První světová válka: Porovnání verzí

{{Pracuje se|2 hodiny|8. 4. 2021, 19:54 (CEST)}}{{Infobox - válka

Boje první světové války probíhaly v Evropě i mimo ni na vícero [[Válečná fronta|frontách]]. Jako rozhodující bojiště se ukázala [[Západní fronta (první světová válka)|západní fronta]], kde se na belgickém a francouzském území střetla [[Německá armáda (Německé císařství)|německá armáda]] s Francouzi a Angličany od roku 1917 podporovanými také Američany. Dlouhé a nerozhodné boje zde do značné míry probíhaly v&nbsp;[[zákop]]ech a proto se hovoří o [[zákopová válka|zákopové]] a [[Opotřebovávací válka|opotřebovávací válce]]. Na západní frontě došlo i k nejdelším a nejkrvavějším bitvám celé války, [[Bitva u Verdunu|u Verdunu]] a [[Bitva na Sommě|na Sommě]]. Vedle západní fronty se v Evropě bojovalo také na [[Východní fronta (první světová válka)|východní]], [[Srbská fronta (první světová válka)|srbské]], [[Italská fronta (první světová válka)|italské]] a [[Soluňská fronta|soluňské frontě]]. V bojích se octly i koloniální území zapojených států v Africe a Asii a po vstupu Osmanské říše do války se nové fronty otevřely rovněž [[Kavkazská fronta|na Kavkaze]], [[Perské tažení|v Persii]], [[Mezopotámské tažení|v Mezopotámii]] nebo [[Syrsko-palestinská fronta|v Sýrii a Palestině]]. V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60&nbsp;milionů vojáků,<ref>HONZÍK, Miroslav a HONZÍKOVÁ, Hana, ''1914/1918 Léta zkázy a naděje'', Praha: Panorama 2004. [dále jen ''Honzík a Honzíková (1984)'']. Str. 309.</ref> z nichž 9,5 milionu během konfliktu padlo.<ref name="Ferguson (2004), 260">Ferguson (2004), s. 260.</ref> Miliony civilistů navíc zemřely přímo v důsledku vojenských operací, při masakrech, [[pogrom]]ech, při [[GenocidaArménská Arménůgenocida|genocidě Arménů]] nebo kvůli hladu a vyčerpání, rozšířeným nemocem a při pandemii [[Španělská chřipka|španělské chřipky]].

Za konec světové války se pokládá, a ve světě v rámci [[Den válečných veteránů|Dne válečných veteránů]] oslavuje, [[11. listopad]] [[1918]], kdy od 11&nbsp;hodin [[Příměří z Compiègne|zavládlo na všech frontách příměří]] (11. 11. v&nbsp;11&nbsp;hodin), podepsané téhož dne v&nbsp;5.30&nbsp;hodin ráno německou generalitou ve [[Vagón z Compiègne|štábním vagóně]] vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála [[Ferdinand Foch|Ferdinanda Foche]] v&nbsp;[[Compiègne]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gilbert | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Gilbert | titul = První světová válka : úplná historie | url = | vydavatel = BB/art | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 759 | kapitola = | strany = | poznámka = [Dále jen: ''Gilbert (2005)''] | isbn = 80-7341-563-1 | jazyk = cs}}</ref> Formálním zakončením války byla [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížská mírová konference]] konaná v&nbsp;roce [[1919]], na které byly s poraženými státy Ústředních mocností uzavřeny [[Pařížská mírová konference (1919)|pařížské předměstské smlouvy]].

