Wikipedista:NoJin/Pískoviště: Porovnání verzí

Přidáno 258 bajtů ,  před 1 měsícem
bez shrnutí editace
Ladislav Beneš pocházel z chudé rodiny malostranského ševce a dětství prožil v Nerudově ulici č. 238. Ladislavova sestra zemřela na tuberkulózu v době jeho dospívání. Jeho bratr později padl během I. světové války. Ve škole si Ladislavova kreslířského a modelářského nadání všiml učitel výtvarné výchovy, který ho nasměroval na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze.
 
[[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslovou školu]] studoval v letech 1897-1904 u profesorů [[Celda Klouček|Celdy Kloučka]] a [[Stanislav Sucharda|Stanislava Suchardy]]. Byl manuálně i technicky zručný a během studia si přivydělával jako štukatér. Po ukončení studia byl jedním z pravidelných návštěvníků legendární [[Kavárna Union|kavárny Union]].
 
Roku 1911 získalvytvořil svouportrét prvnísvé veřejnoupředčasně zakázkuzesnulé nasestry pískovcovou sochu Jana HusaAničky a vebyl stejnémpřijat roce se stal členemdo [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]]. Ve stejném roce získal svou první veřejnou zakázku na pískovcovou sochu Jana Husa. Za získané peníze si pronajal ateliér v Čechově ulici v Praze a podnikl studijní cestu do Drážďan. Přátelil se s [[Vratislav Hugo Brunner|V.H. Brunnerem]] a roku 1912 ho portrétoval. Z Umělecké besedy přestoupil do [[Spolek výtvarných umělců Mánes|SVU Mánes]], který byl umělecky progresivnější. Jako člen SVU Mánes se účastnil výstav spolku v letech 1911 - 1934.
 
Po roce 1915 své dosavadní úspory vyčerpal a hledal únik před realitou a osaměním v bohémské společnosti. Byl vynikajícím tanečníkem a v té době se stal denním hostem pražské kavárny Montmartre, kde mezi tančícími ženami nacházel náměty pro svá díla. Roku 1916 byl povolán k 8. českému regimentu domobrany v Solnohradě. Zde se seznámil s malířem [[Antonín Hudeček|Antonínem Hudečkem]] a jeho tehdejší partnerkou, rakouskou pěvkyní Marianou Vorlovou, do které se již tehdy zamiloval.
Ladislav Beneš se již během studií jako štukatér podílel na významných pražských stavbách v secesním slohu, jako je [[Spolkový dům Hlahol|budova pěveckého spolku Hlahol]] a [[Fantova budova Hlavního nádraží|budova Hlavního nádraží v Praze]]. Spolupracoval také na reliéfech [[Hlávkův most|Hlávkova mostu]], pravděpodobně se svým spolužákem z Uměleckoprůmyslové školy [[Bohumil Kafka|Bohumilem Kafkou]]. Také jeho první veřejná zakázka po ukončení studia, pískovcová socha [[Jan Hus|Mistra Jana Husa]] pro náměstí v [[Bohušovice nad Ohří|Bohušovicích]], je ovlivněna secesním slohem.
 
Roku 1912 byl krátce ovlivněn kubismem a vytvořil několik kubistických plastik (''Dívka'', 1912, ''Sv. Antonín'', 1912). Vlastním ''autoportrétem'' a portrétem svého přítele [[Vratislav Hugo Brunner|V. H. Brunnera]] (1912) se vrátil k realistické modelaci. Vytvořil také portréty [[Tavík František Šimon|Tavíka F. Šimona]] (1913) a [[Josef Mánes|Josefa Mánesa]] (1915) jako součást návrhu pro jeho pomník v Praze. Na rozhraní mezi portrétem a idealizací stojí ''Podobizna chlapce'' (1917), ke které byl modelem nemanželský syn Antonína Hudečka Jiří a ''Podobizna inženýra K.'' (1921). V době, kdy se pohyboval mezi pražskou bohémou v kavárně Montmartre vytvořil plastiky ''tanečnice Olgy V. Gzovské'', ''Dívka a smrt'', ''Diana'' (1916), ''Somnambula'' (1916). Následovala řada alegorických soch s tématem ''Smyslnost'' (1917), ''Ušlechtilost'' (1921), ''Tajemství'' (1923) a další.
 
Ve dvacátých letech získal Ladislav Beneš několik významných veřejných zakázek a jeho socha ''Slavia'' byla oceněna zlatou medailí v Paříži. Spolu se svým přítelem [[Vratislav Hugo Brunner|V. H. Brunnerem]], který byl autorem skleněné vitráže, vytvořil monumentální vstup do budovy Úrazové pojišťovny (''Sociální ústav pro okresní nemocenskou pokladnu'') na nábřeží Vltavy, kterou v letech 1924-1926 projektoval architekt [[Bohumil Hypšman]]. Benešovy alegorické sochy v nadživotní velikosti nad vchodem symbolizují Práci, Starobní pojištění, Mateřství a Pojištění.