Únos Adolfa Eichmanna: Porovnání verzí

Eichmannovi se podařilo zmizet hned po [[II. světová válka|válce]] v roce [[1945]]. Jeho manželka Veronika (Vera) se v roce [[1947]] pokoušela prostřednictvím svého švagra Karla Lukase u okresního soudu v [[Bad Ischl]]u nechat A. Eichmanna prohlásit za mrtvého, to se ale [[Simon Wiesenthal|S. Wiesenthalovi]] (který se o tom dozvěděl) podařilo překazit<ref>http://www.reflex.cz/Clanek21213.html</ref>. Eichmannovi se mezitím podařilo zmizet z [[Evropa|Evropy]] pomocí dočasného pasu <ref>http://www.icrc.org/web/eng/siteeng0.nsf/html/travel-document-feature-310507?opendocument</ref>. Další zprávu o Eichmannově pobytu obdržel Wiesenthal v roce [[1951]]. Jeho známý, [[Filatelie|filatelista]], ji obdržel od dlouholetého kamaráda žijícího v [[Buenos Aires]]. Protože však Wiesenthal neměl prostředky na další pátrání, předal tuto informaci v roce [[1954]] izraelskému [[velvyslanectví]] ve [[Vídeň|Vídni]]<ref>Wiesenthal, Simon Spravedlnost, nikoli pomstu (Paměti) nakl. Sfinga 1994, str. 91 - 92</ref>. V roce [[1957]] se Wisenthalovi podařilo na pohřbu Eichmannova otce vyfotografovat Adolfova bratra Ottu, o kterém se domníval, že je Adolfovi tak podobný, že by to mohlo pomoci s identifikací hledaného nacistického zločince. Tyto fotografie se později u Wiesenthala vyzvedli dva muži z Izraele.<ref>Wiesenthal Simon Spravedlnost, nikoli pomstu (Paměti) nakl. Sfinga 1994, str. 93 - 94</ref>.