Spojení '''světová válka''' ([[němčina|německy]] ''Weltkrieg'') pro označení právě probíhajícího konfliktu poprvé použil německý [[Biologie|biolog]] a [[filosof]], [[Ernst Haeckel]] v září roku [[1914]]. Do vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byly válečné události z let 1914 až [[1918]] obecně známy jako '''světová válka''' či '''Velká válka''' ([[Angličtina|anglicky]] ''Great War''). Někdy byl konflikt současníky kvůli své ničivosti označován také jako '''válka, která ukončí všechny další války''' nebo jako '''válka, která ukončí válku'''. Toto označení zpopularizoval [[Anglie|anglický]] [[spisovatel]] [[Herbert George Wells]], jehož stejnojmenný román vyšel v roce 1914.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Westwell | jméno = Ian | odkaz na autora = | titul = I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev | url = | vydavatel = Naše Vojsko | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 256 | kapitola = | poznámka = [Dále jen: ''Westwell (2009)''] | strany = 7 | isbn = 978-80-206-1351-6 | jazyk = cs}}</ref> Jako o '''první světové válce''' se o konfliktu hovoří od roku [[1939]]. Někteří autoři označují období z let 1914 až 1945 jako ''evropskou„evropskou občanskou válku''válku“ nebo používají termín ''„[[druhá třicetiletá válka|druhá třicetiletá válka“]]''.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Asch | jméno = Timoty Arthon | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Směr evropské historie | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = Soudobé dějiny | rok vydání = 1998 | měsíc vydání = | ročník = 5 | číslo = 2-3 | strany = 284 | url = | issn = 1210-7050 | jazyk = cs}}</ref>

Začátkem roku 1917 byla vojska Ústředních mocností hluboko na nepřátelském území, avšak kvůli značnému roztažení svých armádních sborů na několika válečných jevištích již neměla síly na rozhodný útok.<ref name="Keegan (2003), 281.">Keegan (2003), s.&nbsp;281.</ref> Zdlouhavá válka a rostoucí izolace navíc neposkytovaly Německu a jeho spojencům příznivé vyhlídky. Proto se německá vláda již v prosinci roku 1916 obrátila na některé dohodové státy s mírovým návrhem, avšak Dohoda tyto návrhy [[30. prosinec|30. prosince]] rozhodně odmítla.<ref name="Westwell (2013), 116.">Westwell (2013). Str. 116.</ref> Vyjednávání o možnosti separátního míru pokračovalo i v roce 1917, nevedlo však k pozitivnímu výsledku. Německo v úsilí překonat námořní blokádu Dohody<ref name="Allan (2012), 110.">Allan (2012). Str. 110.</ref> a ve snaze donutit Británii ke kapitulaci přistoupilo [[31. leden|31. ledna]] k neomezené ponorkové válce, což mimořádně zhoršilo nejenom vztahy s USA, ale také se státy [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] a s Čínou.<ref name="Westwell (2013), 121–122.">Westwell (2013). Str. 121–122.</ref> V únoru navíc došlo k aféře po odhalení [[Zimmermannův telegram|šifrované zprávy]] německého ministra zahraničí [[Arthur Zimmermann|Arthura Zimmermanna]], v níž německá strana nabízela [[Mexiko|Mexiku]], že pokud vyhlásí Spojeným státům americkým válku, obdrží zpět bývalá mexická území v [[Arizona|Arizoně]], [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]] a [[Texas]]u.<ref name="Westwell (2013), 123.">Westwell (2013). Str. 123.</ref> Německá strana předpokládala, že neomezená ponorková válka vyprovokuje Američany ke vstupu do války. Němci se proto snažili vtáhnout Mexiko do vojenského konfliktu s USA tak, aby se pozdrželo přímé zapojení amerických sil v Evropě a Německo získalo dost času na rozhodující úder na západní frontě.<ref name="Willmott (2005), 200">Willmott (2005), s. 200.</ref> Po potopení osmi amerických lodí během února a března požádal americký prezident [[Woodrow Wilson]] na počátku dubna [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] o podporu vyhlášení války Německu. USA pak válku Německému císařství vyhlásily [[6. duben|6. dubna]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = U.S. Senate: Art & History Home | datum_přístupu = 2014-01-14 | url = http://www.senate.gov/artandhistory/history/common/image/SJRes1_WWI_Germany.htm | jazyk = angličtina}}</ref><ref name="Westwell (2013), 126.">Westwell (2013). Str. 126.</ref> Tím se vytvořila velká materiální i lidská převaha na straně Dohody, která se však neprojevila ihned. Do Evropy byly vyslány [[Americké expediční síly|expediční síly]] pod velením generála [[John J. Pershing|Johna Pershinga]]. První Američané se ve Francii vylodili [[24. červen|24. června]], načež se zapojili do bojů na západní frontě. Do konce roku pak bylo v Evropě nasazeno 180 000 amerických vojáků.<ref name="Westwell (2013), 134.">Westwell (2013). Str. 134.</ref> Spojené státy se během války s Německem a jeho spojenci nestaly členem Dohody, ale označovaly se jako ''Přidružená„Přidružená velmoc''velmoc“.<ref name="Willmott (2005), 201">Willmott (2005), s. 201.</ref>

