Trojicko-sergijevská lávra: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Náhrada Veretrin.jpg -> Vereshchagin._Defense_of_the_Trinity.jpg (CommonsDelinker: File renamed: Criterion 2 (meaningless or ambiguous name))
m Typografie (pomlčky)
Řádek 55:
 
=== Prvopočátky ===
Za zakladatele kláštera je považován svatý ([[přepodobný]]) [[Sergej Radoněžský]]. Ten se roku 1337, tehdy ještě nosil světské jméno Bartoloměj, spolu se svým bratrem Štefanem, mnichem nedalekého choťkovského kláštera, usadil na vrcholku Makovec, 10 verst od [[Choťkovo|Choťkova]]. Rok 1337 je tak považován za datum založení Trojicko-sergijevského kláštera. Bratři záhy postavili nevelký dřevěný chrám zasvěcený svaté trojici (byl vysvěcen 1340). Když Štefan odešel do Kláštera zjevení Páně v Moskvě, svatý Sergej zůstal několik let sám. Potom se však okolo jeho cely začali usazovat další mniši a začala tak vznikat klášterní komunita. Území kláštera bylo rozděleno na tři části - ubytovací, společenskou a obrannou. Uprostřed kláštera se nacházel nový dřevěný Chrám svaté trojice a jídelna, ze čtyř stran obklopené klášterními celami. Za jídelnou se nacházely zahrady a zázemí kláštera. Celý klášter byl obehnán dřevěnou hradbou. Představeným kláštera byl mnich Mitrofan, po jeho smrti se jím stal svatý Sergej Radoněžský.
 
Záhy se stal Trojický klášter duchovním centerm ruských zemí, podporovaný [[Moskevské knížectví|moskevskými knížaty]]. Právě zde roku 1380 přepodobný Sergej požehnal vojsku knížete [[Dmitrij Donský|Dmitrije Donského]], který se chystal na boj s vojsky [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] na [[Kulikovo pole|Kulikově poli]]. Do boje se zapojili v rozporu s pravidly pravoslavného mnišství (a se souhlasem svatého Sergeje) také mniši-bohatýři [[Alexandr Peresvet]] a Rodion Osljaba. Roku 1392 svatý Sergej skonal a byl pohřben v chrámu svaté trojice, ještě před tím stačil ustanovit svého učedníka Nikona Radoněžského představeným kláštera.
 
=== 15. – 16. století ===
Roku 1408 byl klášter vypleněn a vypálen [[Tataři|tatarským]] chánem Jedigejem, nicméně dalších 200 let historie kláštera bylo zcela klidných. Stavěly se nové a nové budovy, klášter se rozvíjel a stal se jednou z hlavných ruských svatyní. Po dobu několika století byl kulturním a náboženským centerm ruského státu. Vznikaly zde kroniky, přepisovaly se rukopisy, malovaly [[Ikona|ikony]]. V 15. století zde vyznikla legenda ''Život přepodobného Sergeje Radoněžského'', jedna z nejvýznamnějších památek staroruské literatury, ceněný historický dokument.[[Soubor:Lissner TroiceSergievaLavr.jpg|vlevo|náhled|300x300pixelů|Klášter v dobách sv. Sergeje v podání malíře Ernsta Lissnera (1907)]]V roce 1422 byla na místě původního dřevěného kostelíka (který byl přesunut) zbudována první kamenná stavba kláštera - Chrám svaté Trojice, do kterého byly uloženy ostatky svatého Sergeje. Na výzdobě chrámu se podíleli znamenití malíři jako [[Andrej Rublev]] či [[Daniil Čornyj]], pro [[ikonostas]] vznikla jedna z neznámějších ikon vůbec, [[ikona Nejsvětější Trojice]]. Moskevská knížata měla místní Chrám svaté Trojice v úctě: zde se konaly modlitby před válečnými výpravami a po jejich úspěšném zakončení (např. [[Vasilij III.]] před pochodem na [[Pskov]] roku 1510, [[Ivan IV.|Ivan Hrozný]] zde nechal konat bohoslužbu na počest dobytí [[Kazaň|Kazaně]] roku 1552), políbením kříže se stvrzovaly smlouvy, křtili se zde následníci trůnu.
V době občanské války vyvolané spory o nástupnictví na trůnu uzavřeli v klášteře roku 1442 příměří [[Vasilij II.]] se svým bratrancem Dimitrijem Šemjakou. Nicméně dva roky poté Dimitrij porušil přísahu a jeho lidé přepadli Vasilije II., když se modlil u hrobu svatého Sergeje, odvlekli jej do Moskvy a oslepili. Duchovenstvo kláštera odsoudilo počínání Dimitrije Šemjakova, čímž si vysloužilo přízeň později osvobozeného Vasilije II.
 
