|
=== Judita a Holofernes ( 1660) ===
[[File:Elisabetta Sirani - Judith with the Head of Holofernes - WGA21460.jpg|thumb|''JudithJudita ands Holoferneshlavou Holoferna'']]
Téma Judith[[Kniha jeJúdit|Judity]] bylo populární pro umělkyně v sedmnáctém17. století, a to i před a po. Počet ženmalířek dokončujícíchtvořících akompozice studujícíchna historickéhistorická malbytémata sestoupal, vmnoho tétoz době zvýšil. To platilo zejména pro ty, kteřínich měli otce, kteří výhradněse studovalivěnovali historickou malbu,výhradně nebo většinou totohistorické témamalbě. Elisabetta Sirani nebyla výjimkou, protože její otec, Giovanni Andrea Sirani, studoval a učil historickou malbu. V Siranihopojetí ztvárněníSirani, extrémně odlišném od Gentileschiho verze [[Artemisia Gentileschi|Artemisie Gentileschi]] ve stylu [[Caravaggio|Caravaggia]], je vrcholem postava JudithJudity, která vytváří klasickou trojúhelníkovou kompozici připomínající renesanci. JudithinaJuditina služebná je stará a vetchá a pomáhá JudithJuditě nositnést hlavu HolofernesHolofernovu. Sirani vykreslujezobrazuje JudithJuditu v noci a podlehladivák divákovise svýmstává činemsvědkem vraždy. Tento obrazObraz byl často přirovnáván k Gentileschihopráci JudithGentileschi Slaying"Zavraždění HolofernesHoloferna", z roku 1620, kterákdy bylaje častodílo považovánapovažováno za násilnouzobrazení násilí. Oba představujíobrazy Judithale jakoukazují silnouJuditu postavu,jako ačkoliženu Siranihosilnou hierarchicky dosahuje horní části obrazovéa rovinyenergickou. Zatímco Gentileschi vykresluje služebnou vjako naprostéúčastnici tajné dohodědohody s JudithJuditou, Sirani ji zobrazuje ménějako aktivní služebnici a tímto způsobem zdůrazňuje energičnost Judith.
V jiných dílech na téma Judita a Holofernes ukazuje Sirani Juditu jako ženu rozvážnou a mírnou. Její zuřivost spočívá spíše v akci zabití Holoferna, než v jejím obličeji nebo pohybech v kompozici. V žádné z verzí Sirani se Judita na useknutou hlavu Holoferna nedívá. Více než rozhodná a angažovaná, jako jsou Judity Artemisie Gentileschi, je Judita Sirani krásná žena, které si je možno vážit a neodsuzovat ji. Srovnání s Gentileschi ukazuje rozlišnost přístupu jednotlivých umělkyň.
V jiných vydáních Judith a Holofernes od Sirani je Judith stále chladná a mírná. Její divokost spočívá spíše v akci zabití Holoferna, než v jejím obličeji nebo pohybech v kompozici. V každé z verzí Sirani se Judith nedívá na useknutou hlavu Holofernes. Spíše než rozhodná a angažovaná, jako jsou Gentileschiho Juditiny, je to spíše krásná žena, kterou je třeba považovat a hodnotit. Tato skutečnost a srovnání s Gentileschim dokazuje, že podkladová ženská tvář obrazů nemá nic společného kromě skutečnosti, že je obě vytvořily ženy. Feministické historičky umění to pozorovaly jako příklad toho, jak umělkyně stojí samy za sebe a odlišují se od sebe navzájem
=== Svatý Antonín Paduánský (1662) ===
|
