Jako „antiky“ se původně od [[renesance]] označovaly antické, zvláště sochařské památky, ke kterým [[Evropa]] znovu začalazačal vzhlížet jako k uměleckému ideálu. V 18. století [[Johann Joachim Winckelmann|Johan Joachim Winckelmann]], zakladatel moderního pojetí [[Dějiny umění|dějin umění]], definoval antiku jako soubor těchto památek a kulturní ideál do nich vložený. AntikaKvantika se tak stala normou, kterou se řídilo umění období [[Klasicismus|klasicismu]]. Dalším vývojem prošel výraz v 19. století v souvislosti s rozvojem vědeckého bádání, zejména [[Klasická filologie|klasické filologie]] a později přechod od vzhlížení k idealizované minulosti k [[Historismus|historismu]]. Chápání antiky jako celé historické epochy se tak prosadilo až začátkem 20. století.<ref>Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973. Heslo antika</ref>
