|
Sirani se podařilo změnit umělecké genderové konvence. Předpokládaným žánrem pro malířky bylo portrétování. Elizabetta se věnovala různým žánrům, včetně alegorií. Mnoho jejích alegorií bylo založeno na encyklopedii emblémů, atributů, personifikací a alegorických postav z mytologie, historie a filozofie [[Cesare Ripa|Cesareho Ripy]]: ''Iconologia overo Descrittione Dell'imagini Universali cavate dall'Antichità et da altri luoghi.'' Mezi její oblíbená témata patřila řecká a římská mytologie a mytologické postavy a poezie.<ref>{{Cite book|title=Performing Female Artistic Identity: Lavinia Fontana, Elisabetta Sirani and the Allegorical Self-Portrait in Sixteenth and Seventeenth-Century Bologna|last=Rocco|first=Patricia|publisher=McGill University|year=2006}}</ref>
Umělkyně té doby se o mužské akty příliš nepokoušely, protože si nepřály projevit nedostatek zkušeností s mužskou nahotou.(Muži jim často pózování odmítli,byli si vědomi dopadu na jejich pověst.) Pokud už byl zobrazen mužský akt, byla to obvykle kompozice vedená náboženskou symbolikou, například zobrazení [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]].<ref>{{Cite book|title=A World of Our Own: Women Artists Since the Renaissance|last=Borzello|first=Frances|publisher=Watson-Guptill|year=2000|isbn=978-0-8230-5874-7|location=United States|pages=[https://archive.org/details/worldofourown00borz/page/53 53, 63, 69, 74]|url-access=registration|url=https://archive.org/details/worldofourown00borz/page/53}}</ref> Kompozice "''Ukřižování desetiDeset tisíc mučedníků"'' je plná nahých mužských postav. I když spadá do této náboženské kategorie mužského aktu, práce Sirani vykazuje silný smysl pro individualitu.
=== Judita a Holofernes ( 1660) ===
[[File:Elisabetta Sirani - Judith with the Head of Holofernes - WGA21460.jpg|thumb|''Judita s hlavou Holoferna'']]
Téma [[Kniha Júdit|Judity]] bylo populární pro umělkyně 17. století. Počet malířek tvořících kompozice na historická témata stoupal, mnoho z nich mělimělo otce, kteříkteré se věnovalivěnovaly výhradně nebo většinou historické malbě. Elisabetta Sirani nebyla výjimkou, protože její otec, Giovanni Andrea Sirani, studoval a učil historickou malbu. V pojetí Sirani, extrémně odlišném od verze [[Artemisia Gentileschi|Artemisie Gentileschi]] ve stylu [[Caravaggio|Caravaggia]], je vrcholem obrazu postava Judity, která vytváří klasickou trojúhelníkovou kompozici připomínající [[Renesance|renesanci]]. Juditina služebná je stará a vetchá a pomáhá Juditě nést hlavu Holofernovu. Sirani zobrazuje Juditu v noci a divák se stává svědkem vraždy. Obraz byl často přirovnáván k práci Gentileschi "Zavraždění Holoferna", z roku 1620, kdy je dílo považováno za zobrazení násilí. Oba obrazy ale ukazují Juditu jako ženu silnou a energickou. Gentileschi vykresluje služebnou jako účastnici tajné dohody s Juditou, Sirani ji zobrazuje jako aktivní služebnici a tímto způsobem zdůrazňuje energičnost JudithJudity. V jiných dílech na téma Judita a Holofernes ukazuje Sirani Juditu jako ženu rozvážnou a mírnou. Její zuřivost spočívá spíše v akci zabití Holoferna, než v jejím obličeji nebo pohybech či kompozici. V žádné z verzí Sirani se Judita na useknutou hlavu Holoferna nedívá. Více než rozhodná a angažovaná, jako jsou Judity Artemisie Gentileschi, je Judita Sirani krásná žena, které si je možno vážit a neodsuzovat ji. Srovnání s Gentileschi ukazuje rozlišnost přístupu jednotlivých umělkyň.
V jiných dílech na téma Judita a Holofernes ukazuje Sirani Juditu jako ženu rozvážnou a mírnou. Její zuřivost spočívá spíše v akci zabití Holoferna, než v jejím obličeji nebo pohybech v kompozici. V žádné z verzí Sirani se Judita na useknutou hlavu Holoferna nedívá. Více než rozhodná a angažovaná, jako jsou Judity Artemisie Gentileschi, je Judita Sirani krásná žena, které si je možno vážit a neodsuzovat ji. Srovnání s Gentileschi ukazuje rozlišnost přístupu jednotlivých umělkyň.
=== Svatý Antonín Paduánský (1662) ===
[[File:Elisabetta Sirani - The Dream of St. Anthony.jpg|thumb|180px|''[[Svatý Antonín Paduánský]]'', 1662, Pinacoteca Nazionale di Bologna, Bologna, Itálie]]
Tento obraz je vystaven v Pinakotéce v Bologni poblíž díla Guida Reniho. Mladý svatýSvatý Antonín, který je obvykle zobrazován jako asketický snílek, je zde viděn klečící mezi andělskými dětmi. Nebeské děti jsou zobrazeny jako esence pozemské lásky. Kompozice je založena na diagonále, která se výrazně odlišuje od ostatních obrazů v této galerii. ObjednatelemObjednavatelem byl klenotník Giovanni Battista Cremonese.
=== Zraňují se Portia (1664) ===
[[File:Elisabetta Sirani - Portia wounding her thigh.jpg|thumb|left|260px|''Zraňují se Portia ', 1664, Collezioni d'Arte e di Storia della, Bologna]]
Tento obraz je často chápán jako ukázka ženskéženského perspektivypohledu. Na pochmurném pozadí ukazuje Sirani Portii - ženu římského senátora [[Marcus Iunius Brutus|Marcuse Iuniuse Bruta]], oděnou do výrazně červeného šatu a s nožem nad již krvácejícím odhaleným stehnem. Podle [[Plútarchos|Plútarcha]], původního vypravěče příběhu o Portii, která si poranila stehno, si Portia velmitakto ublížila, aby dokázala svému manželovi Brutovi, že se můžechce podílet na jeho břemenu a tajemstvích. Jejím záměrem bylo přesvědčit manžela o jejísvé silné vůli. Moderní vědci však uvádějí, že obraz ve svém vyjádření nemusí být tak feministický, jak sije jejněkdy ostatní interpretovaliinterpretován. Nutnost sebepoškozování k prokázání sílysilné vůle ženy za účelem přístupu k myšlenkám jejíhopocitům manžela zpochybňuje pohled feministek. Mimo to je v Portinině odhaleném stehně, uvolněném rouchu, připraveném noži a hadí čelence skrytá [[Sadomasochismus|sadomasochistická]] sexualita. Sedmnácté století bylo plné temných, sexuálních, násilných a znepokojivých obrazů, takže není divu, že si Sirani zvolila těžkou uzavřenou atmosféru s temným osvětlením a bohatými barvami.
|
