Bydhošťský vodní uzel: Porovnání verzí

'''Bydhošťský vodní uzel''' ({{Vjazyce2|pl|Bydgoski Węzeł Wodny}} – BWW) je soustava vodních kanálů, který spojuje [[povodí Visly]] a [[Povodí Odry|Odry]]. Tato velká křižovatka vodních cest je mimořádné technické dílo z konce 18. století, které zásadním způsobem ovlivnilo vnitrozemskou vodní dopravu v Polsku. Její vznik a vývoj charakterizuje historický vývoj nejen Bydhoště, ale i celé oblasti po rozdělení Polska, nyní na hranici PolskaPolskem a NěmeckaNěmeckem.

Polský král [[Kazimír III. Veliký|Kazimír Veliký]] udělil městská práva [[Bydhošť|Bydhošti]] 19. dubna 1346. Říční doprava má v tomto městě dlouhodobou historii. Bydhošť měla již ve středověku [[cech]] kapitánů a například cech kormidelníků ve městě měl již v 16. století 80 členů. V 18. století začaly mít [[Průplav|vodní kanály a průplavy]] v obchodě a průmyslu větší význam. Do popředí zájmu se dostávaly průplavy i kanály, které spojí říční toky. Stávají se atraktivní, i když jejich výstavba je nesmírně náročná. Kanál spojující rozvodí Visly a Odry je jednou z prvních novodobých staveb tohoto druhu a stal se významnou vodní cestou v [[Polské království|Polsku]].

}}</ref>, které byl otevřeno v roce 2006. Tyto materiály zachycují celou historii, jak polské úvahy o jeho stavbě, tak i pruské projekty a dále pak samotnou náročnou výstavbu kanálu a jeho pozdější rekonstrukcirekonstrukcie a modernizacimodernizace. Muzeum má k dispozici i podrobnou bibliografii.

V 18. století začala doprava po vodě nabývat rostoucí význam a v Polsku se do popředí dostala touha propojit povodí Visly a Odry. Řeka Visla, která směřuje na západ, se náhle u Bydhoště prudce obrací na sever a teče k moři. Nejmenší vzdálenost od povodí Odry, která také sloužilasloužilo vodní dopravě, je pouhých 27 km. Po prvním rozdělení Polska, v letech 1772–1774, postavili [[Prusko|Prusové]] podle vlastního návrhu v údolí Bydhošť– Nakło základní prvek vodní cesty Visla–Odra.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Přípravné projekční práce na spojení Visly a Odry byly dokončeny rok po prvém dělení Polska roku 1772. Na jaře roku 1773 byla zahájena samotná stavba kanálu. Pracovalo zde až 6 tisíc pracovníků za mimořádně těžkých podmínek. Dělníci byli často až po prsa ve vodě, řada z nich na horečky nebo úplavici zemřela. Podle dochovaných informací se na stavbě pracovalo v mimořádně obtížných podmínkách od jara 1773 do podzimu 1774. Po 18 měsících, 9. září 1774, byl kanál Visla–Odra oficiálně otevřen. Po vybudování kanálu se město postupně stalo plavebním centrem spojujícím Polské království s Německem a jeho význam začal narůstat. Po dokončení stavby kanálu docházelo k dalšímu rozšíření vodních cest, které se začaly nazývat Bydhošťský vodní uzel – BWW (Bydgoski Węzeł Wodny, nebo též Bydgoszcz Water Junction), neboť tento vodní uzel spojil všechny řeky a kanály, které se v Bydhošti nachází (Brdu, Vislu, Bydhošťský a Górnonotecki kanál a další). Označení BWW v širším pojetí charakterizuje proto [[Bydhošť]] jako centrum vnitrostátní vodní dopravy, které se stalo důležitou křižovatkou vodních cest a které spojovalo Polské království s Německem.

Kanál Visla–Odra, vodní doprava a s tím související ekonomický rozvoj byly jedním z hlavních faktorů růstu významu města i celé oblasti. Bydhošť měla na počátku 18. století necelých 5 tisíc obyvatel. Při budování vodních cest se město postupně rozrostlo podél kanálu až na břeh řeky Visly a postupněposléze překročilo i na její protější břeh. V roce 1910, kdy se vodní doprava dostala na vrchol, zde žilo 57 700 tisíc obyvatel a po skončení 2. světové války zde již žilo přes 135 tisíc obyvatel.

