Bitva u Rokycan: Porovnání verzí

Z hlediska pravidel tehdejšího válečnictví bylo střetnutí u Mýta raritním případem středověkého bojového střetu v otevřeném terénu, o jehož výsledku by jednoznačně rozhodla složka dělostřelectva, tehdy poměrné nové válečné technologie, primárně využívané při obléhacích operacích. Fakt, že obě strany s sebou vezlivezly dostatek palných zbraní a střeliva, tak nakonec umožnil boj rozhodnout bez toho, aby byla pěchota v otevřeném boji, příp. při útoku proti vozové hradbě, vystavena ztrátám.

Jiří z Poděbrad u Mýta v pozici zemského správce dosáhl výrazného vojenského a politického úspěchu, který upevnil jeho pozici mezi českou šlechtou a naopak výrazně oslabil vliv Strakonické jednoty. Dne 4. srpna 1450 bylo na hradě [[Kámen (hrad)|Kámen u Pacova]], jehož majitelem byl v té době Jiřího stoupenec – [[Purkart Kamarét ze Žirovnice]], proběhlo jednání Poděbrada s Jindřichem z Rožmberka.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Následně bylo podepsáno příměří. Poděbradská jednota ještě toho roku ještě na podzim táhlaodtáhla do [[Míšeňsko|Míšeňska]].<ref name="BERAN" />

Poděbrad pak jakožto pozdější král nebyl nucen čelit otevřené vojenské konfrontaci se svými politickými protivníky až do situace po 23. prosinci 1466, kdy [[papež]] [[Pavel II.]] prohlásil Jiřího za kacíře za sesazeného z [[Trůn|trůnu]] a vyhlásil proti [[Husitství|kališnickým]] Čechám [[Křížové výpravy|křížovou výpravu]]. To vyvolalo nové boje s katolickým uskupením české šlechty, tzv. Zelenohorskou jednotou, a od roku [[1468]] také s vykonavatelem papežské [[Klatba|klatby]] [[Uherský král|uherským králem]] [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], což bylo začátkem tzv. [[Česko-uherské války|česko-uherských válek]].