Holter: Porovnání verzí

}}</ref>

{{Viz též|Norman Holter}}S metodu telemetrického sledování srdečního rytmu přišel v roce [[1949]] americký biofyzik [[Norman Holter]], po kterém je dnešní monitorovací zařízení taktéž pojmenováno. Svůj první prototyp však sestrojil již v roce 1947, nicméně byl až příliš robustní, nepřenosný a skládal se z [[Rádiový vysílač|rádiového vysílače]] [[Elektrokardiogram|EKG]], který byl napájen dvěma [[Baterie|bateriemibaterie]]mi o hmotnosti 38 kg, které bylo nutné připevnit na záda, což se nejevilo jako praktické. Teprve v 50. letech 20. století se Holterovi a jeho spolupracovníkům s pomocí [[Tranzistor|tranzistorůtranzistor]]ů podařilo hmotnost přístroje snížit na 1 kg, a to včetně rozměrů, které tehdy představovaly 19,5 x 9,8 x 4,6 cm, což je zhruba velikost [[Walkman|walkmanawalkman]]a. Pro srovnání — dnešní Holterův monitor váží pouze desítky gramů a jeho rozměry jsou poloviční, tudíž pacienta obtěžuje minimálně.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

}}</ref> Pacient si během monitorování vede tzv. záznamový deník, který dostane ještě při konzultaci s lékařem a do něj si zapisuje doprovázející [[Symptom|symptomysymptom]]y, fyzickou námahu a čas jejich výskytu.<ref>{{Citace elektronického periodika

Po uplynutí doby monitorování se pacient vrací k lékaři, který přístroj od těla odpojí — elektrody odlepí a snímací zařízení s opaskem sundá. Lékař následně získaná data z přístroje přetáhne do [[Počítač|počítačepočítač]]e a s pomocí specifického programu je analyzuje. K analýze používá taktéž záznamový deník pacienta a následně stanoví diagnózu, upraví léčbu či určí další nutná vyšetření.

Každá křivka EKG je charakteristická svým tvarem a podle nich lékař většinou i vychází.

}}</ref> Pacient také, stejně jako s EKG Holterem, odchází domů, kde dodržuje režim, který by měl být u pravidelného měření tlaku o trochu přísnější. Když se manžeta začne nafukovat, pacient by měl zůstat v klidu a nepohybovat se, neboť by mohlo dojít ke zkreslení naměřených hodnot. Taktéž stále platí, že se pacient musí vyhýbat vodě — nechodit do deštivého počasí, nekoupat se a podobně.

Při nošení tlakového Holteru často dochází k rozpolcení vzduchového konektoru, který je s tlakoměrem spojen pomocí bajonetového uzávěru. Pokud se tak stane, stačí vzduchový konektor přiložit k [[Ventil|ventiluventil]]u, pootočit ho a zaklapnout. Manžeta se také častým pohybováním paže může uvolnit, což lze poznat tak, že ji přístroj opakovaně nafukuje. V tomto případě stačí manžetu posunout do střední úrovně paže, popřípadě ji sundat a znovu nasadit.<ref name=":1" />

Po dokončení vyšetření pacient opět navštíví lékaře a ten naměřené hodnoty zpracuje.