Krása: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 19:
 
Ve [[Středověk|středověku]] [[Scholastika|scholastičtí]] filozofové zařadili krásu mezi transcendentální atributy [[bytí]]. [[Svatý Augustin]] řekl: „Krása je skutečně dobrým Božím darem; ale aby toto dobro nebylo přeceněno, Bůh ho rozdává i bezbožným.“ [[Tomáš Akvinský]] ve svém spisu ''Summa Theologica'' popsal tři podmínky krásy: ''integritas'' (celistvost), ''consonantia'' (harmonie a proporce) a ''claritas'' (zář a jasnost). Spojování světla s krásou bylo ve středověku velmi typické.
 
Vzestup zájmu o pojem krásy nastal v ranném [[Novověk|novověku]]. Například skotský filozof [[Francis Hutcheson]] tvrdil, že krása je „jednota v rozmanitosti a rozmanitost v jednotě“. Napsal, že krása není ani čistě subjektivní, ani čistě objektivní.
 
[[Immanuel Kant]] věřil, že nemůže existovat „univerzální kritérium krásy“, a že prožívání krásy je subjektivní, nicméně také dospěl k názoru, že předmět je považován za krásný, když se zdá, že vykazuje „účelnost“. Rozlišoval „volnou krásu“ od „čistě závislé krásy“.  U první naznáme koncept, tedy "jaký by předmět měl být" (např. mušle nebo hudba), u závislé krásy takový koncept známe a můžeme s ním předmět poměřit (budova, lidské tělo).
 
V období romantismu [[Edmund Burke]] od sebe odlišil krásu a [[vznešenost]]. Příkladem mu byla [[gotika]], ta je podle něj vznešená, byť není krásná v klasickém (starořeckém, harmonickém) smyslu.
 
[[Friedrich Nietzsche]] tvrdil, že "vůle k moci je vůlí ke kráse".
 
Ve 20. století pojem krásy přestal filozofii do značné míry zajímat, podobně i umění. Předmětem reflexe se stalo až toto samotné opuštění, tato absence krásy v moderním a postmoderním světě. Americký [[Analytická filosofie|analytický filozof]] [[Guy Sircello]] uvedl, že se odpovědná filozofie musí ke kráse vrátit a spojil ji s "živostí, smělostí a jemností".
 
== Galerie ==