Apnoe: Porovnání verzí

'''Syndrom spánkové apnoe''' (apnoe, apnoická pauza) je chorobný stav, při kterém dochází k opakovanému, nekontrolovanému zadržení [[Dýchání|dechu]] (apnoické pauze) po určitý časový interval. Ten je doprovázenýdoprovázen poklesem saturace [[Krev|krve]] [[kyslík]]em ([[hypoxémia]]) nebo i [[bradykardie|bradykardií]]. ČastoApnoe se často objevují u nedonošenců jako tzv. ''idiopatické apnoe'' způsobené nezralostí [[dechová centra|dechového centra]].<ref name="muntau">{{Citace monografie |příjmení = Muntau|jméno = Ania Carolina|titul = Pediatrie|vydání = 4|místo = Praha|vydavatel = Grada|rok = 2009|strany = 14|isbn = 978-80-247-2525-3}}</ref>

Syndrom [[spánkové apnoe]] (SSA) je definován frekvencí apnoe a hypopnoe za hodinu a jejich délkou. PatologickouZa hranicípatologickou hranici je považována frekvence 5 až 10 apnoí za hodinu s délkou trvání 10 sekund. Při zjištění apnoické pauzy je nutné co nejdříve vyhledat lékaře a začít daný problém řešit.

* ''idiopatické'' – Vyskytujívyskytují se u nedonošenců, kteří nemají zcela vyvinutá axodendritická spojení respiračních [[neuron]]ů v [[Mozkový kmen|mozkovém kmeni]].; Tyty pak reagují na [[Hypoxie|hypoxii]] apnoickou pauzou namísto hyperventilace (hlubokéhlubokého dýchání (hyperventilace).

* ''symptomatické'' – jsou způsobené [[nitrolební krvácení|intrakraniálním krvácením]], [[syndrom dechové tísně|syndromem dechové tísně]], [[sepse|sepsí]], [[aspirace|aspirací]], zneužíváním drog u matky, obstrukcí dýchacích cest, [[zápal plic|zápalem plic]], [[meningitida|meningitidou]], zneužíváním drog matkou v těhotenství atd.<ref name="muntau"/>

Částečný nebo úplný uzávěr [[Horní cesty dýchací|horních cest dýchacích]], tzn. apnoe, vzniká, když síly udržující dostatečnou průchodnost cest jsou slabší než síly působící na uzavření. Průchodnost cest udržují svaly, jejichž aktivita klesá ve spánku a může být ovlivněna dalšími stavy pacienta, mezi které patří např. [[hypoxie]], svalová onemocnění, apod. Pokud není kontrakce svalů dýchacích cest správně synchronizována s aktivitou bránice, může dojít ke kolapsu tkáně v důsledku podtlaku při nádechu. U většiny postižených pacientů jsou přítomnápřítomna i anatomická zúžení dýchacích cest, např.: zvětšené [[tonsila|tonsily]], prodloužené měkké patro, nádorové onemocnění, apod. Dalším faktorem může být obezita pacienta, která způsobuje menší [[plíce|plicní]] objem, zvláště reziduální (zbytkovou) kapacitu, která nepřímo ovlivňuje velikost horních cest dýchacích. [[Tonus]] svalů podílejících se na dýchaní je dále negativně ovlivněn také užíváním [[diazepam]]u a [[ethylalkohol]]u. Obě tyto látky ve svém důsledku zvyšují práh probuzení a činí apnoe delší. Dalším vlivem je i taková poloha pacienta vůči působení [[Gravitační síla|gravitační síly]], která snižujezmenšuje průřez horních cest dýchacích v poloze(poloha těla naznak).

Apnoe jsou ukončovány tzv. probouzecí reakcí, kdypři níž dochází k obnově průchodnosti [[Dýchací cesty|dýchacích cest]]. VBěhem průběhuprobouzecí reakce však nenastává trvalá bdělost, ale pacient ihned usíná. Souslednost těchto patologických jevů a následných reakcí vede k dělení spánku, které výrazně zhoršuje jeho kvalitu spánku. Při obnově dýchacích cest dochází k [[Hyperventilace|hyperventilaci]], kdypři pacientníž je kompenzujekompenzován nedostatek přísunu vzduchu.

Existuje souvislost mezi objemem [[šedá hmota|šedé hmoty mozkové]] a závažností SAS. U zkoumaných jedinců s prokázanou spánkovou apnoe klesá poměr [[Šedá hmota|šedé hmoty]] ku [[Bílá hmota|bílé hmotě]] se stoupající závažností poruchy. Tento nepoměrNepoměr se nejvíce týká oblastí [[čelní lalok|čelního laloku]], [[temenní lalok|temenního laloku]] a [[spánkový lalok|spánkového laloku]]. Při delší apnoe může klesnout poměr nasycení krve kyslíkem až na 70 %, což prokazatelně poškozuje nervová spojení i samotné buňky hlavně v periferních oblastech mozku. Spekuluje se itaké o opačné možnosti. Tito– jedincipokud majímá jedinec méně vyvinuté nebo z nějakého důvodu poškozené některé oblasti spojené s kontrolou dýchání, jsouje k tétoapnoe spánkové poruše více náchylnínáchylnější a při apnoeprobouzí se probouzejí později. Této teorii nasvědčuje změna poměru obou typů mozkových hmot v závislosti na věku osob.

