Netřeba tolik slov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava prolinku |
+refy |
||
Řádek 1:
| název = Netřeba tolik slov
| originální název = Netreba toľko slov
Řádek 26:
== Vznik a charakteristika opery ==
Košický skladatel a vyučující na Košické konzervatoři – ale též prozaik – Norbert Bodnár spolupracoval s filozofem a esejistou Jánem Pavlíkem již v 80. letech 20. století na prozaických pracech.<ref>{{Citace
| titul = Ján Pavlík
| url = https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/pavlik.html
| vydavatel = Masarykova univerzita
| datum_přístupu = 2021-06-18
| místo = Brno
}}</ref> Pro Bodnárovu první operu Pavlík upravil hojně hranou hru mladého předválečného autora Petra Zvona, přičemž zachoval její klasický dramaturgický rámec. Tuto hru již jednou – pod názvem ''[[Tanec nad pláčem (opera)|Tanec nad pláčem]]'' – zhudebnil skladatel [[Bartolomej Urbanec]], jehož opera měla premiéru roku 1979 v [[Slovenské národní divadlo|Slovenském národním divadle]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vajda
| jméno = Igor
| titul = Slovenská opera
| vydavatel = Opus
| místo = Bratislava
| rok = 1988
| počet_stran = 368
| strany = 138–141
| id = 62-001-88 SOP
| jazyk = sk
}}</ref> Bodnárova verze je komornější rozsahem i obsazením, podobně jako Urbanec však Bodnár usiluje o srozumitelnost a přístupnost hudby. Podle muzikoložky [[Michaela Mojžíšová|Michaely Mojžíšové]] v Bodnárově opeře „převažuje úsměvně-lyrická rovina, nekonfliktní tanečnost a kompoziční hravost, bez vnášení kontrastních filozofických tónů.“<ref name="Mojžišová">{{Citace monografie
| příjmení1 = Mojžišová
| jméno1 = Michaela
| titul = Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku
| vydavatel = VEDA
| místo = Bratislava
| rok = 2018
| počet_stran = 132
| strany = 28–30
| isbn = 978-80-224-1704-4
| jazyk = sk
}}</ref>
Bodnárova partitura je velmi polystylová, jednotlivé postavy a situace mají svůj charakteristický styl. Tak postavy oživlých šlechticů mají hudbu neoklasickou, s názvuky hudby baroka a klasicismu. Věčně si stěžujícího ředitele Kráľe charakterizují novoromantické „operní“ fráze, jeho manželku [[tango (tanec)|tango]], syna Petra [[rock and roll]], dceru Adélu pop-[[jazz]], extatického básníka [[dodekafonie]], inspektora Tvrdíka dechovkový pochod, závěrečná píseň sluhy Barnabáše je pomalý ušlechtilý [[valčík]], scény komediálního zmatku provází [[aleatorická hudba]].<ref
| příjmení1 = Marenčinová
| jméno1 = Dita
| titul = Nová slovenská opera v Košiciach
| periodikum = Hudobný život
| ročník = 24
| číslo = 4
| datum = 1994-03-02
| strany = 6
| url = https://hž.hc.sk/
| issn = 1336-4140
| datum_přístupu = 2021-06-18
| jazyk = sk
}}</ref> Kritik [[Igor Podracký]] v deníku ''Práca'' o Bodnárově opeře napsal, že „jde o vydařené dílko té orientace, která vychází vstříc širokému okruhu diváků a posluchačů. Je to zpěvné, humorné, snad příliš ‚líbivé‛, ale stále ještě vkusné.“<ref name="Mojžišová"/>
Celkové kritické hodnocení Bodnárovy opery bylo mírně příznivé, například Dita Marenčinová v časopise ''
| příjmení1 = Bukovinská
| jméno1 = Júlia
| titul = Netreba toľko slov
| periodikum = Hudobný život
| ročník = 38
| číslo = 6
| datum = 2006-06
| strany = 37
| url = https://hž.hc.sk/
| issn = 1336-4140
| datum_přístupu = 2021-06-18
| jazyk = sk
}}</ref> Po šesti představeních<ref name="eTheatre"/> z košického jeviště zmizela a vícekrát dosud nastudována nebyla.
Bodnár napsal následně operu ''Tartuffe'' podle [[Molière|Molièrovy]] [[Tartuffe|stejnojmenné činohry]] (1996), z té však byly uvedeny jen hlavní scény koncertně.<ref>{{Citace elektronického periodika
| |||