Prorazit se spojencům na západní frontě nepodařilo ani v dalších bitvách. V dubnu a květnu selhal britský pokus v [[Bitva u Arrasu (1917)|bitvě u Arrasu]], přičemž vysoké ztráty na životech [[Royal Flying Corps|britských letců]] vešly do povědomí jako tzv. ''„[[Krvavý duben|Krvavý duben“]]''. Další útok Dohody [[Třetí bitva u Yper|u Yper]] známý též jako bitva u Passchendale trvající od července do listopadu stál Brity 310 000 mrtvých, raněných a zajatých vojáků. Jakýkoliv postup zde zastavil nepřekonatelný bažinatý terén. Němci v bitvě ztratili 260 000 a Francouzi 85 000 mužů.<ref name="Westwell (2013), 143.">Westwell (2013). Str. 143.</ref> V [[Bitva u Cambrai|bitvě u Cambrai]], do které se zapojili i američtí vojáci, zaznamenaly výraznější úspěch britské tanky podporované pěchotou.<ref name="Westwell (2013), 154.">Westwell (2013). Str. 154.</ref> Přesto Dohoda nedokázala v roce 1917 zlomit na západě houževnatý německý odpor a rozhodnout se mělo teprve v následujícím roce.

Slábnoucí Osmanská říše byla v roce 1917 pod britským tlakem především v Mezopotámii a Palestině. V Mezopotámii se Britové, kterým velel [[generálporučík]] [[Stanley Maude]], znovu vypravili proti proudu řeky [[Tigris]] směrem na Bagdád. I díky dělovým člunům a říčním parníkům donutili špatně vyzbrojené turecké oddíly k ústupu a [[25. únor]]a se po vítězství ve druhé bitvě o Kút Britům podařilo toto strategické město obsadit. Poražení Turci ustupovali dál k Bagdádu, který do britských rukou padl bez boje [[11. březen|11. března]].<ref name="Westwell (2013), 123.">Westwell (2013). Str. 123.</ref> V dubnu obsadili Britové také město [[Samarra]] a na podzim dobyli [[Ramádí]] a [[Tikrít]]. Problémy se zásobování a náročné podmínky však další akce v Mezopotámii omezovaly a sám generál Maude podlehl na konci roku [[Cholera|choleře]].<ref name="Willmott (2005), 237">Willmott (2005), s. 237.</ref> Boje nadále probíhaly i při hranicích neutrální Persie, jejíž jižní část během války obsadili Britové.<ref name="Willmott (2005), 86">Willmott (2005), s. 86.</ref>

