Wikipedie

Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště1: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidání textu
m přidání textu
Řádek 67:
Jones odhaduje roční příjem Domitian na více než 1 200 milionů sestertii, z nichž více než třetina by byla pravděpodobně vynaložena na udržování římské armády. [62] Další hlavní oblast výdajů zahrnovala rozsáhlý program rekonstrukce prováděný na samotném městě Řím.
== Výzvy ==
=== Vojenské aktivity ===
[[File:Arch of Titus Menorah.png|thumb|left|200px|Tento reliéf z Titova oblouku zobrazuje římské vojáky nesoucí poklady z jeruzalémského chrámu včetně Menory. Město bylo obklíčeno a zničeno Titem v 70.]]
Nejvýznamnější vojenskou kampaní provedenou během Flavianu bylo obléhání a zničení Jeruzaléma v roce 70 Titem. Zničení města bylo vyvrcholením římského tažení do Judska po židovském povstání v roce 66. Druhý chrám byl zcela zbořen, načež jej Titovi vojáci na počest vítězství prohlásili za imperátora.<ref>Josephus, ''The Wars of the Jews'' [63[wikisource:The War of the Jews/Book VI#Chapter 6|VI.6.1]]</ref> Jeruzalém byl vyhozen a velká část populace zabita nebo rozptýlena. Josephus tvrdí, že během obléhání bylo zabito 1 100 000 lidí, z nichž většina byla Židů.<ref name="josephus-wars-vi-9">Josephus, ''The Wars of the Jews'' [64[wikisource:The War of the Jews/Book VI#Chapter 9|VI.9.3]]</ref> 97 000 bylo zajato a zotročeno, včetně Simona Bara Giory a Jana z Giscaly.<ref [64]name="josephus-wars-vi-9"/> Mnozí uprchli do oblastí kolem Středozemního moře. Titus údajně odmítl přijmout věnec vítězství, protože „na přemáhání lidí opuštěných vlastním Bohem není žádná zásluha“.<ref>Philostratus, ''The Life of Apollonius of Tyana'' [65https://www.livius.org/ap-ark/apollonius/life/va_6_26.html#%A729 6.29]</ref> Po návratu do Říma v roce 71 získal Titus triumf.<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' [66https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/65*.html#6 LXV.6]</ref> Doprovázen Vespasianem a Domiciánem vjel do města, nadšeně ho pozdravoval římský lid a předcházela mu bohatá přehlídka obsahující poklady a zajatce z války. Josephus popisuje procesí s velkým množstvím zlata a stříbra neseného po trase, následované propracovanými zopakováními války, židovskými vězni a nakonec poklady odebranými z Jeruzalémského chrámu, včetně Menory a Tóry.<ref>Josephus, ''The Wars of the Jews'' [67[wikisource:The War of the Jews/Book VII#Chapter 5|VII.5.5]]</ref> Vůdci odboje byli popraveni ve fóru, po kterém se průvod uzavřel náboženskými obětmi v Jupiterově chrámu.<ref>Josephus, ''The Wars of the Jews'' [68[wikisource:The War of the Jews/Book VII#Chapter 5|VII.5.6]]</ref> Triumfální Titův oblouk, který stojí u jednoho vchodu do Fóra, si pamatuje Titovo vítězství.
 
Dobytí Británie pokračovalo pod velením Gnaea Julia Agricoly, který rozšířil římskou říši až do Kaledonie nebo dnešního Skotska, mezi 77 a 84. V roce 82 Agricola překročil neznámý vodní útvar a porazil do té doby Římany neznámé národy<ref name="tacitus-agricola-24">Tacitus, ''Agricola'' [[wikisource:Agricola#24|24]]</ref> Opevnil pobřeží obrácené k Irsku a Tacitus vzpomíná, že jeho tchán často tvrdil, že ostrov lze dobýt jedinou legií a několika pomocnými prostředky.<ref name="jones-132">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 132</ref> Poskytl útočiště irskému králi v exilu, o kterém doufal, že by ho mohl použít jako záminku k dobytí. K tomuto dobytí nikdy nedošlo, ale někteří historici se domnívají, že uvedený přechod byl ve skutečnosti malou průzkumnou nebo represivní expedicí do Irska.<ref>{{cite journal | last = Reed | first = Nicholas | title = The Fifth Year of Agricola's Campaigns | journal = Britannia | volume = 2 | year = 1971 | pages =143–148 | jstor = 525804| doi =10.2307/525804 }}</ref> Následující rok Agricola postavil flotilu a tlačil se za Forth do Kaledonie. Na pomoc postupu byla v Inchtuthilu postavena rozsáhlá legionářská pevnost.<ref name="jones-132" /> V létě 84 se Agricola v bitvě u Mons Graupius postavil proti armádám Caledonianů v čele s Calgacem.<ref name="tacitus-agricola-29">Tacitus, ''Agricola'' [[wikisource:Agricola#29|29]]</ref> Ačkoli Římané způsobili Kaledoncům těžké ztráty, dvěma třetinám jejich armády se podařilo uprchnout a schovat se ve skotských močálech a na Vysočině, což nakonec zabránilo Agricolovi dostat celý britský ostrov pod svoji kontrolu.<ref name="jones-132" />
[[File:Germania 70.svg|thumb|right|220px|[[Limes Germanicus]] in 70]]
 
