Egyptské hieroglyfy: Porovnání verzí

Tato poslední sada znaků je poměrně specifická. Tyto znaky, třebaže neměly žádnou fonetickou hodnotu, přesto mohly ovlivňovat význam i výslovnost zapsaného slova. Determinativy však nejsou ani [[interpunkce|interpunkcí]] ani [[diakritika|diakritikou]] a v našem písmu pro ně neexistuje žádný ekvivalent (a naopak pro interpunkci neexistuje ekvivalent v hieroglyfech). Tyto znaky měly upřesňovací, resp. rozlišovací funkci v případě, že se dvě slova psala stejně. Determinativ (rozlišovač), jako poslední znak slova, pak upřesňoval jeho význam. Je toslov, jako kdybychom sikdyby za slovoslovem ''lupjeřáb'' nakreslilibyl buďpřisán vlasjeden znak navíc, anebopodle kterého by se dalo na první pohled odlišit, zda je míněn [[Jeřáb (stroj)|stroj]], [[Jeřáb (strom)|strom]], lupičskounebo masku[[Jeřábovití|pták]].

V některých případech mohl mít vliv i na výslovnost. Egyptština totiž, jako většina jazyků z této oblasti, ve své písemné podobě zachycovala pouze souhlásky, takže determinativ mohl díky této vlastnosti hieroglyfického písma ovlivňovat i výslovnost u slov, která měla shodný zápis (shodné souhlásky), ale rozdílně se četla/vyslovovala (jiné samohlásky). Pokud by se podobný systém aplikoval na češtinu, souhláskově zapsané slovo '''''v-·l-·k''''' by mohlo díky dodatečnému upřesňovacímu znaku nabýt významu ''vlk'', ''vlak'', nebo ''válka''. Determinativy se tak upřesňovalypoužívaly tam, kde bylo potřeba význam zapsaných slov tamupřesnit, nebo kde bylo třeba od sebe odlišit rozdílné pojmyvýznamy podobně znějících nebo shodně zapisovaných slov.