První světová válka: Porovnání verzí

Nedostatek potravin vedl některé státy k zavedení [[Přídělový systém|přídělového systému]], kdy byly především potraviny, ale i další nedostatkové komodity jako palivo, šatstvo a další zboží, vydávány pouze na základě přídělových lístků. Nejhůře se nedostatek potravin a dalšího zboží začal kvůli námořní blokádě v průběhu války projevovat v Německu a Rakousko-Uhersku. Obyvatelstvo Ústředních mocností trpělo hladem a snižující se příděly donutily strádající obyvatele konzumovat [[náhražka|náhražkové]] (''ersatz'') potraviny. Špatná úroda [[brambor]] v roce 1916 předznamenala v Německu a Rakousku tzv. ''řepnou''„řepnou“ či ''tuřínovou„tuřínovou zimu''zimu“, neboť jedinými dostupnými potravinami v mnoha městech zůstaly pouze [[krmná řepa]] a [[tuřín]].<ref name="Willmott (2005), 124">Willmott (2005), s. 124.</ref> Stovky tisíc podvyživených civilistů podlehly nemocem, zimě a hladu. Odhaduje se, že jen v Německu zemřelo v letech 1914 až 1918 kvůli podvyživení přibližně 700 000 lidí.<ref name="Willmott (2005), 285">Willmott (2005), s. 285.</ref>

Válčící státy se až do konce konfliktu snažily maximalizovat válečné úsilí společnosti také s pomocí propagandy a [[Cenzura|cenzury]] kontrolující tisk ale i osobní korespondenci mezi vojáky a jejich blízkými v zázemí.<ref name="Eksteins (2019), 242">Eksteins (2019), s. 242.</ref> Množství vlasteneckých žurnalistů, akademiků či básníků se do podpory války zapojovalo dobrovolně.<ref name="Ferguson (2004), 210">Ferguson (2004), s. 210.</ref> Propaganda se prostřednictvím plakátů, novin, knih, fotografií a filmů zaměřovala především na posílení odhodlání vlastního obyvatelstva a ovlivnění veřejného mínění v neutrálních státech. Jelikož navíc záhy docházely prostředky na financování války, koncentrovalo se úsilí propagandy i na získávání financí. Obyvatelstvo bylo vyzýváno k podpoře války skrze nákup válečných dluhopisů.<ref name="Ferguson (2004), 207">Ferguson (2004), s. 207.</ref><ref name="Willmott (2005), 123">Willmott (2005), s. 123.</ref> Totální válka vedla i k nebývalému zapojení žen. Ženy nahrazovaly mobilizované muže v práci a byly masivně nasazeny v zemědělství i v průmyslu. Ženy pracovaly nejen jako zdravotnice, ale v některých případech se přímo se zúčastnily i bojů první světové války. V [[Srbská armáda|srbské armádě]] se proslavila [[Milunka Savić]] či Britka [[Flora Sandes]]. Na ruské straně bylo zformováno dokonce několik ženských praporů. PraporTzv. smrti„prapor smrti“ pod velením [[Maria Leontijevna Bočkareva|Marie Bočkarevové]] se do bojů zapojil během Kerenského ofenzívy.<ref name="Willmott (2005), 128">Willmott (2005), s. 128.</ref>

