|
=== Doba národní obrody (1861-1914) ===
Zpěvácký spolek Puchmír vznikl v květnu 1861.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sudová
| jméno = Martina
}}</ref> Nesl jméno básníka a vltavotýnského rodáka Antonína Jaroslava Puchmajera (1769–1820), jehož příjmení bylo přepisováno Buchmaier, Puchmayer nebo Puchmír. První oficiální vystoupení se konalo 18. listopadu 1863, kdy tehdy pouze mužský sbor přednesl skladby: Pozdravení pěvcovo (V. J. Veit), Dcerám českým (A. Gerner), Kovářská (F. A. Vogl), Mám milenku (A. Jelen), Čeští jonáci (F. Škroup) a Hlahol (K. Bendl). V témže roce byly schváleny stanovy a v roce 1865 měl spolek již 43 činných členů a 26 členů přispívajících, kteří spolek finančně podporovali. Byl podporován městskou radou a měl mimořádný význam pro rozvoj hudebního i společenského života ve městě nejen v době národního obrození. Zakládající členové se věnovali zpěvu, připravili stanovy a evidovali veškerou činnost spolku.<ref>Pamětní kniha a Stanovy jsou uloženy v městském muzeu</ref> Členem spolku se mohl stát dospělý člověk „zpěvu schopný a zachovalý“ z Týna nad Vltavou nebo blízkého okolí a měl přispívat ke společenské zábavě provozováním nejméně dvou veřejných vystoupení ročně. Výbor byl volen na jeden rok mohl dle stanov vyloučit člena, který by zanedbával spolkové povinnosti nebo se dopustil nepřípustného chování.
Spolek pořádal besedy, výlety, dostaveníčka, plesy, sbor zpíval při veřejných i církevních oslavách. V září 1871 byl vysvěcen prapor spolku a odhaleny pamětní desky dvou význačných vltavotýnských osobností: K. A. Vinařického na školní budově a A. J. Puchmajera na jeho domku v Dolním Brašově. V roce 1873 při příležitosti sjezdu jihočeských akademiků spolku Štítný byl uspořádán lampiónový průvod k domku Puchmajerovu a slavnostní koncert. V roce 1881 oslavil spolek veřejným vystoupením 20 let svého trvání. V srpnu 1895 se spolek účastnil slavného a hojně navštíveného sjezdu týnských rodáků. V září 1905 vystoupil při odhalování pomníku Matěje Kopeckého na vltavotýnském hřbitově. V letech 1912 až 1930 byl členem výboru a archivářem spolku Bedřich Karásek.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
''Podle pamětní knihy náleželo k činnosti spolku pořádání různých besed, plesů, výletů, dostaveníček, sbor zpíval při mších, různých oslavách i pohřbech významných osobností.''
''Velká slavnost se konala například ve dnech 2. - 3. září roku 1871. Světil se prapor pěveckého spolku a zároveň byly odhaleny pamětní desky dvou význačných vltavotýnských osobností: K. A. Vinařického na škole a A. J. Puchmajera na jeho domě v Dolním Brašově. /Přílohy XXXVII., XXXVIII./ J. Sakař o této slavnosti píše: „V sobotu večer 2. září zajásal Týn nádherným osvětlením domů městských a hudebním průvodem ulicemi. Starší a vždy věrný bratr Puchmírův, ochotnický spolek Vltavan, zvýšil lesk památného večera U Zlatého slunce (čp. 37) jemnou slavností. Roztomilá družina městských dívek v šatu bělostném, ukázala se občanstvu v malebné sestavě, - 50 - jejímž středem byla víla pod velkým věncem, o českého lva opřená. Přiléhavou báseň od J. J. Staňkovského přednášela sl. M. Mašková. Potom sehráli ochotníci národní zpěvohru Rinaldo – Rinaldini. Příští den, v neděli 3. září, světil se prapor pěveckého spolku na prostranném podiu u Mariánské statue před kostelem při veliké účasti domácího lidu a z okolních měst, banderia z Chelčic a družiny dam z Tábora.“ Konala se také mše v kostele sv. Jakuba a poté průvod k oběma jmenovaným budovám, na nichž byly odhaleny pamětní desky.''
