Astronomiae Pars Optica: Porovnání verzí

| strany = 288−289288–289

}}</ref> Původně se jednalo o stať o paprscích a [[Camera obscura|dírkových komorách]]. Do konce léta 1600 se mu totiž podařilo definovat sluneční paprsky (viz následující kapitola).<ref>Fergusonová, s. 289.</ref> Na sklonku září téhož roku se pak s rodinou ze Štýrska přestěhoval do Prahy na císařský dvůr [[Rudolf II.|Rudolfa II.]],<ref>Fergusonová, s. 287−291287–291.</ref> kde byl po smrti Tychona Brahe v říjnu 1601 jmenován samotným císařským matematikem.<ref>Caspar, s. 122.</ref><ref>{{Citace periodika

| strany = 218−221218–221

V ''Astronomiae pars optica'' se Kepler pomocí různých [[Metafyzika|metafyzických]] spekulací snažil vypozorovat vlastnosti světla. Pokusil se objasnit [[Lom vlnění#Lom světla|lom světla]], avšak nebyl úspěšný. Nejdříve zkusil míru lomu světla odvodit z nadmořských výšek [[Hvězda|hvězd]] na obloze. Myslel si totiž, že míra lomu klesá s rostoucí výškou jednotlivých objektů na nebi. Tento postup ho ale příliš neuspokojil. Nakonec proto dospěl k názoru, že míra lomu závisí na vzdálenosti a intenzitě [[Světelný zdroj|světelného zdroje]]. Sestavil následně tři tabulky zaznamenávající lom světla Slunce, Měsíce a hvězd, které ve skutečnosti však byly chybné,<ref>Caspar, s. 143−145143–145.</ref> protože vycházely ze špatných údajů.<ref>Fergusonová, s. 311.</ref> Lomem světla se Kepler zabýval proto, aby vysvětlil astronomickou refrakci a přispěl tím ke zpřesnění měření polohy hvězd.<ref>Horský, s. 163−164163–164.</ref>

Zároveň zformuloval takzvaný [[zákon převrácených čtverců]], podle nějž je osvětlení nepřímo úměrné druhé [[Odmocnina|odmocnině]] vzdálenosti od svého zdroje. Domníval se, že světlo se šíří trojrozměrně, a to všemi směry, čímž vytváří kouli. Člověk nacházející se kdekoli v dosahu světla si může představovat, že stojí na vnější hranici této koule.<ref>Fergusonová, s. 312−313312–313.</ref>

}}</ref> Nejdříve prostřednictvím studia optických vlastností [[Elipsa|elipsy]] definoval [[Ohnisko (geometrie)|ohniska]] [[Kuželosečka|kuželoseček]].<ref>Horský, s. 165.</ref> Zjistil, že kuželosečky, tedy [[Parabola (matematika)|parabola]], elipsa, [[hyperbola]], [[kružnice]] a degenerované kuželosečky, jsou od sebe navzájem nepřetržitě odvoditelné. Když se ohnisko elipsy posune do nekonečna, elipsa se stává parabolou a když se spojí dvě ohniska elipsy, vznikne kruh. V případě, že se spojí ohniska hyperboly, hyperbola se mění do dvou přímek. Kepler rovněž zastával názor, že se každá [[přímka]] v nekonečnu spojí se svým druhým koncem, takže v podstatě má vlastnosti kruhu.<ref name=Kline /><ref>Swinden, s. 45−4645–46.</ref>