanické zahrady a arboreta České republiky.'' Praha: Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010, ISBN 978-80-200-1837-3
*KRAJČI, Petr (ed.). ''Slavné stavby Prahy 10.'' Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009, ISBN 978-80-87073-16-2
*KURANDA Miroslav. Městská část Praha 9, 3. díl - Hrdlořezy. Praha: MAROLI, 2000, ISBN 80-902513-3-1
*POLÁK, Milan, BRONCOVÁ Dagmar. ''Praha 10 známá neznámá.'' Praha: MILPO MEDIA, 2014, ISBN 978-80-87040-32-4
*POTŮČEK, Jakub. ''Osobnosti a památky Prahy 10.'' Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o., 2014, ISBN 978-80-87073-76-6
*PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, {{ISBN|978-80-200-2469-5}}
*STAŇKOVÁ, Jaroslava, HURIN Martin, STANĚK Jaroslav. ''Pražské zámky, zámečky a usedlosti.'' Praha: Academia, 2008, ISBN 978-80-200-1613-3
*SVOBODA E. Jan, NOLL, Jindřich. ''Praha 1945-2003. Kapitoly z poválečné a současné architektury.'' Praha: Nakladatelství Libri, 2006, ISBN 80-7277-304-6
*VÝRUT, Karel. ''Kapitoly z pražské historie.'' Pelhřimov: 2001, ISBN 80-86559-01-7
 
=== Související články ===
* [[Seznam uměleckých realizací z let 1948–1989 v Malešicích]]
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscatcommonscat|Malešice}}
* {{KM|732451|Malešice}}
* [https://uazk.cuzk.cz/vademecum_mapy/permalink?xid=06485b8c1c0b43888224fdcee053a5c7 Archivní mapy] na webu ČÚZK [cit. 2021-03-05]
*https://www.ceskatelevize.cz/porady/11346681886-vytrzeno-z-metropole/215411033210019-malesicka-modlitebna/
 
{{Pahýl}}
{{Město Praha}}
{{Autoritní data}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Malešice“