Porušení belgické neutrality bylo hlavním argumentem, proč do války proti Německu vstoupila na počátku války Velká Británie. Nečekaný odpor belgických jednotek i nepřátelský postoj Belgičanů vyprovokoval útočící Němce k sériísérii odvetných zákroků namířených i proti civilnímu obyvatelstvu. Množství nevojáků bylo kvůli často domnělému odporu popraveno, přičemž známým se stal incident z [[Dinant]]u, kde němečtí vojáci usmrtili přes 600 civilistů včetně žen a dětí.<ref name="Willmott (2005), 42">Willmott (2005), s. 42.</ref> Stovky lidí byly popraveny rovněž v [[Aarschot]], [[Tamines]], [[Andenne]] či [[Seiles]].<ref name="Keegan (2003), 73">Keegan (2003), s. 73.</ref> Neblaze proslulo především vypálení [[Lovaň|Lovani]], kde včetně masakru stovek místních obyvatel lehla popelem pětina domů spolu s [[Katolická univerzita v Lovani|universitní]] knihovnou uchovávající vzácné [[středověk]]é [[rukopis]]y.<ref name="Willmott (2005), 42">Willmott (2005), s. 42.</ref> Německé zločiny v Belgii ještě zveličila britská, francouzská a později americká [[propaganda]] hovořící o ''„[[znásilněníNěmecký vpád do Belgie (první světová válka)|znásilnění Belgie“]]''. Příběhy o usmrcených duchovních, dětech a znásilněných ženách vyvolaly rozhořčení veřejného mínění ve státech Dohody a v neutrálních zemích.<ref name="Gilbert (2005), 72–73">Gilbert (2005), s. 72–73.</ref> Velký mezinárodní ohlas vzbudila poprava britské zdravotnice [[Edith Cavellová|Edith Cavell]], která napomáhala k útěku britským zajatcům. Během války došlo k hospodářské exploataci Belgie a k nasazení přibližně 100 000 Belgičanů na nucenou práci v Německu.<ref>HULICIUS, Eduard. ''Belgie'' Praha: Libri, 2006. Str. 148.</ref>

K násilnostem vůči srbskému obyvatelstvu docházelo ze strany útočících rakousko-uherských vojáků od vypuknutí války. Srbská armáda často postrádající vybavení se totiž v hornatém terénu často spoléhala na partyzánský způsob boje a ve velké míře ji podporovalo také domácí obyvatelstvo. Rakušané odpovídali hromadným zatýkáním a popravami civilistů často i v případě pouhého podezření z napomáhání nepřátelským vojákům.<ref name="Nedorost Na frontách velké války (2006), 57–58">Nedorost Na frontách velké války (2006), s. 57–58.</ref> Docházelo i k hromadným popravám zajatých srbských vojáků. [[26. říjen|26. října]] 1915 například bulharští vojáci spolu s členy [[Vnitřní makedonská revoluční organizace|VMRO]] popravili více než stovku srbských zajatců vyvlečených z nemocnice ve městě [[Štip]]. Po porážce srbské armády v roce 1915 došlo k okupaci Srbského království, které bylo rozděleno na rakousko-uherskou a bulharskou okupační zónu. Habsburská monarchie využívala [[Generální guvernorát Srbsko|obsazené srbské území]] jako zdroj surovin a lidských sil. Během války prošlo internačními a pracovními tábory přibližně 150 000 Srbů. Bulhaři usilující o přímé začlenění srbských oblastí k Bulharsku přikročili ve své okupační zóně k tvrdé bulharizaci. Množství představitelů srbské inteligence bylo internováno a několik bylo i zavražděno, například [[Skopje|skopský]] metropolita [[Vićentije Krdžić]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-671-0 | poznámka = Dále jen ''Dějiny Srbska'' | strany = 274–276}}</ref> Známým se stal i masakr ve městě [[Surdulica]], kde na přelomu let 1916 a 1917 popravilipopravily bulharské orgány přes 2 000 Srbů. V reakci na bulharský útlak došlo v únoru 1917 k [[Toplické povstání|Toplickému povstání]], které bylo potlačeno jednotkami Ústředním mocností. Následovaly tvrdé represe namířené proti srbským civilistům, které si vyžádaly přibližně 15 000 obětí.<ref name="Pelikán (2005), 279">Pelikán (2005), 279.</ref>

První světová válka znamenala pro Srbsko demografickou katastrofu. Odhaduje se, že v bojích padlo 278 &nbsp;000<ref name="Ferguson (2004), 260">Ferguson (2004), s. 260.</ref> - 400 &nbsp;000 srbských vojáků a 845 &nbsp;000 civilistů podlehlo během bojů podvýživě, epidemiím a epidemiímperzekuci. Dalších 100 &nbsp;000 vojáků bylo v bojích zmrzačeno. Srbsko tak mělo v letech 1914 až 1918 přijít o 53&nbsp;% mužské populace ve věku mezi 18 a 55 lety.<ref name="Pelikán (2005), 281">Pelikán (2005), 281.</ref>

