V 2. století př. n. l. se Řecko stává součástí [[římská říše|římské říše]], ale řečtina nadále fungovala jako obecný dorozumívací jazyk na mnoha místech ve východním Středomoří. Římská říše se poté roku 395 rozpadá na dvě části – [[Západořímská říše|Západořímskou]] a [[Byzantská říše|Východořímskou]]. Východořímská či také byzantská říše nadále po jistou dobu vzkvétá a postupem času se zde stále více prosazuje řecká kultura. Byzanc hrála po značnou část středověku roli evropské velmoci. Tento státní útvar zanikl roku [[1453]], kdy jeho hlavní město dobyla vojska [[Osmanská říše|osmanské říše]]. Po ovládnutí většiny Řecka Osmané dále rozšířili své území do Levanty, Egypta, severní Afriky, Arábie, zbytku Balkánu a části Maďarska. Centrem umění se stává Kréta, která se nachází pod [[benátská republika|benátskou]] správou. Významnou vrstvou se v 17. století stávají [[fanarioti]], snažící se o nové povznesení řeckého národa.
V 18. století dochází k novému rozvoji řecké kultury, takzvanému národnímu obrození. Řečtina se stává dorozumívacím jazykem v některých částech Balkánu a také Levanty. S úpadkem hospodářství a rostoucím daňovým a politickým útlakem se stupňovala nespokojenost řeckého obyvatelstva s osmanskou nadvládou, vedoucí až k otevřenému povstání. O toto povstání se zasloužila především tajná společnost [[Filiki Eteria]]. Samotná revoluce a řecký boj za nezávislost vypukl roku 1821. Následuje éra moderního řeckého státu, zahrnujícího prozatím [[Peloponés]], pevninské Řecko a ostrovy v [[Egejské moře|Egejském moři]]. Po většinu 19. století bylo Řecko státním zřízením monarchií. Vystřídaly se tu dvě dynastie – [[Wittelsbachové]] a [[Oldenburkové|Glücksburgové]]. Řecké království se dočkalo v balkánských válkách značných územních zisků – pod řeckou vládu se dostala [[Makedonie (region)|Makedonie]], [[Epirus]] a [[Kréta]]. Během [[první světová válka|první světové války]] bojovalo Řecko na straně [[trojdohoda|Trojdohody]]. V meziválečném období se načas ustanovila republika, ta ale byla ve 30. letech nahrazena opět královstvím a autoritativním režimem. Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] bylo Řecko okupováno armádami [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a jejími spojenci. Postupně proti okupantům sílil odpor, který vyústil ve zformování povstaleckých armád. Postup boje za osvobození ale komplikovaly spory zejména mezi [[komunismus|komunistickými]] a pravicovými partyzány. Po stáhnutí německých vojsk tyto konflikty pokračovaly nadále a vyhrotily se až do podoby [[řecká občanská válka|občanské války]], která skončila vítězstvím příznivců pravicového roajalistického režimu. Vláda padesátých a poloviny šedesátých let nebyla zcela demokratického charakteru. Přes liberalizační pokusy se demokracii naplno prosadit nepodařilo, navíc všechny reformy byly zvráceny roku 1967 pučem několika důstojníků, jenž vyústil v nastolení nového autokratického režimu známého jako vláda [[Řecká vojenská junta|řeckých plukovníků]] či vojenská junta. Vlivem hospodářských potíží a zahraničně politických neúspěchů došlo ke svržení režimu a nastolení demokratické vlády. S novým politickým vývojem se ustanovily dvě významné řecké strany ''[[Nová demokracie]]'' a ''[[Panhelénské socialistické hnutí|PASOK]]'', které jsou dodnes v Řecku vedoucími politickými celky.