Řádek 82:
Během panování Alžběty I. Petrovny došlo k velkému stavebnímu rozmachu. Samotná carevna si nechala postavit za branami kláštera zámeček. Došlo k realizaci velkolepého plánu přestavby monastýru, na jehož projektování se podílel i věhlasný architekt [[Ivan Fjodorovič Mičurin]]. Zvonice kláštera byl jeho poslední projekt, který dokončil jeho žák [[Dmitrij Vasiljevič Uchtomskij]]. Pro zvonici byl roku 1748 odlit zvon Car-kolokol (neplést s moskevským [[Car kolokol|Carem-kolokolem]]) o hmotnosti 64 tun. Tento zvon byl roku 1930 zničen a roku 2004 nahrazen novým o hmotnosti 72 tun. Dodnes (2016) se jedná o největší funkční zvon se srdcem na světě.
 
V 18. - 19–19. století patřil klášter k jednomu z největších vlastníků půdy v Rusku, před konfiskací církevních pozemků roku 1763 přináleželo klášteru více než 100 tisíc nevolníků. Díky čilému obchodování s obilninami, solí či předměty denní potřeby bohatství kláštera stále rostlo. Klášter si tak například mohl dovolit věnovat v období [[Napoleonské války|napoleonských válek]] armádě okolo 70 tisíc rublů.
 
Na začátku 20. století ke klášteru patřila tiskárna (tiskla se zde např. díla teologů [[Pavel Florenskij|Pavla Florenského]] či [[Kliment Ochridský|Klimenta Ochridského]]), dva hotely ve městě, dílny (výroba hraček, svícnů, křížů atd., dřevořezbářská dílna), obchody, stáje. U zdí kláštera se čile obchodovalo, v blízkosti kláštera vyrůstala obchodní střediska a hotely. V 10. letech 20. století žilo v klášteře více než 400 mnichů. K Trojicko-sergijevské lávře přináleželo několik dalších klášterů.
V klášterní knihovně byla uložena řada historických dokumentů a ruských kronik či vzácných rukopisů z 15. - 17–17. století. Celkem v roce 1908 knihovna evidovala okolo 10 tisíc knih.[[Soubor:Trinity view.jpg|náhled|Kolorovaná fotografie kláštera z konce 19. století|vlevo|300x300pixelů]]
 
=== 20. století ===
Řádek 93:
 
=== Obnovení kláštera ===
Na konci 30. let byly některé klášterní památky částečně přestavěny a přizpůsobeny hospodářskému či bytovému užívání.[[Soubor:Zagorsk Juli 1968.jpg|náhled|Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice v roce 1968]]V letech 1938-401938–40 byl vypracován projekt rekonstrukce klášterních objektů a přeměny kláštera na muzeum (týkal se pouze objektů za klášterní zdí). S restaurátorskými pracemi se začalo roku 1940. Kvůli nedostatku restaurátorů zde bylo roku 1945 otevřeno specializované restaurátorské učiliště. Cílem restaurátorských prací nebylo vrátit budovy do stavu v nějakém konkrétním roce, ale uvést jednotlivé budovy do stavu v období jejich největšího rozkvětu a prezentovat tak klášter jako doklad syntézy nejrůznějších uměleckých stylů.
Restaurátorské práce byly provedeny i přes všechny těžkosti válečných a poválečných let. Podařilo se tak zachránit mnohé stavby v havarijním stavu. Ve své době se jednalo o největší restaurátorský projekt v SSSR. Okolo stěn kláštera byla vyhlášena třicetimetrová ochranná zóna, ve které platil zákaz jakékoli výstavby.
 
Řádek 107:
 
== Stavby v areálu kláštera ==
Objekty Trojicko-sergijevské lávry byly vystavěny předními ruskými staviteli v 15. - 19. století. V areálu se nachází více než 50 staveb různých účelů, z toho 10 chrámů. Celý tento komplex je pod ochranou UNESCO. V následující tabulce je přehled některých významných staveb nacházejících se v hradbách monastýru. Mimo jeho pevné zdi se nacházejí další historické objekty související s klášterem: historické hotely, tržiště, nemocnice, kaple, kostely, pustevny či obchodní centrum.
 
{| class="wikitable"
Řádek 187:
| align="center" |1740–1770
| align="center" |[[Soubor:Колокольня Троице-Сергиевой Лавры.jpg|bezrámu|200x200pixelů]]
|Se svými 88 metry patřila zvonice Trojicko-sergijevské lávry po svém dokončení k nejvyšším stavbám v Rusku, dodnes je jednou z nejvyšších zvonic v zemi. Nachází se zde 42 zvonů, z nichž nejtěžší, nazývaný ''Car-kolokol'', váží 72 tun a má 4,5 metru na výšku. Téměř všechny zvony jsou však kopie zhotovené v letech 2002-20042002–2004 jako náhrada za zvony zničené po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Колокольня – Троице-Сергиева Лавра|periodikum=old.stsl.ru|url=http://old.stsl.ru/guide/building.php?num=11|datum přístupu=2016-09-16}}</ref>
|-
| align="center" |Церковь Смоленской иконы Божией Матери Одигитрии