Bitva u Solferina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Drobné pravopisné korekce, přeformulována sekce Zajímavost. značka: editace z Vizuálního editoru |
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - válka
| příjmení = Taraba
| jméno = Luboš
Řádek 26:
| jazyk =
}}</ref>
}}
[[Soubor:Battaglia di Solferino (Henry Dunant).jpg|náhled|Bojiště u Solferina po bitvě]]
Řádek 38:
Ve střetnutí mezi rakouskými a francouzsko-sardinskými vojsky hrála úlohu neschopnost velitele rakouských sil [[Ferenc Gyulai|Ference Gyulaia]], který se nemohl rozhoupat k akci proti slabým vojskům sardinského krále [[Viktor Emanuel II.|Viktora Emanuela II]]. Váhání Rakušanů dalo možnost sardinské armádě se 16. května spojit s francouzským kontingentem, který čítal 120 tisíc vojáků a značně tak navýšil počty malé sardinské armády. Od počátku června začaly jednotlivé boje, z nichž jeden z nejvýznamnějších se konal 8. června, kdy byl do boje nasazen 11. pěší pluk z Písku, doplňovaný v jižních [[Čechy|Čechách]]. V této bitvě u [[Melegnano|Melegnana]] se hrdinsky bránilo 6 tisíc rakouských vojáků náporu 30 tisíc [[Francouzi|Francouzů]].
Bitva u Solferina se odehrávala 24. června ve velkém prostoru a jednalo se prakticky o tři bitvy – u '''Solferina''', u '''Guidizzola''' a u '''San Martina'''. Na straně [[Rakouské císařství|rakouského císařství]] se jí účastnilo 126 tisíc mužů, spojená francouzsko-sardinská vojska měla 115 tisíc mužů. U San Martina si dokázali vytvořit Francouzi převahu a postupně vytlačovali rakouská vojska z pozic. U Solferina se začali rakouští vojáci stahovat pod mohutným tlakem kolem čtvrté hodiny odpolední. Ve středu sestavy se střetlo 57 000 Francouzů (včetně celé císařské gardy) s 40 000 Rakušany. Po úporných bojích v nepřehledném [[terén]]u, kde se nedokázaly uplatnit rakouské [[Puška|pušky]], byl střed rakouské sestavy prolomen a levé křídlo poté začalo ustupovat. V šest hodin večer se sardinská vojska vrhla do nového útoku proti rakouskému pravému křídlu, ovšem marně. A to i přesto, že proti sboru [[Ludwig von Benedek|Ludwika von Benedeka]] s 25 000 vojáky útočilo 44 000 [[Piemont
== Použité zbraně ==
Řádek 45:
Francouzská děla byla mnohem kvalitnější než rakouská. Na vzdálenost maximálního rakouského dostřelu se francouzská děla dokázala trefovat. Rakouské šestiliberní [[dělo]] mělo hladkou hlaveň s ráží 9 cm a účinný dostřel kolem 900 metrů. Francouzské La Hitte 1859 bylo [[bronz]]ové dělo s rýhovanou hlavní ráže 8,65 cm s dostřelem 3000 metrů a 4kilogramovým projektilem.
V jízdě byla kvalita zhruba vyrovnaná. Rakousko používalo [[husar]]y, [[hulán]]y a [[dragoun]]y. Francie používala [[kyrysník]]y, [[
== Čeští vojáci ==
Řádek 65:
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
Řádek 74 ⟶ 75:
| jazyk =}}
* {{Commonscat}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Solferino}}
|