Nezaměstnanost: Porovnání verzí

[[Milton Friedman]] a [[Edmund S. Phelps|Edmund Phelps]], kteří se tímto problémem v [[Šedesátá léta 20. století|šedesátých letech]] zabývali, obdrželi za svou práci [[Nobelova pamětní cena za ekonomii|Nobelovu cenu za ekonomii]], přičemž vývoj této koncepce je uváděn jako hlavní důvod jejich ocenění. Zjednodušený souhrn pojmu zní: “Přirozená míra nezaměstnanosti, když je ekonomika v ustáleném stavu plné zaměstnanosti, je podíl nezaměstnané pracovní síly.” Jinými slovy, tento koncept objasňuje, že ekonomický termín “plná nezaměstnanost”zaměstnanost” neznačí nulovou nezaměstnanost. Představuje hypotetickou míru nezaměstnanosti odpovídající hospodářským cyklům na dlouhodobé úrovni. Tato úroveň je v souladu s hospodářskými cykly, pokud neexistují různé dočasné frikce, například neúplná úprava cen na [[Trh práce|trzích práce]] a zboží. Přirozená míra nezaměstnanosti tedy odpovídá míře nezaměstnanosti převládající v ''klasickém pohledu'' na definici pojmu.

Přirozená míra nezaměstnanosti je určována hlavně ze strany nabídky ekonomiky, tedy výrobními možnostmi a ekonomickými institucemi. Pokud tyto institucionální rysy zahrnují trvalé nesoulady na trhu práce nebo skutečné [[Rigidita|rigidity]] mezd, může přirozená míra nezaměstnanosti představovat nedobrovolnou nezaměstnanost. Přirozená míra nezaměstnanosti je kombinací [[Frikční nezaměstnanost|frikční]] a [[Strukturální nezaměstnanost|strukturální]] nezaměstnanosti, která přetrvává v efektivní, rozvíjející se v ekonomice, když jsou trhy práce a zdrojů v rovnováze.

Výskyt poruch (např. cyklické posuny v investičních náladách) způsobí, že se skutečná nezaměstnanost bude neustále lišit od přirozené míry, a bude částečně určována agregovanými poptávkovými faktory. Důsledkem politiky je, že přirozenou míru nezaměstnanosti nelze trvale snížit pomocí politik řízení [[Poptávka|poptávky]] (včetně [[Měnová politika|měnové politiky]]), ale že takové politiky mohou hrát roli při stabilizaci změn skutečné nezaměstnanosti. Snížení přirozené míry nezaměstnanosti musí být podle konceptu dosaženo [[strukturální politiky|strukturálními politikami]] zaměřenými na stranu nabídky [[hospodářství]]. Podle více průzkumů se dvě až tři čtvrtiny [[Ekonom|ekonomů]] obecně shodují na tvrzení: ”Existuje přirozená míra nezaměstnanosti, ke které má ekonomika v dlouhodobém horizontu tendenci.”

Zatímco [[Friedrich August von Hayek]] argumentoval tím, že pokus o vytvoření plné nezaměstnanosti může spustit nekontrolovatelnou [[Inflace|inflaci]], a [[David Hume|Hume]] poznamenal již v roce 1752, že zvyšování zdroje peněz by zvyšovalo cenu práce, objevilo se roku 1968 v prezidentském projevu [[Milton Friedman|Miltona Friedmana]], který byl již v této chvíli prezidentem Americké ekonomické asociace prohlášení týkající se přirozené míry: „V jakýkoliv moment je zde určitá úroveň nezaměstnanosti, která má vlastnost konzistence rovnováhy ve struktuře reálných mezd. Přirozená míra nezaměstnanosti je úroveň, která je založena na Walrianském systému obecné rovnovážné rovnice, za předpokladu, že tato rovnice zahrnuje aktuální strukturální charakteristiky práce a trhy s [[Komodita|komoditami]], včetně [[nedokonalosti trhu|nedokonalostí trhu]], stochastickou variabilitu v poptávce a nabídce, náklady na sběr informací o volných pracovních místech, pracovní síle, náklady na přesun/cestování atp." Nicméně, toto utvořilo vizi – Friedman nikdy nesepsal model, který by obsahoval všechny tyto vlastnosti. Když ilustroval myšlenku přirození míry, jednoduše použil standardní model pracovní nabídky a poptávky, který byl v podstatě stejný jako model plné nezaměstnanosti [[Don Patinkin|Dona Patinkinse]]. Zde je konkurenční pracovní trh, kde jak nabídka, tak poptávka závisí na reálné mzdě. Přirozená míra je jednoduše konkurenční rovnováha, kde se poptávka rovná nabídce. Zmínka, že přirozená míra je unikátní, je implicitní: Existuje pouze jedna úroveň celkové výroby a zaměstnanosti, která je konzistentní s rovnováhou.

==== [[Phillipsova křivka]] ====

Podle [[Milton Friedman|Miltona Friedmana]] přirozená míra inflace vyplývá z [[Phillipsova křivka|Phillipsovy křivky]]. Friedman ukazuje, že při nízké míře nezaměstnanosti mají platy tendenci se zvyšovat. Dodává, že [[inflace]] by byla stejná jako zvyšující se platy a svá tvrzení doložil na základě přesvědčení, že existuje stabilní vztah mezi inflací a nezaměstnaností. Toto přesvědčení je důsledkem zásady, že nezaměstnanost by mohla být neustále redukována taktikou zvyšující se [[Poptávka|poptávky]], a tedy vyšší inflace.