Romové v Česku: Porovnání verzí

V říjnu roku 1958 nabyl platnost zákon č. 74 o „trvalém usídlení [[Kočovnictví|kočujících osob]]“.<ref>Zákon 74/1958 Sb., online: [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1958-74/zneni-0 www.zakonyprolidi.cz/]</ref> V&nbsp;paragrafu&nbsp;1 se hovoří o&nbsp;tom, že „Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit vhodnými výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se stali řádnými pracujícími občany“. Třetí paragraf vyjmenovává sankce: „Kdo setrvá při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6&nbsp;měsíců až 3&nbsp;léta.“

 

 

Jak píše [[Rudolf Dzurko]] ve své vzpomínkové knize: „V roce 1959 udělali komunisti oficiální soupis kočujících cikánů a já jsem do toho taky tenkrát spadnul, i když jsem nekočoval a ani nikdy jsem neseděl v cikánským voze s plachtou. Koho tenkrát chytli na ulici, toho sebrali a odvedli na národní výbor. Slibovali, že budou dávat cikánům nový byty. Brali nám otisky prstů, fotografovali nás jako zločince a do občanky jsme dostali razítko: Vzati do celostátní evidence."<ref>{{Citace monografie