Elfriede Jelineková: Porovnání verzí

Úspěch Jelineková slavila nejprve s [[rozhlasová hra|rozhlasovými hrami]], kterých v sedmdesátých letech napsala velké množství. Roku [[1974]] byla novinami „Die Presse“ vyhlášena hrou roku její hra ''"Wenn die Sonne sinkt ist für manche schon buroschluss"''. Na konci 70. let vznikli ''Ausgesperrten'' (česky Vyvrhelové), nejdříve jako rozhlasová hra odvysílaná roku [[1979]], posléze jako román [[1980]] a nakonec také jako televizní film [[1982]].<ref>ŠTĚDROŇ (2010), s. 254.</ref> Tématem románu je revolta tří středoškolských studentů a jednoho dělníka proti společenským konvencím, pramenící z nespokojenosti s měšťáckou morálkou rakouské společnosti konce 50. let.

 

Zlom v její literární kariéře přišel roku [[1975]] s románem ''Die Liebhaberinnen'', [[marxismus|marxisticko]]-[[feminismus|feministickou]] karikaturou vlasteneckých románů, kterou se uzavřela raná tvorba Elfriede Jelinek. Hrdinkami románu jsou měšťácká Brigitta a vesnická Pavla. Obě se chtějí vdát a mít děti, mít hezký domov, na což potřebují muže. Brigittě se povede získat si Heinze, snaží se otěhotnět, aby ho polapila. Stane se paničkou. Pavla otěhotní a snaží se ulovit Ericha, otce svého dítěte. Nakonec se jí to povede, ale skončí špatně. Erich pije, Paula vydělává na rodinný rozpočet [[prostituce|prostitucí]], odeberou jí děti, přijde o manžela. Nakonec skončí v továrně na šití [[podprsenka|podprsenek]] - tam, kde začínala Brigitta. Tento román je kritikou ženského způsobu myšlení, které sleduje jen svoje ekonomické zájmy (mít dům, muže a děti).

 

V roce [[1983]] vyvolala Jelineková uvedením hry ''Burgtheater'' doslova skandál. Drama se zabývá neochotou vypořádat se s [[nacismus|nacistickou]] minulostí v Rakousku.

 

Ve stejném roce vychází její nejvíce autobiografický román ''Pianistka'' (Die Klavierspielerin), který byl v roce [[2001]] zfilmován. Elfriede se v něm vyrovnává se svojí minulostí, závislosti na matce. Její neschopnost citu vede k [[Voyerismus|voyerismu]], patologickým činům. Hlavní hrdinkou románu je přibližně čtyřicetiletá profesorka klavíru na konzervatoři, Erika Kohutová. Její otec zemřel v psychiatrické léčebně, mimo jiné i tato rodinná historie vede k tomu, že Erika stále žije osaměle se svou autoritářskou a hádavou matkou, na které je i přes jejich ambivalentní vztah závislá. Přes den vystupuje jako přísná profesorka, večer se však oddává svým perverzním touhám jako návštěvy pornokina, sleduje [[pohlavní styk|soulože]] párů skrytá v anonymitě autokina, řeže se žiletkou na [[Genitálie|genitáliích]] atd. Do jejího života však vstoupí mladý student Klemmer, který se z počátku marně pokouší navázat s Erikou vztah. Ačkoli se Erika brání citovému sblížení, postupně k němu dochází a po jejich prvním intimním kontaktu (na školních záchodech, kde Klemmera Erika ponižuje) se Klemmerovi vyznává ze své touhy být ponížena, zbita a [[znásilnění|znásilněna]]. Klemmer je zděšen, brání se a od Eriky se odvrací, považuje ji za nemocnou, zvrácenou. Vztah mezi nimi vyvrcholí, když Eriku jedné noci u ní doma agresivně napadne, potupí ji ("Nevystavuj to svý nevábný tělo…") a následně znásilní. Román ''Pianistka'' je kritikou civilizovaného průměrného měšťáckého života, ve kterém je žena svázána svým okolím a představou o úspěšném životě, což výsledně deformuje prožívání lásky, sexu, obecně mezilidských vztahů.

 

Divadelní hře ''Raststätte'' (Motorest) se dostalo podobného přijetí jako románu ''Lust'' a osobní útoky na volebních plakátech strany FPÖ přiměly Jelinekovou v roce [[1995]] k odchodu z rakouské veřejnosti a k zákazu uvádění jejích děl.

 

Návrat na divadelní scénu znamenalo uvedení hry ''Sportstück'' roku [[1998]], avšak opětovný zákaz následoval v roce [[2000]] kvůli politické situaci v Rakousku (do vlády se dostává ultrapravicová FPÖ).