Vzepětí nacionalismu přehlušilo v roce 1914 hlasy hovořící proti vojenskému konfliktu. Opozice proti válce se formovala především mezi [[Pacifismus|pacifisty]], částí [[Socialismus|socialistů]], [[Anarchismus|anarchisty]], křesťany a [[Feminismus|feministkami]].<ref name="Willmott (2005), 127">Willmott (2005), s. 127.</ref> Vůči světové válce vystupovala i část intelektuálů, například profesor práva [[Walther Schücking]], spisovatel [[Romain Rolland]] nebo fyzik [[Albert Einstein]].<ref name="Ferguson (2004), 173–175">Ferguson (2004), s. 173–175.</ref> K zastavení bojů vyzýval i [[papež]] [[Benedikt XV.]],<ref name="Ferguson (2004), 307">Ferguson (2004), s. 307.</ref> který znepřáteleným stranám adresoval [[1. listopad]]u 1914 svou encykliku ''[[Ad beatissimi apostolorum]]'' volající po míru. Do vězení se pro své veřejné vystupování proti válce dostal britský matematik a filosof [[Bertrand Russell]] či americký odborářský vůdce [[Eugene V. Debs]]. Vojenské soudy tvrdě trestaly i šíření protiválečných letáků a docházelo k pronásledování odpíračů vojenské služby.<ref name="Willmott (2005), 127">Willmott (2005), s. 127.</ref> Utrpení na frontě a obrovské ztráty záhy zchladily počáteční nadšení některých vojáků. S pokračující válkou docházelo stále častěji k dezercím a vzpourám. Během [[Vánoce|Vánoc]] v roce 1914 došlo na západní frontě k neoficiálnímu vyhlášení [[Vánoční příměří|příměří]] mezi německými, francouzskými a britskými vojáky, kteří opustili zákopy a v území nikoho zpívali [[Koleda|koledy]] a sehráli několik [[fotbal]]ových zápasů.<ref name="Gilbert (2005), 173">Gilbert (2005), s. 173.</ref><ref name="Willmott (2005), 103">Willmott (2005), s. 103.</ref>

Katastrofální životní podmínky a odpor k nesmyslným jatkám vyvolal mezi vojáky obou stran řadu rebelií. Velké vzpoury nastaly v řadách demoralizované francouzské armády po neúspěchu Nivellovy ofenzívy na jaře roku 1917. Frontu navzdory rozkazům opustilo téměř 30 000 francouzských vojáků a další odmítali do frontových linií nastoupit. Při potlačení vzpoury bylo 24 000 vojáků potrestáno a před vojenské soudy bylo postaveno 3 335 mužů, z nichž 449 dostalo trest smrti. Popraveno však nakonec bylo pouze 27 z nich.<ref name="Willmott (2005), 212–213">Willmott (2005), s. 212–213.</ref> Dezerce byly časté i v italském vojsku či v mnohonárodnostních armádách Rakousko-Uherska, Ruska a Osmanské říše.<ref name="Astorri a Salvadori (2010), 133–134">Astorri a Salvadori (2010), s. 133–134</ref> Ve válkou vyčerpaném Rusku došlo v roce 1917 k rozkladu armády, hromadným dezercím a k revoluci odstranivší carský režim. Bolševici posléze získali moc i díky slibům na okamžité vystoupení z války. Ve [[Střední Asie|středoasijském]] [[Turkestán]]u se [[Islám|muslimské]] obyvatelstvo začalo proti carskému režimu bouřit dokonce již v roce 1916, kdy došlo ke zrušení výjimky zprošťující muslimy povinné vojenské služby. Toto hnutí později přerostlo v ozbrojené [[Hnutí basmačů|Basmačské povstání]] potlačené teprve ve [[1920–1929|20. letech]] [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. Nespokojenost s probíhající válkou se promítla i do povstání [[Irové|Irů]] bouřících se proti britské nadvládě. Během [[Velikonoční povstání|Velikonočního povstání]] organizovaného [[Irské republikánské bratrstvo|Irským republikánským bratrstvem]] a podporovaného Němci došlo v [[Dublin]]u v dubnu 1916 k šestidenním bojům s britským vojskem, které však vzpouru irských republikánů dokázalo potlačit.<ref name="Willmott (2005), 227">Willmott (2005), s. 227.</ref> Na konci války došlo kproběhly velkýmvelké vzpourámvzpoury námořnictva Ústředních mocností. Rakousko-uherští námořníci provedli na počátku února 1918 [[Vzpoura v boce Kotorské|vzpouru v boce Kotorské]] a němečtí námořníci se v listopadu téhož roku [[Kielská vzpoura|vzbouřili v Kielu]], což v Německu předznamenalo [[Listopadová revoluce (Německo)|listopadovou revoluci]]. U nevládnoucích národů mnohonárodnostních států se odpor k pokračující válce promýsilpromísil před jejím koncem se snahou o nabytí státní samostatnosti.<ref name="Křen (2005), 343">Křen (2005), s. 343.</ref>