''Pedagog Karel Loula, člen pěveckého spolku, po letech vzpomínal: „Jako mladý učitel zastával jsem po několik let funkci jednatele a pokladníka Puchmíra… Vzpomínám na dvě velké slavnosti, kterých se Puchmír činně zúčastnil a již tehdy získal si dobré jméno v celých jižních Čechách. R. 1871 konalo se u nás svěcení praporu Puchmíra a zároveň odhalení pamětní desky na domku A. J. Puchmajera v Dolním Brašově a K. A. Vinařického na školní budově. R. 1873 byl u nás památný sjezd jihočeských akademiků, soustředěný ve spolku Štítný. V podvečer obou slavností uspořádal Puchmír lampiónový průvod k domku Puchmajerovu a zapěl případné sbory, rovněž tak i v den následující, kdy slavnosti vyvrcholily… Naslouchal jsem tehdy s nadšením krásným sborům, které zpíval Puchmír. Pěvců bylo mnoho, spolek byl tehdy na vrcholu své slávy, zpěv zněl chvíli tiše jako šumění potůčku, jindy zase jako hromová ozvěna se odrážel od stěn sousedních domů… Cvičívalo se ve škole a spolek měl vždy největší oporu ve sboru učitelském, jemuž také nejvíce záleželo na rozkvětu spolku. Učitelé byli většinou funkcionáři a sbormistry spolku… Spolek náš nevynechal žádné příležitosti, aby veřejným vystoupením prokázal svoji vyspělost ve sborovém zpěvu, a to při každé vzácné návštěvě našeho města. Vzpomínám, jak se líbil panu arcibiskupovi Schönbornovi náš slavnostní sbor Čest uměnám při večerním zastaveníčku před zámkem, kde si dal zavolati našeho tenoristu p. Patáka a vyslovil mu svou pochvalu…“''
''20. listopadu 1881 oslavil spolek veřejným vystoupením 20 let svého trvání.''
''3. – 5. srpna 1895 se spolek účastnil slavného a hojně navštíveného sjezdu týnských rodáků.''
''Spolek zpíval také 28. září 1905 při odhalování pomníku Matěje Kopeckého na zdejším hřbitově.''
Dle matriční knihy spolku působil Bedřich Karásek v Puchmíru od r. 1912 do 5. 3. 1930, měl legitimaci č. 7263 Ve spolku byl rovněž veden jako člen výboru a archivář.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Sudová
| jméno = Martina
| datum přístupu = 9.10.2021
| strany = 83-85
}}</ref>
=== Doba meziválečná (1918-1953) ===
Po 1. světové válce při znovuzahájení činnosti v roce 1920 měl spolek 4 přispívající členy a 30 aktivních členů. V letech 1927–1936 vystupoval pod vedením Otty Rödla a Františka Rysky na více než devadesáti akcích. Při oslavě 75. výročí vzniku spolku ve dnech 9. a 10. května 1936 se konal v sále sokolovny župní pěvecký koncert, jehož se zúčastnilo 560 žáků (a žákyň) měšťanských a obecních škol, pěvecké spolky z Bechyně (Lužničan), Jindřichova Hradce (Slávy dcera), Milevska (Vlastislav), Pacova (Slavík), Tábora (Hlahol), Votic (Kaplíř) a domácí Puchmír. Podle zápisů z valných hromad spolku spolek do roku 1936 vystoupil 543krát. Měl 58 činných členů, 43 přispívajících, 3 zasloužilé členy a 1 čestného člena. Nejstaršími členy byli František Kučera a Karel Loula (od roku 1883). Poslední zápis v pamětní knize je z 24. června 1939. Po zákazu českého repertoáru (7. 6. 1941) spolek pozastavil svou činnost. Po válce vstoupil 28. května 1946 při oslavě 62. narozenin prezidenta republiky E. Beneše a v roce 1947 uspořádal Večer slovanských písní. Poslední veřejné vystoupení se konalo 23. 9. 1951 (ve složení 8 mužů a 24 žen), poslední zkouška se konala v lednu roku 1952. Sbor vedl František Ryska a hudební skladatel I. J. Urks. V roce stého výročí Puchmíru (1961) kronika uvádí, že „spolek již řadu let neprojevuje žádnou činnost a jen příležitostně se dřívější členové scházejí, aby zazpívali některému členu na poslední cestě“.<ref name=":0" /> Ve sbírce městského muzea v Týně nad Vltavou jsou uloženy desítky notových záznamů, plakáty a pozvánky, členské knížky, různé doklady a korespondence, fotografie, spolkový prapor a taktovka předsedy spolku Jana Hovory.