Signatáři [[Haagské úmluvy|Haagských úmluv]] z let [[1899]] a [[1907]] se zavázali nepoužívat v případě vojenského konfliktu [[Chemická zbraň|chemické zbraně]]. V první světové válce však užitím [[Bojový plyn|bojových plynů]] porušily Haagské úmluvy obě strany. Francouzská armáda využívala již od srpna 1914 granáty plněné [[Slzný plyn|slzným plynem]]. Němci poprvé využili dělostřelecké náboje plněné slzným plynem [[Xylylbromid|xylylbromidem]] proti Rusům v [[Bitva u Bolimówa|bitvě u Bolimówa]] počátkem roku 1915.<ref name="Willmott (2005), 117">Willmott (2005), s. 117.</ref> Na západní frontě byly bojové plyny poprvé úspěšně nasazeny během [[Druhá bitva u Yper|druhé bitvy u Yper]], kdy Němci k prolomení britských a francouzských linií vypustili 160 tun chloru.<ref name="Keegan (2003), 160–161">Keegan (2003), s. 160–161.</ref> Obě strany v pokračující válce využívaly i další smrtící bojové plyny jako [[fosgen]] nebo hořčičný plyn, [[yperit]]. V reakci na nasazení chemických zbraní obě strany rozvíjely původně primitivní ochranné prvky a zaváděly do výbavy vojáků i stále dokonalejší [[PlynováOchranná maska|plynové masky]].<ref name="Willmott (2005), 105">Willmott (2005), s. 105.</ref>

Během války byly usmrceny miliony civilistů, kteří byli zabiti během vojenských operací, při masakrech nebo [[pogrom]]ech. Nejrozsáhlejší [[Etnická čistka|etnickou čistkou]], ke které došlo během války, byla [[Arménská genocida|genocida Arménů]].<ref name="Keegan (2005), 16">Keegan (2005), s. 16.</ref> Drastická opatření vůči arménské komunitě zavedly osmanské úřady po porážce u Sarikamiše na jaře roku 1915. Elity a část mužů v produktivním věku byly popraveny a zbývající arménské obyvatelstvo bylo během pochodů smrti deportováno do koncentračního tábora v [[Aleppo|Aleppu]].<ref name="Gilbert (2005), 204–205">Gilbert (2005), s. 204–205.</ref> Přeživší byli následně vedeni přes [[Syrská poušť|Syrskou poušť]] do táboru v [[Dajr az-Zaur]]. Dle odhadů bylo během [[Genocida|genocidy]] usmrceno 1 &nbsp;000 &nbsp;000 až 1 &nbsp;500 &nbsp;000 Arménů.<ref name="Gilbert (2005), 234–235">Gilbert (2005), s. 234–235.</ref> Kromě Arménů však Turci během války pronásledovali i další etnické a náboženské skupiny, které byly považovány za podezřelé a neloajální. Hovoří se rovněž o [[Řecká genocida|genocidě Řeků]] a [[Asyrská genocida|Asyřanů]] a perzekuci se nevyhnuly ani další křesťanské komunity žijící na území Osmanské říše. Během války na kavkazské frontě se naopak násilností vůči muslimskému obyvatelstvu dopouštělidopouštěly jednotky vzbouřených Arménů.<ref name="Keegan (2005), 180">Keegan (2005), s. 180.</ref>