Vojenské kampaně prováděné za Domitianovy vlády měly obvykle obranný charakter, protože císař odmítl myšlenku expanzivní války.<ref name="jones-127">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 127</ref> Jeho nejvýznamnějším vojenským přínosem byl vývoj Limes Germanicus, který zahrnoval rozsáhlou síť silnic, pevností a strážních věží postavených podél řeky Rýn na obranu říše.<ref name="jones-131">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 131</ref> Přesto bylo v Galii, proti Chattim a přes hranice Dunaje vedeno několik důležitých válek proti Suebům, Sarmatům a Dacianům. Dáci vedeni králem Decebalem vpadli do provincie Moesia kolem roku 84 nebo 85, způsobili značný zmatek a zabili moeského guvernéra Oppiuse Sabina.<ref name="jones-138">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 138</ref> Domitian okamžitě zahájil protiútok, který měl za následek zničení legie během nešťastné expedice do Dacie. Jejich velitel Cornelius Fuscus byl zabit a bitevní standard pretoriánské gardy byl ztracen.<ref name="jones-141">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 141</ref> V roce 87 Římané napadli Dacii ještě jednou, tentokrát pod velením Tettiuse Julianuse, a nakonec se jim podařilo porazit Decebaluse pozdě v roce 88, na stejném místě, kde byl předtím zabit Fuscus.<ref name="jones-142">[[#Jones|Jones (1992)]], p. 142</ref> Útok na hlavní město Dacie byl však opuštěn, když na německé hranici vypukla krize, která donutila Domitiana podepsat mírovou smlouvu s Decebalem, která byla současnými autory silně kritizována.<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/67*.html#7.2 LXVII.7]</ref> Po zbytek Domitianovy vlády zůstala Dacia relativně mírumilovným klientským královstvím, ale Decebalus použil římské peníze na posílení své obrany a nadále vzdoroval Římu. Rozhodující vítězství proti Decebalusovi bylo získáno až za vlády Trajana v roce 106. Římská armáda opět utrpěla těžké ztráty, ale Trajanovi se podařilo zajmout Sarmizegetusa a co je důležité, anektovat zlaté a stříbrné doly Dacie.<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/68*.html#14.2 LXVIII.14]</ref>
=== Přírodní katastrofy ===
Ačkoli jeho administrativa byla poznamenána relativní absencí velkých vojenských nebo politických konfliktů, Titus během své krátké vlády čelil řadě velkých katastrof. 24. srpna 79, sotva dva měsíce po jeho nástupu, vybuchla Vesuv,<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/66*.html#22 LXVI.22]</ref> což mělo za následek téměř úplné zničení života a majetku ve městech a rekreačních komunitách v okolí Neapolského zálivu. Města Pompeje a Herculaneum byla pohřbena pod metry kamene a lávy,<ref>Cassius Dio, ''Roman History'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/66*.html#23 LXVI.23]</ref> zahynuly tisíce občanů.<ref>The exact number of casualties is unknown; however, estimates of the population of Pompeii range between 10,000 ({{cite web |url=http://enginova.com/engineering_of_pompeii.htm |title=Archived copy |access-date=2009-03-10 |url-status=dead |archive-url=https://web.archive.org/web/20080708190434/http://www.enginova.com/engineering_of_pompeii.htm |archive-date=2008-07-08 }}) and 25,000 ([http://www.eyewitnesstohistory.com/pompeii.htm]), with at least a thousand bodies currently recovered in and around the city ruins.</ref> Titus jmenoval dva bývalé konzuly, aby organizovali a koordinovali úsilí o pomoc, přičemž osobně daroval velké částky peněz z císařské pokladnice na pomoc obětem sopky.<ref name="suetonius-titus-8">Suetonius, Life of Titus [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Titus*.html#8 8]</ref> Navíc navštívil Pompeje jednou po erupci a znovu následující rok.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-24">Cassius Dio, ''Roman History'' [https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/66*.html#24 LXVI.24]</ref> Město bylo ztraceno téměř 1700 let před jeho náhodným znovuobjevením v roce 1748. Od té doby jeho vykopávky poskytly mimořádně podrobný pohled na život města na vrcholu římské říše, zmrazeného v okamžiku, kdy bylo pohřbeno 24. srpna , 79. Fórum, lázně, mnoho domů a některé vily mimo město, jako je Villa of the Mysteries, zůstávají překvapivě dobře zachovány. Dnes je jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí Itálie a je na seznamu světového dědictví UNESCO. Průběžné vykopávky odhalují nové pohledy na římskou historii a kulturu.
 
Při druhé návštěvě Tituse v oblasti katastrofy zasáhl Řím požár, který trval tři dny.<ref name="suetonius-titus-8"/><ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Přestože rozsah škod nebyl tak katastrofální jako během Velkého požáru 64, který zásadně šetřil mnoho okresů ostrovů, Cassius Dio zaznamenává dlouhý seznam důležitých veřejných budov, které byly zničeny, včetně Agrippova Panteonu, Jupiterova chrámu, Diribitorium, mimo jiné části Pompeiova divadla a Saepta Julia.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Titus opět osobně kompenzoval poškozené oblasti.<ref name="dio-romanhistory-lxvi-24"/> Podle Suetonia podobně při požáru udeřil mor.<ref name="suetonius-titus-8"/> Povaha onemocnění ani počet obětí nejsou známy.
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Vlkos1681/Pískoviště1“