''Památkou na existenci spolku jsou sbírkové předměty veVe sbírce Městskéhoměstského muzea Týnv Týně nad Vltavou : jsou uloženy desítky notových záznamů, plakáty a pozvánky, členské knížky, různé doklady a korespondence, fotografie, zmiňovanýspolkový prapor a také taktovka se jménem předsedy spolku Jana Hovory. 156 Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích se dochoval fond B 2268 Pěvecký spolek Puchmír. Konvolut písemností byl převzat SOkA 1. 12. 1953157,1953.<ref přestožename=":1" tedy/> neznáme dataci zániku spolku, můžeme s určitostí říci, že ke zmíněnému datu již spolek oficiálně neexistoval.''▼
SUDOVÁ, Martina. Bedřich Karásek: pedagog, spisovatel, historik a vlastenec. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské centrum kultury a vzdělávání, 2021. 136 s. <nowiki>ISBN 978-80-906828-9-4</nowiki>.
SUDOVÁ, Martina. Pedagog, spisovatel, historik a vlastenec Bedřich Karásek [online]. Olomouc, 2019 [cit. 2021-10-09]. Dostupné z: <nowiki>https://theses.cz/id/52xz5r/</nowiki>. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.s. 83-85
SUDOVÁ, Martina. Josef Sakař - život a dílo kněze, pedagoga a historika [online]. České Budějovice, 2017 [cit. 2021-10-09]. Dostupné z: <nowiki>https://theses.cz/id/hniwjo/</nowiki>. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.
''Během 2. sv. války byla činnost spolku zastavena. 7. 6. 1941 byl Puchmíru zakázán koncert českých písní a spolek se odmlčel. Další vystoupení spolku se konalo až v roce 1946, kdy 28. května vystoupil při oslavě 62. narozenin prezidenta republiky E. Beneše. Spolek vstoupil do poslední fáze své existence. Sbor v té době vystupoval jako sbor mužský, ženský nebo smíšený. Pro ukázku si uveďme alespoň malý výběr z repertoáru spolku: Vstávej má milá, Hymna, Kdož jsú boží bojovníci, V poli bříza, Moravěnka, Dovazná, Kdybych já měl ženu, Blata zpívají, Píseň práce, Zaleť sokol, Já sem zeman, Ach synku. V roce 1947 uspořádal Puchmír Večer slovanských písní. Poslední zápis o veřejném vystoupení sboru je z 23. 9. 1951, kdy sbor ve složení 8 mužů a 24 žen zazpíval dvě písně: Píseň o štěstí a Proč bychom se netěšili. Poslední zkouška se konala v lednu roku 1952. Sbor vedl vedle Františka Rysky v té době také hudební skladatel a pedagog I. J. Urks. V průběhu padesátých let činnost spolku pomalu ustávala, až skončila trvale. V roce 1961 bylo v úplné tichosti vzpomenuto stého výročí Puchmíru, ale kronika k tomu pouze poznamenává, že „spolek již řadu let neprojevuje žádnou činnost a jen příležitostně se dřívější členové scházejí, aby zazpívali některému členu na poslední cestě“.''