Brda je v dolní části svého toku propojena s kanálem Visla–Odra. V 19. století nákladní a osobní doprava na ní postupně vzrůstala. V roce zde 1855 zde byl na této řece uveden do provozu první parník. V letech 1876–1879 byla na úseku od městského plavební komory k řece Visle řeka regulována . V blízkosti ústí byly postaveny dva zámky a věž jezu, což vedlo k vytvoření oblasti vhodné pro přístav dřeva. Brda protéká Bydhoští a vodní dopravní cesta je zde dlouhá 15 km. V roce 1895 byla navigační trasa zkrácena meandrovým příkopem a byl tak vytvořen ostrov v Zimních Wodach a postaven říční přístav Żegluga Bydgoska. Zde byly sestavovány vory ze standardních délek a vždy několik jich bylo vázáno za sebou. V letech 1905–1906 byly jehlové jezy a plavební komora Kapuściska nahrazeny válcovým jezem Czersko Polskie, což vedlo k rozšíření dřevařského přístavu na 95 ha a hladina Brdy od ústí do centra Bydhoště se stala nezávislou na hydrologické situaci na Visle. S těmito pracemi bylo spojeno i vybudování dvou ocelových mostů přes řeku.

Před první světovou válkou v letech 1910–1915 byl kanál opět přestavěn. V té době byl změněn jeho směr a stará část byla přejmenována na Starý bydhošťský kanál. Ten je momentálně mimo provoz a stala se z něj turistická atrakce města. Jeho okolí tvoří park (47 ha) s názvem „Planty nad Kanalem Bydgoskim“. Samotný Bydhošťský kanál je nejstarším vnitrozemským vodním kanálem na současném polském území, který je stále vschopný provozu. V meziválečném období byl kanál považován za nejkrásnější a nejefektivnější vodní cestu polské republiky. V roce 2005 byl pak zapsán na seznam památek.

* E70: spojení Antverp s Klajpedou – přes Nizozemsko, Německo, Polsko a Rusko do Litvy (v rámci správních hranic Polska), uzamyká Odru a vede dále podél Warty, Noteće, Bydhošťského kanálu a Brdy do Visly a dále pak 114 km dlouhým úsekem po Visle (společný úsek s E40), po Nogatu, VislovskéVislovskou lagunělagunu až do Kaliningradu. Na území Bydhoště je vodní cesta E70 dlouhá 28 km. Skládá se z městských částí Bydhošťského kanálu, kanalizované Brdy a Visly až pod ústí řeky Brdy.

Souběžně s rozvojem vodní dopravy vznikaly v Bydhošti i loděnice. První říční loděnice v Bydhošti byla založena v roce 1865 z iniciativy bratrů Teodora a Adolfa Wulffa. Loděnice se nacházela na dolní Brdě. Byla v ní postavena celá řada lodí, např. dvě velké salonní lodě a celá řada bagrů, které byly exportovány do řady měst. Loděnice však v roce 1875 přestala existovat. V témže roce vznikla další říční loděnice Leopolda Zobela, který předtím začínal skromnou zámečnickou dílnou. Loděnice se záhy rozrostla a bylo zde zaměstnáno několik stovek lidí. Od roku 1885 zde bylo vyrobeno 12 říčních parníků s různým pohonem (boční kolo, zadní kolo a, šroubové parníky). Továrna se zhroutila smrtí majitele v roce 1912. Význačnou roli hrála také loděnice Lloyd Bydgoski, která  byla založena v roce 1887. Toto byla továrna se širokým výrobním sortimentem. Na straně u vodního toku vznikla postupně loděnice, kde se stavěly parníky a různé typy říčních lodí, dřevěné, ocelové i kombinované (dřevěné dno, ocelové boky). Byla zde např. opravována také plovoucí kolejová vozidla. V roce 1908 byl zde např. postaven dvoušnekový parník „Słowacki“, který se plavil po kanálu Bydhošť a Górnonoteckém. Výroba lodí v Bydhošti ještě více podtrhla význam BWW a vše co s tím bylo spojeno.