Jiří Brožek: Porovnání verzí

Během svého mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí k [[Vladimír Klár|Vladimíru Klárovi]], jenž ve městě vytvořil ochotnický operní soubor. Přestože se tomuto oboru v budoucnosti již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem inspirace.<ref name="zivot">Melounek (2010), s. 74</ref> Silně jej ovlivnila i činnost tehdejšího ředitele [[Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem|roudnické galerie]] [[Miloš Saxl|Miloše Saxla]]. Po studiu zeměměřičství<ref name="zivot"/><ref>Melounek (1994), s. 46–47</ref> byl přijat na pražskou [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze|FAMU]], kde v letech 1967–1973 pode vedením filmového avantgardisty [[Jan Kučera (režisér)|Jana „Fajfky“ Kučery]], který byl žákem(žáka [[Jan Mukařovský|Jana Mukařovského]],) vystudoval obor střihová skladba a režie.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | titul = Osobnost | url = http://www.fdb.cz/lidi/31762-jiri-brozek.html | datum vydání = | datum přístupu = 2018-3-11 | vydavatel = FDb.cz }}</ref> V této době vrcholila ''[[Československá nová vlna]]'', na škole vyučoval [[Milan Kundera]] a mezi Brožkovými spolužáky se rodila v rámci ''[[Černá vlna|Černé vlny jugoslávského filmu]]'' generace tzv. ''Pražské školy'' ([[Lordan Zafranović]], [[Emir Kusturica]], [[Goran Paskaljević]], [[Rajko Grlić]]). V roce 1973 nastoupil do [[Barrandov Studio|Filmového studia Barrandov]], kde působil až do roku 1993. Střihačka [[Jiřina Lukešová]], které asistoval na filmech ''Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi'' (1974) a ''[[Na samotě u lesa]]'' (1976), jej po svém odchodu do důchodu doporučila jako svého nástupce režiséru [[Jiří Menzel|Jiřímu Menzelovi]] a [[Jaroslav Papoušek|Jaroslavu Papouškovi]]. Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním filmem byla komedie [[Jaroslav Papoušek|Jaroslava Papouška]] ''[[Konečně si rozumíme]]''.