''Historie má obecně tu vlastnost, že se minulost obvykle jeví v pozitivnějším světle, než tomu bylo v reálu. V případě spolkové činnosti se nám může zdát, že se - 52 - k sobě jednotliví členové chovali ohleduplněji a uctivěji, než je tomu dnes. Dochovala se nám ovšem i kniha stížností pěveckého spolku Puchmír, proto si zde dovolím pro objektivní obraz několik (dnes již úsměvných) kauz zmínit. 7. července 1868 si stěžoval Jan Loula: „Pan Karel Kuna při odjezdu z Hluboké mě podepsaného nechtěl mě (popustit) mého místa, na kterém sem seděl v povozu spolkovém. Znenadání mě udeřil do obličeje, že sem byl celý zakrvácený, pak na kabátě mně škodu udělal, že z povozu shodit chtěl, tedy musel sem přesednout na druhý povoz. Tedy žádám slavný výbor, by zmíněný byl patřičně pokárán.“ Jak byla záležitost vyřešena se nedochovalo, 27. července zapsal výbor spolku, že žádost pana Louly byla nejprve odročena a nakonec nevyřízena. Další zpráva je z roku 1869. Pisatel, jednatel spolku a podučitel Josef Fürst, píše: „Slavný výbore. Ve spolku mezi činnými a zvláště mezi přispívajícími údy nalézá se několik údů, kteří se ke spolku přihlásili, však ale příspěvky platiti opomíjejí. Tito se sice upomínají, avšak neplatí přece, práva ale spolková a jejich výhody nadále užívají… Takových smělých a dotíravě drzých údů shledá se v seznamu více a podepsaný prosí, by výbor spolkový knihy přehlédl, stížnost tuto v úvahu vzal a ty takové vtírače nejen za propuštěné veřejně ohlásil, ale i nadále víckrát do spolku nepřijímal.“ Výbor tuto stížnost vyřídil na valné hromadě 23. října 1869 a v lednu 1870 byla „nedbalým pánům zaslána písemná důtka“. Poslední citace je z roku 1870: „Pan František Samec daroval již více než před dvěma lety prkno na zhotovení podstavce pro lampiony, pan Vrzák však do dneška nic nezhotovil; žádoucno tedy štelážek tento shotoviti, by vbrzku okrasa lampionů nebyla svévolně porušena.“ Výbor pana Vrzáka upomenul a ten v krátkém čase podstavec výboru odnesl.''
▲''Památkou na existenci spolku jsou sbírkové předměty ve sbírce Městského muzea Týn nad Vltavou: desítky notových záznamů, plakáty a pozvánky, členské knížky, různé doklady a korespondence, fotografie, zmiňovaný prapor a také taktovka se jménem předsedy spolku Jana Hovory.156 Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích se dochoval fond B 2268 Pěvecký spolek Puchmír. Konvolut písemností byl převzat SOkA 1. 12. 1953157, přestože tedy neznáme dataci zániku spolku, můžeme s určitostí říci, že ke zmíněnému datu již spolek oficiálně neexistoval.''