Ve snaze zvrátit patovou situaci na frontách vyvinuly zapojené státy během války řadu technologických a ekonomických zefektivnění a novinek v oblasti vojenství. Kvůli válce došlo k rozvoji mechanizace, vývoji mnoha nových a vylepšení stávajících zbraní, které získávaly nebývale ničivou sílu a pozměňovaly [[Vojenská taktika|vojenskou taktiku]]. Modernizovaná děla byla přesnější a díky rozvoji komunikačních sítí a lepší koordinaci s postupující pěchotou se jejich palba stávala mnohem efektivnější.<ref>Black, Jeremy. ''Zbraně, které změnily svět'' Líbeznice: 2009. Str. 127–128.</ref> Do bojů byly poprvé ve velkém měřítku nasazována i dalekonosná děla a [[kulomet]]y, které spolu se zátarasy z [[Ostnatý drát|ostatéhoostnatého drátu]] vytvořily pro pěšáky nepřekonatelnou překážku. K dobytí zákopů byly proto dále vylepšovány ruční [[Granát (zbraň)|granáty]], [[minomet]]y a [[plamenomet]]y. Dynamicky se rozvíjející [[letectví]] umožnilo vylepšovaná letadla využívat k pozorování i bombardování. Po zabudování kulometu se pak stíhací letouny efektivněji zapojily přímo do bojů ve vzduchu. Na moři byly za první světové války masivně využívány [[Ponorka|ponorky]] a poprvé byly využity i [[Letadlová loď|letadlové lodě]]. Novinku pak představovaly i nově sestrojené [[tank]]y a [[samopal]]y napomáhající překonávat pevná defenzivní postavení a rozpohybovat tak statické zákopové boje. Obě strany navíc ve velkém měříku využívaly i před válkou zakázané [[Chemická zbraň|chemické zbraně]] v podobě [[Bojový plyn|bojových plynů]].

Vedle zbraní došlo za války k vývoji nových vynálezů a k zdokonalení mnoha technologií. Kvůli blokádám a nedostatku zdrojů byly vyvíjeny umělé tkaniny, kůže i potraviny.<ref name="Honzík a Honzíková (1984), 307">Honzík a Honzíková (1984), s. 307.</ref> Došlo k vylepšení [[radiokomunikace]], rozšíření [[zip]]ů, [[Náramkové hodinky|náramkových hodinek]], [[Čajový sáček|čajových pytlíků]], [[Korozivzdorná ocel|korozivzdorné oceli]], účinějšíchúčinnějších hygienických ubrousků a [[Menstruační vložka|menstruačních vložek]].<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Evans | jméno = Stephen | titul = 10 inventions that owe their success to World War One | vydavatel = www.bbc.com | odkaz na vydavatele = BBC | datum vydání = 2014-04-13 | datum přístupu = 2018-04-05 | url = http://www.bbc.com/news/magazine-26935867}}</ref> Díky zkušenostem z operací tisíců raněných došlo navíc i k rozvoji medicíny. Množství vojáků s amputovanými končetinami potřebovalo funkční [[Protéza|protézy]] a o záchranu znetvořených mužů usilovala [[plastická chirurgie]]. Za průkopníka moderní plastické chirurgie bývá považován Novozélanďan [[Harold Gillies]], který provedl na 11 000 operací a vyvinul techniku [[Kožní štěpy|kožních štěpů]].<ref>DUIN, Nancy ''Historie medicíny : od pravěku do roku 2020'', Praha: Slovart 1997. Str. 138.</ref> Zkoumáním [[Posttraumatická stresová porucha|posttraumatická stresové poruchy]] vyvolané u mnoha vojáků otřesnými válečnými zážitky pak nové poznatky získávala také [[psychiatrie]].