Pařížská smlouva (1763): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 64:
Článek IV. smlouvy umožňoval římský katolicismus praktikovat v Kanadě.<ref name="Conklin p 34">Conklin p 34</ref> a britský král [[Jiří III.]] souhlasil, že povolí katolicismus v Británii. Britský zákon [[Test Act]] z roku 1673 ovšem obsahoval různé podmínky, které bránily vládním, soudním a jiným úředníkům konvertovat k římskokatolické víře. Římští katolíci byli považováni za agenty [[Jakobitské povstání|jakobitských]] uchazečů o trůn, kteří obvykle žili ve Francii a byli podporováni francouzským režimem.<ref>{{Cite book |first=Linda |last=Colley |title=[[Britons: Forging the Nation 1707–1837]] |year=1992 |page=78 |isbn=978-0-300-15280-7}}</ref> Toto se v [[Québec|Quebecu]] do jisté míry uvolnilo, ale nejvyšší pozice, jako jsou guvernéři, stále zastávali [[Anglikánská církev|anglikáni]].<ref name="Conklin p 34">Conklin p 34</ref>
Článek IV. byl také citován proto, že Quebec měl vlastní soubor zákonů, které se lišily od zákonů zbytku Kanady. Ve Spojeném království existoval obecný ústavní princip, který umožňoval koloniím
Mnoho francouzských obyvatel dnešních kanadských provincií zvaných [[Akádie|Akádiané]] bylo během ''Great Deportation'' (Velké deportace ) v letech 1755–1763 deportováno zejména do provincie [[Nové Skotsko]], [[Nový Brunšvik]], [[Ostrov prince Edvarda|Ostrov prince Edwarda]] a severní část státu [[Maine]]. Po podpisu mírové smlouvy byla římským katolíkům zaručena některá práva. Někteří se proto rozhodli k návratu do Kanady. V anglikánském Novém Skotsku však již nebyli vítáni.<ref>Calloway p 121</ref> Důsledkem tohoto stěhování je dnešní dvojjazyčnost provincie Quebec.<ref>Price, p 136</ref>
| |||