Šalmaj: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
revert neodůvodněného mazání; něco bylo i přidáno, ale já si s tím hrát nebudu
Řádek 9:
[[Image:Salmaj.jpg|225px|left|thumb|Sopraninová a sopránová šalmaj, vyrobil Vladimír Richter]]
===Původ a vývoj===
Podle některých zdrojů vznikla šalmaj v [[Bagdád]]u za vlády kalifa Haruna al Rašída (763-807), podle jiných je potomkem [[Anatolie|anatolského]] nástroje ''zurna''. Do Evropy se dostala během [[křížové výpravy|křižáckých válek]], kdy Saracéni využívali k zastrašení protivníka velké vojenské kapely sestávající především ze šalmají, trubek a bubnů. Její jméno pochází tedy pravděpodobně z arabského ''salameya'', někteří etymologové však původ jména odvozují od latinského ''calamus'', což znamená „ [[rákos]]“.
Po vzoru Saracénů byly šalmaje brzy po křižových výpravách využívány v evropských vojenských kapelách. Ve čtrnáctém století jsou rovněž zdokumentovány taneční soubory snižcových trumpet a šalmají. Po zdokonalení nástroje na počátku 16. století začal být nástroj spolu s pozouny a dalšími dechovými nástroji hojně využíván městskými kapelami a trubači nejen pro světskou, ale i pro chrámovou hudbu
 
Nástroj je obvykle vysoustružen z jednoho kusu dřeva, opatřen kuželovým vývrtem a roztrubem. Třtinový dvojitý plátek (strojek) byl původně podložen kovovým diskem, který sloužil jako opora rtů, později byl strojek vsunut do dřevěné piruety. Rty se částečně opíraly o piruetu a strojek svíraly pouze lehce, možnost ovládat dynamiku nástroje byla tedy velice omezená. Zvuk šalmaje byl proto pronikavý a silný.
 
V 16. století došlo k dalšímu rozvoji nástroje - byl zúžen vývrt, zmenšeny prstové otvory, jeho rozsah se zvýšil. Nástroj se vyráběl v několika velikostech, větší typy byly opatřeny klapkou, kterou zakrývala ozdobná krytka - fontanela. Tyto byly nazývány „ pumorty“.
 
V 17. století postupně převzal úlohu šalmaje hoboj, na jehož vývoji se nejvíce podílel francouzský stavitel nástrojů Martin Hotteterre.
 
===Použití===