== Sídlo ==
Cvičívalo se ve škole a spolekSpolek měl vždy největší oporu vev učitelském sboru učitelském, jemuž také nejvícekterému záleželo na rozkvětujeho spolkudobré úrovni a rozvoji. Učitelé byli většinou funkcionáři a sbormistry spolku…spolku. KarelPůsobil Aloisa Vinařickýzkoušel se zasloužil o vznikv nové školní budovy v Týně nad Vltavou. Stavba byla provedena ve velmi krátkém časovém horizontubudově, odo březnajejíž 1859vznik dose říjnazasloužil 1859.Karel DokončenouAlois budovu posvětil českobudějovický biskup Jan Valerian JirsíkVinařický. KronikaTen obecnézpočátku školynarazil zaznamenalana tutonepochopení událost:obyvatel „R.v 1859. Opět velepamátný to rok pro naše město vůbecobci a školuokolních zvlášť. Dokončena zde totiž stavba novéosadách, námikterým nyníse obývanénová pěknéškola budovyjevila školní,jako tentozbytečný pomník onoho vzorného kněze, vzácného přítele, takřka otce mládežepřepych a učitelstva,finanční tézátěž. naší v oboru vychovatelském chlouby, KarK. AlA. Vinařického…“98Vinařický Bližšíjako informacepedagog obyl Vinařickéhooblíben, často nesnadném úsilí v souvislosti s osvětou vltavotýnského školství nalézáme v publikaci Dagmar Blümlové Sto tváří z jihočeské kulturní historie: „Psalpsal učebnice, pozorně sledoval vyučování, zasazoval se o lepší postavení učitelů. Podařilo se mu zřídit hlavní farní školu, ačkoliv tím popudil neuvědomělé obyvatelstvo domácí a hlavně přiškolené obce. Nová škola se jim zřejmě jevila jako zbytečný přepych a finanční zátěž. Sympatie místních občanů si získal především v roce 1850, kdy na TýnskuVltavotýnsku řádila cholera, dva kaplani onemocněli, jeden dokonce zemřel, a Vinařický sám ošetřoval nemocné.“99 ŠkolaNová abudova přilehlébyla náměstípostavena dnesv nesouroce jméno Karla Aloise Vinařického, nad vchodem do budovy je od r1859. 1871 umístěna Vinařickému pamětní deska. /Příloha XII./ Od r. 1864 se v této nové školezde vyučovalo v 6 třídách (oddělené třídy chlapecké a dívčí). Ra r. 1868 byla škola povýšena na farní hlavní školu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sakař
| jméno = Josef
| titul = Dějiny města Týna nad Vltavou a okolí, IV
| vydání = 2
| vydavatel = Bohuslav Kučera
| místo = Týn nad Vltavou
| rok vydání = 1935
| strany = 76-77
}}</ref> <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Brabencová
| jméno = Marcela
| titul = Konfese - profese - společnost. Karel Alois Vinařický (1803-1869) a jeho doba
| url = https://theses.cz/id/23qjia/
| vydavatel = Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta
| místo = České Budějovice
| datum vydání = 2012
| datum přístupu = 10.10.2021
}}</ref>
== Osobnosti ==
Josef Leopold Mikota, předseda, Petr Stuchl, učitel (ředitel zpěvu), Hynek Kajer, jednatel, Alois Matějček, pokladník a Vácslav Vyšata - výbor podepsaný pod stanovami (1863)
Bedřich Karásek, pedagog, vlastivědný pracovník, spisovatel a první ředitel muzea v Týně nad Vltavou, (1890-1958), aktivně působil ve spolku divadelních ochotníků Vltavan a pěveckém spolku Puchmír (1912-1930) ▼
Jan Hovora, předseda spolku (taktovka v muzeu)
Karel Loula, pedagog, jednatel a pokladník spolku
Otto Rödl (pedagog, hudební skladatel, první docent katedry loutkoherectví na pražské DAMU
František Ryska, odborný učitel a sbormistr
I. J. Urks, hudební skladatel a pedagog
▲Bedřich Karásek, pedagog, vlastivědný pracovník, spisovatel a první ředitel muzea v Týně nad Vltavou, (1890-1958), aktivně působil ve spolku divadelních ochotníků Vltavan a pěveckém spolku Puchmír (1912-1930)
== Galerie ==
* SUDOVÁ, Martina. ''Josef Sakař - život a dílo kněze, pedagoga a historika''. České Budějovice, 2017, 200 s.
*SUDOVÁ, Martina. Bedřich Karásek: pedagog, spisovatel, historik a vlastenec. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské centrum kultury a vzdělávání, 2021. 136 s. <nowiki>ISBN 978-80-906828-9-4</nowiki>.
*BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. NTP Pelhřimov, 2000, 405 s. <nowiki>ISBN 80-902584-6-8</nowiki>
*
|
