Estonská literatura: Porovnání verzí

}}</ref> Nejranější texty v estonštině byly náboženské povahy, z první estonské knihy vydané roku 1525 v [[LübeckuLübeck]]u se však dochoval pouze fragment. Na přelomu 17. a 18. století se objevila snaha o estonský překlad [[bible]] – roku 1686 vyšel v [[Riga|Rize]] v [[jihoestonština|jihoestonském nářečí]] ''[[Nový zákon|Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista]]'', přeložený pravděpodobně teologem [[Andreas Virginius|Andreem Virginiem]] (1640–1701) a jeho synem [[Adrian Virginius mladší|Adrianem Virginiem]] (1663–1706). [[Severoestonština|Severoestonská]] redakce pochází z roku 1715, kdy vyšla péčí [[Heinrich Gutsleff|Heinricha Gutsleffa]] (1680–1747). Rané světské tvorby nebylo mnoho, k výjimkám patří texty básníka [[Reiner Brocmann|Reinera Brockmanna]] ze 17. století nebo anonymní elegie o zkáze město [[Tartu]] v [[severní válka|severní válce]]. Na konci 18. století a v první polovině 19. století k opatrnému rozvoji estonské kultury přispívali němečtí intelektuálové jako [[Friedrich Wilhelm von Willmann]] (1746–1819), [[Friedrich Gustav Arvelius]] (1753–1806) nebo [[Peter August Friedrich von Manteuffel]] (1768–1842). Ke změně došlo se vzrůstem zájmu o estonský folklor a lidové písně a založením [[Estonská učená společnost|Estonské učené společnosti]]. [[Friedrich Reinhold Kreutzwald]] (1803–1882) se inspiroval materiálem lidové slovesnosti a jejím veršovým stylem a napsal autorský [[epos]] ''[[Kalevipoeg (epos)|Kalevipoeg]]'' (''Syn Kalevův'', v různých redakcích 1853–1861). V 60. letech 19. století podnítila další rozvoj písemnictví také významná buditelka a básnířka známá pod pseudonymem [[Lydia Koidula]] (1843–1886), autorka přírodní, intimní a vlastenecké lyriky. Próza druhé poloviny 19. století zpracovávala historická témata, příkladem může být ''Mstitel'' (1880) [[Eduard Bornhöhe|Eduarda Bornhöheho]] (1862–1923), a postupně se rozšiřovaly také [[realismus (literatura)|realistické tendence]] přejímané z francouzské, ruské a německé literatury.<ref>{{Citace sborníku

Po sovětské okupaci a připojení Estonska k [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] (1940) nastoupilo období socialistického utopismu, z nějž se literatura dokázala alespoň částečně vymanit až v 60. letech. Přelom 60. a 70. let 20. století přinesl lyrické a psychologizující prózy [[Lilli Prometová|Lilli Prometové]] (1922–2007), satirické texty [[Enn Vetemaa|Enna Vetemay]] (1936–2017), experimenty [[Mats Traat|Matse Traata]] (*1936) či melancholické novely [[Mati Unt|Matiho Unta]] (1944–2005). [[Arvo Valton]] (*1935) přišel s žánrem kosmické grotesky, zatímco [[Jaan Kross]] (1920–2007) vybrousil historickou prózu a [[Aimée Beekmanová]] (*1933) otevřela otázky ženské emancipace. Také poezie směřovala k neotřelým a současně střízlivým způsobům vyjádření a rozvíjel se [[protestsong]] ([[Jaan Isotamm]], 1939–2014), básně využívající klaunskou hravost ([[Juhan Viiding]], 1948–1995) nebo exaktně pojaté mechanismy [[surrealismus (literatura)|surrealistické]] asociace ([[Andres Ehin]], 1940–2011). Ideologickému tlaku dokázala uniknout také dobrodružná a dětská literatura.<ref>Macura (1996), s. 296–301.</ref> Estonské prostředí ovlivnilo rovněž [[literární věda|literární vědu]]: od poloviny 60. let 20. století se rozvíjela činnost [[Tartuská škola|Tartuské školy]], [[sémiotika|sémiotické]] skupiny celosvětového dosahu, v čele s [[Jurij Lotman|Jurijem Lotmanem]] (1922–1993).<ref>Macura (1996), s. 304.</ref> Po obnovení estonské samostatnosti v roce 1991 se literatura, obzvláště poezie, značně rozrůznila. Romanopisec [[Mihkel Mutt]] (*1953) nabídl sarkastičtější tón, zatímco básník a prozaik [[Tõnu Õnnepalu]] (*1962) melancholičtější ladění. [[Maimu Bergová]] (*1945) zkoumá otázky soužití s ruskou menšinou a značné popularity dosáhlydosáhl také spisovatel a dramatik [[Andrus Kivirähk]] (*1970).<ref>Slabihoudová (2003), s. 87.</ref> Před rokem 1974 se estonská literatura překládala do češtiny převážně přes ruštinu, teprve po založení [[Baltský svaz|Baltského svazu]] se působením [[Vladimír Macura|Vladimíra Macury]] začali překladatelé učit estonsky a objem estonské literatury vydávané v češtině značně stoupl.<ref>{{Citace monografie