Verze z 2. 10. 2021, 08:54 editovat 2a00:1028:9942:be0e:18b4:50a6:1ae5:e39b (diskuse) Doplněny autentické vzpomínky poškozeného. značky: revertováno editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 9. 10. 2021, 20:51 editovat zrušit editaci Nazgul02 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 5 941 editací Zrušení posledních dvou revizí. Jedna byla neozdrojovaná ("přečteno online" neberu) a druhá byla copyvio značka: ruční vrácení zpět Přejít na další porovnání →
Řádek 19: }}</ref> V letech [[1945]] až [[1951]] pracoval Alois Grebeníček jako vyšetřovatel [[Státní bezpečnost]]i na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti. Postupně se vypracoval z řadového vyšetřujícího příslušníka až do hodnosti podporučíka, na pozici zástupce velitele vyšetřovacího oddělení. Pro sadistické praktiky jimiž týral vězně měl neshody s nadřízenými, proto Alois Grebeníček 31. ledna [[1952]] z řad Státní bezpečnosti sám na vlastní žádost odešel. V roce [[1954]] podal žádost o znovupřijetí do řad StB, ta však byla zamítnuta. Přeživší sadistického řádění komunistů, rodák z Hanušovic, skaut „Šerif“ a také nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Jan Janků (†97) už dříve webu popsal hrůzné zážitky z věznice v Uherském Hradišti, kde se na vězních vyřádili bachaři v čele s estébákem Aloisem Grebeníčkem (†81), otcem někdejšího komunistického šéfa. Pro iDnes.cz popsal sadistické praktiky, které se dozorci a členové StB nezdráhali používat, nebyla výjimkou ani smrt vězňů. „Na tom těle, které už bylo jenom uzlíčkem rozbitého masa, nebylo jediné nerozmlácené místečko,“ popsal Janků děsivý zážitek, kdy jeden z vyšetřovatelů Alois Grebeníček ukopal vězně těžkými kovanými botami. Hned při prvním výslechu mi Grebeníček vyrazil pěstí dva zuby,“ přidal osobní vzpomínku. <ref name="1a"> {{Citace monografie \| příjmení = Pospíšil Řádek 51: \| datum_vydání = 19.3.2016 \| url = https://echo24.cz/a/wwyrb/svinaci-ted-vam-predvedeme-co-nas-nemci-naucili-rval-grebenicek }}</ref> }}</ref> Podle politického vězně Karla Procházky, jak informoval jeho synovec, starosta Orla a poslanec KDU-ČSL Stanislav Juránek Poslaneckou sněmovnu, patřil naopak k těm nejmírnějším. Poslanec Juránek na jednání Sněmovny uvedl: "Když byl strýc živ, a tehdy se mluvilo ještě hodně o Grebeníčkovi jako o takovém příkladu toho, jakým způsobem se chovali v minulé době komunisté vůči svým vězňům, a byl vydáván za odstrašující příklad. A já teď zcela veřejně řeknu ten vzkaz svého strýce. On říkal: -Nevěř tomu, co se říká. Grebeníček byl nejmírnější, nejjasnější a nejlepší ze všech, kteří se vůči nám chovali. My jsme vždycky věděli, co udělá, na rozdíl od těch ostatních-" (28.2.2018 stenoprotokol jednání Poslanecké sněmovny). Obdobně se vyjádřil i politický vězeň, funkcionář Orla dr. Miroslav Kozlovský na webu Orla: "Kampaň proti Grebeníčkovi, otci dnešního politika, je částečně účelová, poněvadž Grebeníček st. nepatřil mezi ty nejhorší vyšetřovatele" (přečteno online 2018). Po odchodu z řad StB pracoval Grebeníček krátce jako dělník ve slévárně, potom v letech [[1952]] – [[1954]] jako kontrolor krajské pobočky [[ministerstvo státní kontroly\|ministerstva státní kontroly]], mezi léty [[1954]] a [[1956]] jako tajemník [[Místní národní výbor\|místního národního výboru]]. Od roku 1956 pracoval Alois Grebeníček v zemědělství, stal se předsedou [[Jednotné zemědělské družstvo\|Jednotného zemědělského družstva]] ve [[Staré Město (okres Uherské Hradiště)\|Starém Městě u Uherského Hradiště]]. V roce [[1979]] odešel do důchodu.<ref name="3a">{{Citace monografie

Alois Grebeníček: Porovnání verzí