Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografie značka: editace z Vizuálního editoru |
m {{Commonscat}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 5:
[[Jeruzalém]] a území obývané Židy se v době řecké nadvlády potácelo mezi politickými vlivy Seleukovské říše a sousední egyptské říše [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]]. Část židovských aristokratů, kteří přestali praktikovat [[Tóra|Tóru]], podporovala helenizaci a přiklonila se na stranu Antiocha Epifana. Nedaleko [[jeruzalémský chrám|jeruzalémského Chrámu]] byl vybudován [[gymnasion]]. V apokryfním židovské spisu, známém pod názvem [[Druhá kniha Makabejská]] (4:14–15), můžeme číst, že „ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Apokryfy zvané též knihy deuterokanonické nebo nekanonické|místo=Praha|rok=1985|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=330}}</ref>
Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany Židů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma a zcela zakázal židovské náboženství<ref>{{Citace monografie|jméno=Petr|příjmení=Sláma|odkaz na autora=Petr Sláma|titul=Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury|místo=Praha|rok=2010|vydavatel=Vyšehrad|isbn=978-80-7021-722-1|stránky=47}}</ref> – zamezil vykonávání kultovních úkonů v Chrámu, zakázal zachovávání [[
Zpočátku byl odpor spíše pasivní. Zbožní Židé hledali útočiště stranou od centra dění, někteří i na nehostinných místech v horách či v poušti. K organizovanému aktivnímu odporu se odhodlali až po události, ke které došlo asi v roce 165 př. n. l. ve vesnici [[Modi'in]]. Tam se starý kněz Matitjáš z hasmonejského rodu „vzepřel rozkazu obětovat modle, zabil královského úředníka i Žida ochotného obětovat a oltář zničil“ <ref>Schäfer, str. 54</ref>. Na stranu Matitjáše se v následném ozbrojeném střetu postavilo i jeho pět synů. Nejvýznamnější z nich byl Jehuda zvaný Makabi (hebrejsky „kladivo“), známý též pod počeštěným jménem Juda Makabejský, který celé [[makabejské povstání|povstání]] dovedl k dílčímu, o to však významnějšímu vítězství. Pod jeho vedením se v roce 164 př. n. l. podařilo osvobodit Jeruzalém od všech helenizátorů a znovu posvětit Chrám. <ref>{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Ze světa Starého zákona II|místo=Praha|rok=1989|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=615}}</ref> Na památku této události Židé slaví svátek [[Chanuka]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
Řádek 15 ⟶ 16:
=== Literatura ===
* {{Citace monografie|jméno=J. D|příjmení=Douglas|odkaz na autora=J. D. Douglas|titul=Nový biblický slovník|místo=Praha|rok=1996|vydavatel=Návrat domů|isbn=80-85495-65-1|kapitola=ANTIOCHOS|typ kapitoly=heslo}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
{{Posloupnost| předchůdce =[[Seleukos IV. Filopatór|Seleukos IV.]]| nástupce =[[Antiochos V. Eupatór|Antiochos V.]]|co=[[Seleukovci|Seleukovský král]]|kdy=[[175 př. n. l.|175]] - [[164 př. n. l.|164]]}}
| |||