Paul Gauguin: Porovnání verzí

Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální [[Feminismus|feministky]] [[Flora TristanováTristan|Flory TristanovéTristan]].

Když se roku [[1852]] dostal k moci [[Napoleon III.]], rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do [[Peru]], kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil.

U matčiných příbuzných v [[Lima|Limě]] prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku [[1854]] vrátila do [[Paříž]]e. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii a Paula do svojí rodiny. Gauguin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech [[1868]]–[[1871]]1868–1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředník v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře – byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali obrovskévelké peníze.

Jeho první a jedinou ženou se stala [[Dánsko|Dánka]] Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku [[1873]]. S ní měl čtyři syny (''Emil'', ''Clovis'', ''Jean-René'' a ''Paul Rollon'' zvaný ''Pola'') a dceru ''Aline''. Také díky ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela.

[[Soubor:Paul gauguin.jpg|náhled|Paul Gauguin|vlevo]]

Po nějaké době se s přítelem Lavalem vydali za prací úředníka do Střední Ameriky, kde u přístavu [[Colón (Panama)|Colón]] probíhal první – francouzský – pokus o stavbu [[Panamský průplav|Panamského průplavu]]. Brzy však práci v otřesně špinavém přístavu nemohli snést a uchýlili se na ostrov [[Martinik]]. Během pobytu na tomto ostrově namaloval Gauguin jen 12 pláten, ale na nich lze vidět velký pokrok v hledání sebe sama (například plátno ''Pod mangovníky'').

Po návratu žil střídavě v Paříži a Pont-Avenu, ale život v [[Evropa|Evropě]] jej začal znechucovat. V té době došlo k osudovému setkání: galerista [[Theo van Gogh (obchodník)|Theo van Gogh]] Gauguinovi představil svého bratra [[Vincent van Gogh|Vincenta]]. Theo navrhl, aby oba malíři společně pracovali ve Vincentově oblíbeném městě [[Arles]], ale jejich pouze dvouměsíční soužití ve van Goghově "žlutém domě" na sklonku roku 1888 skončilo absolutní katastrofounezdarem. Vznikly mezi nimi velké rozpory mimo jiné o přístup k malířskému umění. Když se van Gogh pokusil na svého uměleckého kolegu zaútočit břitvou na holení, uchýlil se Gaugauin do hotelu. Poté, co zjistil, že ho přítel opustil, se Vincent van Gogh sám zmrzačil tím, že si břitvou uřízl levé ucho.

Po příjezdu na ostrov se usadil v městě [[Papeete]], správním centru Tahiti, ale to brzy vyměnil za vesnici Mataica. Našel si domorodou ženu [[Teha'amana|Teha'amanu]] jako milenku a modelku pro své obrazy. Když mu došly vydělané peníze, vrátil se do Paříže, kde uspořádal prodejní výstavu svých děl, která však nebyla tak úspěšná jako dražba před odjezdem. Zavítal do milované Bretaně, kde se v přístavu [[Concarneau]] připletl do rvačky a utrpěl těžkou zlomeninu nohy. Také kvůli postupující [[syfilis|syfilidě]] se mu toto zranění již nikdy plně nezahojilo.

Roku [[1897]] se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn. Podnikl novou cestu do Tichomoří, tentokrát měl, se zastávkou na Tahiti, namířeno na [[Markézy]], kde se usadil na malém ostrově [[Hiva- Oa]]. Galerista Ambroise Vollard se uvolil mu posílat pravidelnou apanáž ve výši, která na Markézách znamenala slušný příjem. Navzdory klidnému životu bez existenčních problémů se jeho syfilida rychle zhoršovala a malíř se stal závislým na uklidňujícím [[morfium|morfiu]] a alkoholu.

Paul Gauguin zemřel [[8. květen|8. května]] [[1903]] na zástavu srdce.

Paul Gauguin vyšel z [[impresionismus|impresionismu]], ale postupně si vytvořil vlastní osobitý styl. Svůj první obraz – ''Lesík ve Viroflay'' – vytvořil v roce [[1876]]. Poté se stávástal žákem [[Camille Pissarro|Camilla Pissarra]]. Díky krátkému pobytu na Martiniku nalezl vlastní styl, což dokazuje obraz ''Žlutý Kristus''.

Mezi jeho vrcholná díla patří ''Už nikdy'' ([[1897]]) a '' Dívky s květy mangovníku'' ([[1899]]).

* Danielsson, Bengt: Gauguin na Markézách a na Tahiti. Vyšehrad 2016, Praha.

* Gauguin, Paul: Noa Noa, překlad [[Jan Rejsa]], [[Knihy dobrých autorů|KDA]], svazek 52, Praha, vydavatelka [[Kamilla Neumannová]], [[1909]]

* Knotek, Hans: Paul Gauguin. Fratelli ... Řím 1988

* Koudelka, Ivo: GAUGUIN. Nakladatelství Regulus, Praha 2006. {{ISBN|80-86279-26-X}}

* další vydání: [[Otakar Štorch-Marien]] , [[1919]] , Symposion, Rudolf Škeřík a spol., [[1939]]