Liberec (nádraží): Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 4 měsíci
úprava textu v historii
(→‎Historie: (doplnění historie))
(úprava textu v historii)
== Historie ==
[[Soubor:475 schwarzweiß.jpg|vlevo|náhled|Historický provoz na nádraží]]
Nádraží bylo postaveno v roce [[1859]] pod vedením inženýra [[Jan Šeba|Jana Šebka]]. Na stavbě nádraží pracovalo až 17 000 lidí. Postavení nádraží znamenalo surový zásah nejen do [[Krajina|krajiny]], ale i do života [[Obec|obcí]] na [[Západ|západním]] okraji tehdejšího [[Liberec|Liberce]]. V [[Liberecká kotlina|Liberecké kotlině]] byly značné výškové rozdíly v [[Terén|terénu]] a proto bylo nutné k získání dostatečných ploch pro kolejiště, pro vlastní budovu nádraží i pro další provozní objekty, vytvořit vysoký [[Násyp|násep]]. Nepříznivé vlivy se projevily poměrně brzy zejména v tom, že nádraží oddělilo od středu města, jako vysoká [[hráz]], vysunutou část libereckého katastru zvanou na Jeřábu, hlavně ale přerušilo tradiční přímé propojení tedy ještě samostatných obcí [[Janův Důl (Liberec)|Janova Dolu]], [[Františkov (Liberec)|Františkova]], obou Hanychovů a [[Karlinky|Karlinek]] s vlastním Libercem. Aby se [[Obyvatelstvo|obyvatelé]] těchto obcí dostali do města, požadovali vybudování dopravního [[Tunel|tunelu]] pod nádražím, vedeného přibližně v ose dnešní ulice Tatranské, který by umožňoval kratší spojení, než oklikou přes viadukt ve Františkovské ulici. Tehdejší úřady však žádost zamítly a doporučily pouze zřízení ocelové lávky nad kolejištěm. VybudovaloNádraží se ale vybudovalo, protože [[Průmyslník|průmyslníci]] v čele s továrníkem [[Johann Liebieg|Johannem Liebiegem]] si dobře uvědomovali zejména to, že potřebují propojit Liberec se světovými trhy či pro převážení surovin z tehdejších uhelných dolů. Poté byla vytvořena společnost, v níž byli zastoupeni známí železniční podnikatelé [[Kleinové|bratři Kleinové]] a pražský [[podnikatel]] [[Vojtěch Lanna mladší|Vojtěch Lanna]]. Na tehdejší ministerstvo obchodu ve [[Vídeň|Vídni]] byla podána žádost o koncesi na vybudování železnice z Pardubic do Liberce. V [[Únor|únoru]] roku [[1855]] dostali [[Zpráva|zprávu]], že ministerstvo obchodu s jejich nabídkou souhlasí. Přesto byly dohady, kde vznikne nádraží Liberec, kde měla současně zaústit budovaná (tehdy soukromá) dráha z německé [[Žitava|Žitavy]]. Aby nádraží leželo co nejblíže centru města a nabízelo pozemky na Keilově vrchu i nedaleko nemocnice na Skřivánčím poli požadovalo samotné město. To, že nádraží bylo umístěno na [[Jeřáb (Liberec)|Jeřábu]], rozhodla nakonec komise, s ohledem na možnost snazšího napojení saské dráhy ze Žitavy. Zástupcům města se toto místo zdálo příliš vzdáleno od centra, a proto rozhodli, že společnost stavějící trať z Pardubic vybuduje s nádražím také příjezdovou komunikaci do města, dnešní ulici 1. máje. Hned z počátku vzniklo soutěžení mezi saskou železnicí ze Žitavy do Liberce a rakouskou z Pardubic. Projevilo se to při rozhodování o vedení trasy při samotné výstavbě. Stavba železnice ze Žitavy o délce 26,70 km začala [[2. říjen|2. října]] [[1855]] pod vedením inženýra Raichla a skončila [[25. únor|25. února]] [[1859]]. Trať z Pardubic do Liberce dlouhá 160 km byla zahájena o rok později a přes mnohé stavební obtíže již [[29. leden|29. ledna]] 1859 ve 12 hodin 10 minut přijel do Liberce první zkušební [[vlak]] za živé pozornosti obyvatel Liberce. Ti, kteří s živým zájmem přihlíželi příjezdu vlaku, viděli v železnici především projev technického [[Pokrok|pokroku]]. Pravidelný provoz pro veřejnost byl zahájen [[1. květen|1. května]] 1859. Hlavní dominantou nádraží byla budova postavená v [[Novogotika|novogotickém slohu]] podle plánů [[Franz Riesemann|Franze Riesemanna]] a odpovídalo tehdejšímu romantickému duchu doby. Původně byla nádražní budova kratší, než je dnes, třípodlažní, se třemi příčnými čtyřpodlažními [[Trakt|trakty]], ukončenými v průčelí trojúhelníkovými štíty. Společný vstup i výstup byl umístěn ve středním traktu. V tomto uspořádání zůstala budova nádraží až do roku [[1904]], kdy začaly přípravy na velkolepou výstavu v Liberci a kdy se předpokládalo velké dopravní zatížení libereckého nádraží. Proto bylo rozhodnuto o jeho radikální [[Přestavba|přestavbě]]. Byly tak otevřeny tratě do [[Pardubice|Pardubic]] a německé [[Žitava|Žitavy]], které měli konec trati na této stanici. Na libereckém nádraží přibyla ještě v roce [[1875]] [[Železniční trať Liberec–Zawidów|trať do Zhořelce]] přes [[Frýdlant|Frýdlant v Čechách]], roku [[1888]] [[Železniční trať Liberec – Tanvald – Harrachov|dráha do Jablonce nad Nisou]]. Poté nádraží prošlo první velkou rekonstrukcí před otevřením dráhy do [[Česká Lípa|České Lípy]] roku [[1900]]. V roce [[1903]] se otevřela [[Železniční trať Liberec – Česká Lípa|trať na Českou Lípu]]. Původně každá trať patřila samostatné soukromé společnosti a měla proto na libereckém nádraží svou vlastní stanici. V roce [[1905]] byla žitavská dráha zestátněna a zůstala ve vlastnictví [[Sasko|saského státu]] do roku [[1945]]. Během té doby spravovali úsek žitavské dráhy na území [[Československo|Československa]] zaměstnanci [[Říšskoněmecké drahy|říšskoněmeckých drah]] a měli na nádraží v Liberci vymezené své provozní objekty a prostory. Snahy československého státu o odkoupení této trati se nesetkaly s pochopením německé strany.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
Neregistrovaný uživatel