Utopie: Porovnání verzí

}}</ref><ref name=":18" /> Kniha se skládá ze dvou částí - první kniha je (slovy [[Friedrich Engels|Engelse]]) ''"... otřesným dokumentem o bídě lidových mas a vášnivým protestům proti jejich ožebračování a terorizování vykořisťovatelským státem"'' a druhá podává (slovy [[Vojtěch Zamarovský|Vojtěcha Zamarovského]]) ''"... první soustavně vypracován návrh komunistického společenského zřízení založeného na společenském vlastnictví výrobních prostředků a obecné pracovní povinnosti, ve kterém se uplatňuje komunistická zásada rozdělování spotřebních statků podle potřeby."''<ref>ZAMAROVSKÝ, V.: ''Utopisti''. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1961</ref>

Cestopisní kniha je napsána ve formě platónského vzoru [[dialog]]u mezi Thomasem Morem, Peterem Gillisem a fiktivní postavou Rafaela Hythlodaya, který v Utopii žil 5 let a odešel jen proto, aby o ní rozšířil zprávy ve světě. Autor střídá vážnost a ironický přístup inspirovaný římským básníkem [[Lúkianos|Lukiánem]]. Obsahuje sociální kritiku dobové společnosti, ale i vizi normativního ideálu sociálně spravedlivé společnosti. Tyto dva atributy definoval základ utopického literárního žánru - kritika společnosti a nabídka alternativy.<ref name=":18" /> More navazuje na základní komunitární principy staro-křesťanského učení ([[Skutky apoštolů|Skutky Apoštolů]], [[Svatý Benedikt|sv. Benedikt]], [[Svatý Ambrož|sv. Ambrož]] a [[Svatý Augustin|sv. Augustin]]; především v díle [[O Boží obci|''De civitate Dei'']]. Podle Bohumila Svobody byl křesťansko-humanistický světonázor Thomase Mora formován především sv. Augustinem, v němž nacházel historické analogie (zánik Římské říše) s obdobím, ve kterém žil.<ref name=":8">SVOBODA, B.: ''Thomas More, světec a utopista''. Praha: Triton, 2014</ref> Mora dále inspiruje antická literatura, v níž také nachází ideové zdroje pro zdůvodnění rovnostářství (idea [[Zlatý věk|zlatého věku]], [[Lykúrgos|Lykurgove zákony]] ve [[Sparta|Spartě]], Platónova [[Ústava (Platón)|Ústava]]).<ref name=":7" />

V neposlední řadě autora inspirovala i memoárové-cestopisná literatura, především objev [[Nový svět|Nového světa]], italského obchodníka [[Amerigo Vespucci|Ameriga Vespucciho]] a také byl inspirován křesťanským humanistou Johnem Coletom a učením [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Sumárum by se tedy dalo říci, že komunismus Thomase Mora je silně ovlivněn [[Antika|antikou]], [[Rané křesťanství|raně křesťanským]] [[rovnostářství]]m, středověkým způsobem [[Feudalismus|feudálního]] života a dobovou literaturou [[Renesance|renesančních humanistů]] především v otázce přírodní filozofie a [[Novoplatonismus|novoplatonismem]].<ref name=":7" />

Podle B. Svobodu, More představil v ''Utopii'' společnost s velmi volným [[Federace|federativním]] národním společenstvím [[Autonomie|autonomních]] a soběstačných městských jednotek, který je založen na bratrském svazku dobrovolné spolupráce.<ref name=":8" /> Podle Lukáše Perného<ref name=":18" /> Morová hypotetická komunistická společnost předpokládá redistribuci kolektivního blahobytu, tedy právo na rovný podíl z kolektivního blahobytu (Ut. 62, 67, 115<ref name=":6" />) s cílem zajistit hmotné a duchovní [[Potřeba|potřeby]] občanů (Ut. 115<ref name=":6" />) prostřednictvím soběstačného [[Plánovaná ekonomika|plánovaného hospodářství]] (nadbytky dávají svým sousedům; Ut. 49<ref name=":6" />). Společnost je ekonomicky a potravinově soběstačná, (Ut. 49<ref name=":6" />) [[přírodní zdroj]]e jsou v kolektivním vlastnictví [[stát]]u. Obyvatelé usilují o koncept [[udržitelnost]]i a [[Ekologie|ekologické]] rovnováhy. (Ut. 53, 81<ref name=":6" />) Jde o národ [[Pacifismus|pacifistů]], válku vedou pouze v případě obrany sebe nebo spojenců. (Ut. 94-102<ref name=":6" />) Tenhle koncept, na rozdíl od Platónova (i když se jím inspiruje) není [[Aristokracie|aristokratický]], ale přibližuje se k ideálu [[beztřídní společnost]]i (Ut. 115<ref name=":6" />) a [[Radikální demokracie|radikální demokracii]] (nevládnou filozofové, lid si vládne sám) (Ut. 54-55, 109<ref name=":6" />).

S „modernistickým“ výkladem Morovy Utopie nesouhlasí [[Patrik Ouředník]]: ''„Spíše než se lopotně pokoušet o marxistickou projekci Morovy intelektuální hříčky do budoucnosti, pokusme se ji vnímat v dobovém kontextu.'' Utopie ''v sobě spojuje dvojí psychologický a literární atribut, kritiku soudobého světa a nostalgii po světě pominuvším; brojíc proti jedné tradici nachází únik – nikoli odpověď – v jiné. Novodobé nazírání na'' Utopii, ''jež ji interpretuje jako zvěstovatelku budoucí modernity, je více než simplicistní; stejně dobře lze dospět k hledisku právě opačnému s poukazem na pozoruhodnou anachroničnost utopijské společenské smlouvy v Evropě počátku 16. století. Zatímco renesanční filozofie zvolna ustanovuje individualismus, Utopijci hlásají důsledný kolektivismus; zatímco probíhá první evropská průmyslová revoluce, Utopijci se rozplývají nad úhlednými políčky a zakládají jednotná zemědělská družstva; zatímco se všude v Evropě vzmáhá národní cítění a přináležitost k danému teritorálnímu celku, Utopijci žijí mimo prostor; zatímco se konstituují státy, Utopijci organizují společenství měst; zatímco se množí obchodní styky a vzniká nová společenská hiearchie, Utopijci odmítají soukromé vlastnictví a peněz se dotýkají nanejvýš bidlem; zatímco alterita nově objevených světů poskytuje renesančním myslitelům nikdy nevídané podněty, pro Utopijce je základním předpokladem šťastné společnosti izolacionismus.“'' <ref>{{Citace elektronické monografie