Wilkinsonův katalyzátor: Porovnání verzí

| rozpustnost nepolární = 2&nbsp;g/100&nbsp;ml ([[trichlormethan]], [[dichlormethan]]), 0,2&nbsp;g/100&nbsp;ml ([[benzen]], [[toluen]])<ref name=IS>{{Citace periodika | autor1 = J. A. Osborn | autor2 = G. Wilkinson | titul = Tris(triphenylphosphine)halorhodium(I) | periodikum = [[Inorganic Syntheses]] | rok vydání = 1967 | strany = 67 | doi = 10.1002/9780470132418.ch12 | isbn = 9780470132418 | jazyk = anglicky}}</ref>

| S-věty = {{S|22}} {{S|24/25}}

}}

 

V&nbsp;minulosti se Wilkinsonův katalyzátor používal při polarizační spektroskopii indukované paravodíkem za účelem určit vlastnosti některých reaktivních látek,<ref>{{Citace periodika | autor1 = Simon B. Duckett | autor2 = Connie L. Newell | autor3 = Richard Eisenberg | titul = Observation of New Intermediates in Hydrogenation Catalyzed by Wilkinson's Catalyst, RhCl(PPh3)3, Using Parahydrogen-Induced Polarization | periodikum = [[Journal of the American Chemical Society]] | rok vydání = 1994 | strany = 10548–10556 | doi = 10.1021/ja00102a023}}</ref> nebo při jedněch z&nbsp;prvních podrobných kinetických výzkumech mechanismu katalytických reakcí.<ref>{{Citace periodika | autor1 = Jack Halpern | titul = Mechanistic aspects of homogeneous catalytic hydrogenation and related processes | periodikum = Inorganica Chimica Acta | rok vydání = 1981 | měsíc vydání = 1 | den vydání = 1 | strany = 11–19 | url=http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0020169300837160 | doi = 10.1016/S0020-1693(00)83716-0}}</ref> Katalytické a kinetické studie s&nbsp;využitím Wilkinsonova katalyzátoru měly také značný význam v&nbsp;následném rozvoji kationtových katalyzátorů asymetrické hydrogenace založených na [[ruthenium|rutheniu]] a rhodiu, který vedl k&nbsp;vývinu moderní asymetrické katalýzy.<ref>{{Citace monografie | autor = John F. Hartwig | titul = Organotransition metal chemistry- From bonding to Catalysis | vydavatel = University Science Books | rok vydání = 2010 | strany = 10548–10556 | isbn = 978-1-891389-53-5}}</ref>

Wilkinsonův katalyzátor se nejčastěji využívá k&nbsp;[[homogenní katalýza|homogenní katalýze]] hydrogenace alkenů molekulárním vodíkem.<ref>{{Citace periodika | autor1 = [[Arthur Birch]] | autor2 = D. H. Williamson | titul = Homogeneous Hydrogenation Catalysts in Organic Synthesis | periodikum = [[Organic Reactions]] | rok vydání = 1976 | strany = 1}}</ref><ref>{{Citace monografie | autor = B. R. James | titul = Homogeneous Hydrogenation | vydavatel = John Wiley & Sons | rok vydání = 1973 | místo vydání = New York}}</ref> Reakce začíná disociací jednoho nebo dvou trifenylfosfinových ligandů za vzniku čtrnáctielektronových či dvanáctielektronových komplexů, následně proběhne [[oxidační adice]] vodíku na kov, poté dojde k&nbsp;π&nbsp;komplexaci alkenu, migračnímu vložení (vnitromolekulárnímu přesunu hydridu nebo vložení alkenu) a po [[redukční eliminace|redukční eliminaci]] se vytvoří konečný [[alkany|alkanový]] produkt; například tak, jak je znázorněno na následujícím obrázku:

 

 

Rychlost hydrogenace je nejvíce ovlivňována mírou substituce alkenu, jelikož je určujícím krokem mechanismu migrační vložení, které při je velkém sterickém odporu v&nbsp;okolí kovového centra obtížné. Dobrými substráty bývají koncové a disubstituované alkeny, zatímco více stericky zatížené se hydrogenují pomaleji. Hydrogenace [[alkyny|alkynů]] je problematická, jelikož mají alkyny snahu redukovat se na alkany za vzniku [[cis-trans izomerie|''cis'']]-alkenu jako meziproduktu.<ref name=Burgess>{{Citace monografie | autor1 = Kevin Burgess | autor2 = Wilfred A. van der Donk | autor3 = Chul-Ho Jun | autor4 = Young Jun Park | titul = Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis | vydavatel = John Wiley & Sons | kapitola = Chlorotris(triphenylphosphine)-rhodium(I) | rok vydání = 2005 | doi = 10.1002/047084289X.rc162s.pub2}}</ref> [[Ethen]] s&nbsp;Wilkinsonovým katalyzátorem reaguje za tvorby RhCl(C₂H₄)(P(C₆H₅)₃)₂, ovšem není substrátem hydrogenace.<ref name=Osborn/>