Maecenas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m niz. |
odkazy |
||
Řádek 6:
== Život ==
Zmínky o něm v [[Sextus Propertius|Propertiovi]] (Propertius ii. I, 25-30) ukazují, že se nějakým způsobem účastnil válečných [[bitva u Mutiny|bojů u Mutiny]], [[bitva u Filipp|Filipp]] a [[bitva u Perusie|Perusie]]. Byl pyšný na svůj [[etruskové|etruský]] původ a tvrdil o sobě, že pochází ze vznešeného rodu Cilniů, kteří ve 4 stol. př. n. l. žili v [[Arrezo|Arretiu]] a svým bohatstvím a vlivem budili závist u svých spoluobčanů ([[Livius]] X, 3). [[Tacitus]] (''Annales'' 6.11) se o něm zmiňuje jako o „Cilniovi Maecenatovi“. Je možné, že „Cilnius“ bylo rodové jméno Maecenatovy matky a Maecenas bylo ve skutečnosti přízvisko.[[Soubor:Hackert, Villa des Maecenas und Wasserfälle in Tivoli, 1783.jpg|thumb|260x260px|Maecenatova vila v [[Tivoli, Itálie]], [[Jacob Philipp Hackert]], 1783.]][[Marcus
Nesmírné bohatství pravděpodobně zdědil, avšak za své postavení a vliv vděčil blízkému vztahu s císařem Augustem. V dějinách Říma se poprvé objevuje v roce 40 př. n. l., kdy jej Augustus pověřil organizováním své svatby se [[Scribonia|Scribonií]] a později pomocí při zorganizování mírového jednání po [[bitva u rundisia|bitvě u Brundisia]] a smíru s [[Marcus Antonius|Markem Antoniem]]. Coby blízký přítel a rádce Augustův působil jako vyslanec v zahraničí. V pozdější době jejich přátelství ochladlo. Snad částečně proto, že Augustus měl milostný poměr s jeho ženou Terentií. Před svou smrtí Maecenas označil Augusta za jediného dědice svého majetku.
Řádek 19:
Maecenas je známý především svou podporou mladých básníků, pro tuto činnost se jeho jméno stalo synonymem „patrona umění“. Podporoval [[Publius Vergilius Maro|Vergilia]], který napsal na jeho počest ''Georgika''. Vergilius, na kterého udělaly dojem ukázky z poezie [[Quintus Horatius Flaccus|Horatia]], seznámil básníka s Maecenatem. Horatius se pak v první básni svých Ód (''Ódy'' I. i) obrací na svého nového ochránce. Maecenas ho plně finančně podporoval a věnoval mu usedlost v Sabinských horách ve snaze přiblížit se tak řecké dobročinnosti. Maecenatovými chráněnci byli i méně významní básníci [[Varius Rufus]], [[Plotius Tucca]], [[Valgius Rufus]] a [[Domitius Marsus]].
Pověst štědrého ochránce literatury – s níž je jeho jméno spojováno – je vděčně vyjádřena jejími recipienty a potvrzena s lítostí řečníky pozdější doby, vyjádřeno [[Marcus Valerius Martialis|Martialem]] a [[Iuvenalis|Iuvenalem]]. Štědrost a podpora, kterou projevoval, nebyla z pouhé diletantské záliby v psaní, ale ohlížela se na vyšší státní zájmy. Nadané básníky své doby nepovažoval za pouhou ozdobu císařského dvora, spatřoval v nich sílu schopnou harmonizovat lidské smýšlení s novým společenským uspořádáním a považoval je za spojovatele hodnot současné společnosti s ideálem slávy a důstojnosti. Rozdíl závažnosti mezi Vergiliovými Eklogami a Georgikami je do velké míry výsledkem směru, který udal básnickému geniu státník. Podobnou změnu zaznamenaly Horatiovy rané ódy, v nichž vyjadřuje epikurejskou lhostejnost ke státním záležitostem, a slavné vlastenecké ódy v třetí knize, jež byly napsány pod tímto vlivem. Podobně se Maecenas usiloval odvrátit jemnějšího génia Propertia od psaní básní opakovaně na milostné motivy k tématům veřejného zájmu. Přestože jeho zájmy byly čistě politické, nevyvolávaly nikdy takový dojem u jeho chráněnců. Kouzlo, které vzbuzoval v kruhu svých geniálních chráněnců, tkvělo v jeho upřímnosti, srdečnosti a přímosti. Jeho kroužek čítal mnoho členů, avšak za přátele si vybíral pouze muže hodné svého přátelství a pokud si je vybral, zacházel s nimi jako se sobě rovnými. Většina Maecenatovy moudré povahy je pravděpodobně zaznamenána v Horatiových ''Satirách'' a ''Epištolách''. Dosud se nepoštěstilo žádnému štědrému ochránci literatury, aby jeho jméno bylo spojováno s díly trvalého zájmu, kterými jsou Vergiliova Georgika, první tři knihy Horatiových Ód a Horatiova první kniha Epištol.
== Díla ==
| |||