Druhou zemí, kde docházelo k velkým masakrům a etnickým čistkám, bylo carské Rusko. S blížící se frontovou linií se část obyvatel Polska, Litvy a Ukrajiny obracela proti židovským spoluobčanům, kteří byli označováni za potenciální špióny sympatizující s Ústředními mocnostmi. Na mnoha místech docházelo k vyhánění Židů z jejich domovů a násilnostem, přičemž organizací protižidovských pogromů prosluli na východní frontě především kozáci bojující v carské armádě.<ref name="Gilbert (2005), 200">Gilbert (2005), s. 200.</ref> Velkokníže Nikolaj navíc v roce 1915 rozhodl o přesídlení 150 &nbsp;000 německých osadníků z [[Volyň|Volyně]] na [[Sibiř]]. Odhaduje se, že násilné přesídlení nepřežila třetina až polovina z nich. Carské úřady se zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu dopouštěly i ve střední Asii, kde v roce 1916 vypuklo protiruské povstání muslimského obyvatelstva. Po potlačení povstání v ruském [[Turkestán]]u byly zmasakrovány nebo vyhnány z domovů tisíce [[Kyrgyzové|Kyrgyzů]], [[Kazaši|Kazachů]] a příslušníků dalších muslimských národů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kokaisl | jméno = Petr | titul = Dějiny Kyrgyzstánu očima pamětníků : 1917-1938 | url = | vydavatel = Nostalgie | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 248 | kapitola = Povstání v roce 1916 | strany = 60–75 | isbn = 978-80-905365-0-0 | jazyk = cs}}</ref>

Na počátku konfliktu žádný ze zapojených států nepočítal s dlouhou opotřebovávací válkou vyžadující všechny dostupné lidské i materiální prostředky. Totální válka mobilizovala k podpoře vojenského úsilí celé zázemí, které představovalo tzv. ''domácí frontu''. Všechny státy postupně zaváděly centralistická opatření a ve snaze podřídit hospodářství válečnému úsilí zvýšovalyzvyšovaly výkon průmyslové výroby a usilovaly o sociální zabezpečení vlastního obyvatelstva.<ref name="Willmott (2005), 122">Willmott (2005), s. 122.</ref> Klíčovou úlohu měl během války rychle rostoucí [[zbrojní průmysl]], který odčerpával značnou část zdrojů a zaměstnával stále větší množství obyvatel. Nedostatek pracovních sil po povolání mužů do armád byl kompenzován zapojením žen, které byly zaměstnávány jako úřednice, pracovaly v dopravě, zemědělství, lehkém i těžkém průmyslu. Například ve Francii se počet dělníků ve zbrojovkách zvýšil z 50 000 v roce 1914 na 1 700 000 v roce 1918, přičemž dvě třetiny z nich tvořily právě ženy.<ref name="Willmott (2005), 123">Willmott (2005), s. 123.</ref>

Ve snaze zvrátit patovou situaci na frontách vyvinuly zapojené státy během války řadu technologických a ekonomických zefektivnění a novinek v oblasti vojenství. Kvůli válce došlo k rozvoji mechanizace, vývoji mnoha nových a vylepšení stávajících zbraní, které získávaly nebývale ničivou sílu a pozměňovaly [[Vojenská taktika|vojenskou taktiku]]. Modernizovaná děla byla přesnější a díky rozvoji komunikačních sítí a lepší koordinaci s postupující pěchotou se jejich palba stávala mnohem efektivnější.<ref>Black, Jeremy. ''Zbraně, které změnily svět'' Líbeznice: 2009. Str. 127–128.</ref> Do bojů byly poprvé ve velkém měřítku nasazována i dalekonosná děla a [[kulomet]]y, které spolu se zátarasy z [[Ostnatý drát|ostatého drátu]] vytvořily pro pěšáky nepřekonatelnou překážku. K dobytí zákopů byly proto dále vylepšovány ruční [[granátGranát (zbraň)|granáty]]y, [[minomet]]y a [[plamenomet]]y. Dynamicky se rozvíjející [[letectví]] umožnilo vylepšovaná letadla využívat k pozorování i bombardování. Po zabudování kulometu se pak stíhací letouny efektivněji zapojily přímo do bojů ve vzduchu. Na moři byly za první světové války masivně využívány [[Ponorka|ponorky]] a poprvé byly využity i [[Letadlová loď|letadlové lodě]]. Novinku pak představovaly i nově sestrojené [[tank]]y a [[samopal]]y napomáhající překonávat pevná defenzivní postavení a rozpohybovat tak statické zákopové boje. Obě strany navíc ve velkém měříku využívaly i před válkou zakázané [[Chemická zbraň|chemické zbraně]] v podobě [[Bojový plyn|bojových plynů]].