Přemysl Otakar II.: Porovnání verzí

}}

}}

 

Původně byl zřejmě připravován na církevní dráhu. Po smrti staršího bratra [[Vladislav Český|Vladislava]] však od otce v roce [[1247]] získal [[Moravské markrabství]]. Téhož roku se stal vůdčí osobností revolty proti svému otci Václavovi I. a předáky zemského panstva byl zvolen za mladšího českého krále. Roku 1249 Václav I. vzbouřence porazil a Přemyslovi ponechal pouze titul moravského markraběte. V roce 1251 se Přemysl zmocnil uprázdněného rakouského stolce a stal se [[Rakouské vévodství|rakouským vévodou]]. Pozici si v Rakousku upevnil sňatkem s [[Markéta Babenberská|Markétou Babenberskou]]. Usiloval rovněž o [[štýrské vévodství]], ale narazil na odpor uherského krále [[Béla IV.|Bély IV.]] Spor o Rakousy a Štýrsko přerostl v roce 1253 v první česko-uherskou válku, jejímž vyvrcholením byl takzvaný budínský mír z roku 1254 – Přemysl získal Rakousy a Béla Štýrsko. Roku 1253 rovněž zemřel Václav I. a Přemysl se stal českým králem. V letech 1254 a 1255 se zúčastnil křížové výpravy do Pruska, během které založil město [[Kaliningrad|Královec]] (dnešní Kaliningrad). V roce 1257 byl Přemysl, po neúspěšném vpádu do Bavorska, donucen kapitulovat před [[Jindřich XIII. Dolnobavorský|Jindřichem Dolnobavorským]]. Poté, co roku 1260 drtivě porazil Bélu Uherského v [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvě u Kresenbrunnu]], definitivně získal Štýrsko a titul štýrského vévody.