Verze z 15. 5. 2021, 10:12 editovat PastoriBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 275 748 editací Narovnání přesměrování ČSAV ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 5. 8. 2021, 00:14 editovat zrušit editaci 188.75.176.10 (diskuse) →‎Život: interp. značky: editace z mobilu editace z mobilního webu Přejít na další porovnání →
Řádek 26: }}</ref> == Život == Narodil se 27. října 1898 v Praze. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku [[1916]]. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zde získal roku [[1922]] doktorát přírodních věd. Po absolutoriu Karlovy univerzity pokračoval ve studiu v [[Paříž]]i na [[Sorbonna\|Sorboně]] a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, a to pod přímým vedením paní [[Marie Curie-Skłodowská\|Marie Curie-Skłodowské]].<ref name="Ikarie">{{Citace periodika \| autor = [[Ivan Adamovič]] \| titul = Slovník českých SF autorů Řádek 36: }}</ref> Po návratu do Československa působil na [[Státní ústav radiologický\|Státním radiologickém ústavu]] (~~založený~~založen 1919)<ref>[https://www.sujb.cz/o-sujb/15-let-sujb/historie-a-predchudci-sujb/ Historie a předchůdci SÚJB] na stránkách Státního ústavu pro jadernou bezpečnost</ref>. Roku [[1926]] se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowské, části výpravy [[Roald Amundsen\|Roalda Amundsena]] k [[severní pól\|severnímu pólu]], vzducholodí [[Norge]]. Prováděl měření na [[Špicberky\|Špicberkách]], ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku [[1928]] byl, jako specialista na [[kosmické záření]], vědeckým členem posádky vzducholodi [[Italia]], pod vedením generála [[Umberto Nobile\|Umberta Nobileho]]. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad [[Severní pól\|severním pólem]]. ~~Následné [[ztroskotání]]~~Ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu [[Sovětský svaz\|sovětským]] [[ledoborec\|ledoborcem]] [[Krasin (1917)\|Krasin]], popsal v knize ''Trosečníci na kře ledové'' (1928), později vydáno jako ''Trosečníci polárního moře''. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce [[1929]], rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech [[1933]]–[[1945]] vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech [[1936]]–[[1938]] se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku [[1951]] vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce [[1953]] byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Roku [[1954]] získal profesuru na Karlově univerzitě. Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v [[UNESCO]] pro výzkum atomového záření. Od roku [[1956]] vedl katedru dozimetrie ionizujícího záření na [[České vysoké učení technické v Praze\|ČVUT]]. Zemřel při léčbě 1. ledna 1973 v Karlových Varech.<ref>{{Citace periodika\|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1973/1/2/2.png\|periodikum=Rudé právo\|datum= 2. 1. 1973\|strany=2\|titul=Zesnul akademik F. Běhounek}}</ref> Jeho obsáhlé dílo čítá více než 65 knih různorodých žánrů, publikací a ohromné množství článků v různých časopisech, vydaných u nás i v zahraničí. === Rodinný život ===

František Běhounek: Porovnání verzí