Rozhodnutí o léčbě se zakládá na předešlé [[Diagnóza (medicína)|diagnóze]]. Využívá se procesu celonočního monitorování. Vyšetření se skládá z naměřených parametrů přístrojů, které jsou známé samostatně. Jedná se především ovyšetření [[Elektroencefalografie|EEG]], [[Elektrokardiogram|EKG]], [[Elektromyografie|EMG]]. Dalšími zkoumanými biofyziologickými parametry jsou proud vzduchu, pohyby očí, saturace [[hemoglobin]]u kyslíkem. Takové komplexní vyšetření se nazývá [[Neurologie#Polysomnografie|polysomnografie]]. Mezi další možné postupy patří vyšetření [[Otorhinolaryngologie|ORL]] vyšetření, plicní vyšetření a jinéjiná metodyvyšetření, kterékterá se snaží odhalit vznik apnoe, případně vznik komplikací v dýchacích cestách.

[[Polysomnografie]] je víceparametrové vyšetření sloužící k monitorování dějů v lidském těle převážně během spánku. Výsledkem vyšetření je polysomnogram (zkráceně PSG). VýznamTermín slovapolysomnografie je složen z kořenůkořenu Řeckéhořeckého slova polus =„polus“ (mnoho), Latinskéholatinského somnus =„somnus“ (spánek) a Řeckého grapheinřeckého =„graphein“ (psát).

Polysomnografie zkoumá soubor biologických a fyziologických změn, které mohou být doplněny videozáznamem monitorovaného pacienta. Vyšetření probíhá v noci, kdykdyž pacient spí. Monitorování průběhu spánku může proběhnout buď v domácím prostředí pacienta pomocí přenosných záznamových zařízení, která jsou k pacientovi před spánkem připojena, nebo v prostředí spánkové laboratoře. Vyšetření zahrnuje ve většině případů záznam EEG ([[elektroencefalograf]]), záznam srdeční činnosti EKG ([[elektrokardiogram]]), záznam očních pohybů EOG ([[elektrookulogram]]), svalovou aktivitu EMG ([[elektromyogram]]), kyslíkovou saturaci a proud vzduchu nosní a ústní dutinou. U vyšetření je zohledněn pracovní nebo spánkový režim pacienta a jehopřípadné další zdravotní komplikace, které souvisísouvisejí nebo se projevují během spánku.

Data z jednotlivých monitorovacích sond jsou kontinuálně sbírána a následněpoté vyhodnocena z výstupu nazvaného polysomnogram. Ošetřující lékař volí před monitorováním konkrétní konfiguraci jednotlivých zařízení a množství příslušných sond. Zařízení snímající požadované životní funkce jsoubývají mnohdykonfigurována ve své standardní konfiguracistandardně, s mnoha přívodními kabely k jednotlivým sondám, a proto velkémůže množství kabelů může následně omezit přirozené pohyby pacienta a zkreslit záznam.

Záznam [[EEG]] záznam se obvykle vytváří v konfiguraci s menším množstvím [[elektroda|elektrod]], než je obvyklé.běžné Jedná– semonitorování opacienta je předběžné monitorování pacienta. VPokud případějsou zaznamenánízaznamenány spánkovýchporuchy poruchspánku, jsou doplněny zbývající elektrody. Rozmístění elektrod odpovídá systému 10 – 2010–20.

[[EKG]] využívá ve své standardní konfiguraci využívá 12 elektrod. Pro účely polysomnografie se využívají 3tři elektrody. Hlavním cílem záznamu je průběh [[QRS komplex]]u. Abnormality srdeční činnosti v závislosti na části spánku, průběhu dechu a dalších životních veličin mohou souviset se syndromem apnoe.

[[Elektromyografie|EMG]] slouží k monitorování bioelektrických signálů generovaných činností [[kosterní sval|kosterního svalstva]]. Pro účely polysomnografie se monitrujímonitorují především stavy svalstva končetin. Během spánku dochází v závislosti na jeho fázi spánku k různým pohybům nebo k relaxaci svalů,; tarelaxace je doprovodným projevem tzv. [[REM fáze spánku|REM fáze]]. Svalové projevy během spánku jsou důležité kvůli další z možných příčin ovlivnujícíovlivňující vznik apnoe, která se nazývá [[parasomnie]]. Je to soubor patologických stavů, z nichž některé mohou negativně ovlivňovat průběh spánku.

Podmnožinou tétouvedené skupiny měřenýměřených parametrů je záznam očních pohybů [[EOGelektrookulogram]], který(EOG); snímá elektrické potenciály svalů očí. Snímané parametry pomáhají detekovat průběh spánku v [[REM fáze spánku|REM fázi]], pro kterou je typický zrychlený pohyb očí.

Průtok vzduchu je měřen na konci nosní a ústní dutiny, nejčastěji pomocí [[Měření tlaku|tlakových senzorů]]. Další možností je měřit změny v obvodu hrudníku pomocí pásu s připevněným senzorem. Tento způsob měření může být zavádějící, protože měření nepodává informaceinformaci o průtoku vzduchu na konci dutiny, ale o změnách v obvodu hrudního koše. Proto bývá zařízení doplněno jednodušším senzorem, který dává informaci, zda proudí vzduch proudí přes ústní/ a nosní dutinu, nebo neneproudí. Průběh dechu je důležitým parametrem proke stanovení doby a délky apnoické pauzy ve spánku.

== ReferenceOdkazy ==

=== Externí odkazyLiteratura ===